poster

Žena (festivalový název)

  • USA

    Woman, The

Drama / Thriller / Horor / Krimi

USA, 2011, 103 min

Režie:

Lucky McKee

Předloha:

Lucky McKee (kniha), Jack Ketchum (kniha)

Kamera:

Alex Vendler

Hudba:

Sean Spillane

Kostýmy:

Michael Bevins
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • ricci.s
    ***

    Aj by som dal vyššie hodnotenie, ale to by sa ten film musel rozbehnúť o niečo skôr ako 10 minút pred záverečnými titulkami. Prirovnávať to k dokonalému Martyrs je totálne od veci, pretože tam bolo gore, a psychický a fyzický teror od úplného začiatku, zatiaľ čo toto nepripomína horor takmer počas celého filmu. Našlo sa tam síce nejaké mučenie a znásilnenie, ale po prvé toho bolo málo a po druhé to ani poriadne neukázali. Navyše stál film celú dobu na mieste. Keby nebolo PARÁDNEHO PECKOIDNÉHO záveru, tak by to bola čistá psychologická rodinná dráma na tému "tyrania v rodine" - ktorú síce tiež neodmietnem, ale nie vtedy, keď čakám brutálny krvák. Námet bol rozhodne zaujímavý a nakrútené je to tiež slušne, ale mohol byť z toho oveľa väčší masaker, takto je to u mňa len lepší priemer.(1.6.2011)

  • Shadwell
    *****

    Je chytřejší, podvratnější a zajímavější žánr horor, nebo thriller? Skoro po celou kinematografii se mělo za to, že horor, ovšem tenhle film, který začíná jako horor o monstru, ale končí spíš jako velmi neobvyklý thriller, ukazuje, že thrillery jsou ve skutečnosti mnohem chytřejší a podvratnější než horory. V tom spočívá geniální postřeh McKeeho, který tu ukázal, že thrillery stojí výš než horory. Přitom když se zeptáte nějakého cinefila nebo studenta filmových věd, tak 95% z nich spustí následující písničku: horory vůbec nejsou o nějaké krvi nebo brutálních monstrech, nýbrž velmi politické a angažované filmy odrážející problémy společnosti, jako byl Vietnam (Noc oživlých mrtvol), hospodářská krize (upíři vysávající lid v Drákulovi), rozpad rodiny nebo teenageři posedlí sexem (slashery), zatímco thrillery nejsou než žánrovky spadající do té zábavy. Jenže ono je to spíš obráceně, protože horory pracují s destrukcí (vpád iracionálna do našeho racionálního světa, třeba nějakého monstra do naší všední reality), ovšem thrillery staví na obráceným principu: jsou založený na konstrukci (vpád racionálna do iracionálního světa, třeba lupičů schopných přelstít nedokonalý trezor), čímž pádem thrillery velmi mazaně odhalují, že náš svět je trochu iracolnální a mohl by být mnohem efektivnější, což je mnohem podvratnější strategie než ta, kterou používají destruující horory. Abych citoval sám sebe: „Není přistižení světa v iracionálním limbu mnohem mrazivější než samotné vraždění a zohavená těla mrtvol? Není tím nejzákladnějším a nejpůvodnějším motivem thrillerů odhalení nesystematičnosti a chaotičnosti našeho světa, který se rozumně pouze tváří?“ Třeba to vyloupení banky tolik typické pro thrillery, kde se proti sobě staví mazaní lupiči a trochu toporná instituce banky, jinak řečeno racionálno a iracionálno, to je přece levicové gesto par excellence, které stojí mnohem výš než všechny ty hororový komentáře k různým paranoiám, jakou byla studená válka. Navíc je to gesto značně konstruktivní, který nestaví jen na nějaké destrukci či distancované reflexi společenské situace známé z hororů – to je vlastně to, co chybí levici, nějaký konstruktivní program. Jestliže je klíčovou postavou hororu děsivé monstrum, tak negativní postava v thrilleru může být dokonce i docela atraktivní a film často vyzdvihuje její chytré plány. Konkrétně tenhle film začíná jako další tuctový horor, takže tu máme vpád iracionálna coby monstra do racionálního světa jedné normální rodinky, ovšem s každou další minutou se ukazuje, že normálně se tu chová spíš to monstrum a iracionální je ta rodina, a to už jsme na půdě thrilleru. Z hororu se tu tak stává thriller, který nutí k zamyšlení, už to prostě není jen o hororovým děsu a hrůze. Přesto je zvykem vyzdvihovat spíše horory a thrillery pokládat za zábavu, jak je zřejmé i z toho, že neexistuje snad žánr, o němž by toho bylo napsáno víc než o hororu - těch publikací vycházejících hlavně v angloamerickým prostoru jsou bez nadsázky kopce a kopce. Kdybychom chtěli být konspirativnější, mohli bychom dokonce říct, že horory produkuje nějaká vyšší síla, aby nás uspala, protože ví, že horory jsou velmi vděčné téma k všemožným tématům od mechaniky hrůzy přes destrukci těla po ty zmíněný společenský komentáře, zatímco to pravé rozvracedlo, thrillery, tím přehlédneme. Možná je to dáno i tím, že thrillery nám říkají vše a upozorňují na věci přímo, na čemž založil Hitchcock své známé krédo, že divákům je třeba říct více než postavám, aby vzniklo náležité napětí (Hitchcock natočil pouze jeden horor, Ptáci, jinak s nimi neměl nic společného), kdežto horor neustále něco skrývá ve stínech a zamlčuje, což ovšem vede zjevně k tomu, že mu bývá věnována větší pozornost ve snaze rozšifrovat a vynést na světlo skryté poselství mezi řádky, zatímco thrillery, kde to máme přímo před nosem, nás k ničemu takovému neponoukají. Nezbývá tedy než vzkázat všem těm levicových aktivistům, bojovníkům proti establishmentu a nespokojencům, kteří vidí v hororech angažovaný komentář k různým společenským náladám, že jim bylo lháno - po celý ty roky přímo do očí. Ve skutečnosti jsou mnohem angažovanější a podvratnější thrillery, protože na rozdíl od hororů, které problémy jen odrážejí, nám dávají thrillery i návod, jak ty problémy konstruktivně vyřešit – racionálním vpádem do chaotického a iracionálního světa kolem nás. Iracionální vpád do racionálního světa, na němž stavějí horory, k ničemu podobnému nevede, je to jen takové líbivé gesto pro ukrácení chvíle. Ten střet hororu a thrilleru vlastně přesně kopíruje střet Matrixu a Speed Raceru, jelikož Matrix bývá běžně pokládán za velmi důmyslný a angažovaný film odhalující iluzivní realitu kolem nás, kdežto Speed Racer je řazen spíš mezi dětské a trochu přihlouplé střeštěnosti, ovšem není to spíš tak, že Matrix operuje akorát s kvazifilozofickými a trochu líbivými konspiračními koncepty, kdežto Speed Racer podává drtivou kritiku korporací, nekalých obchodních praktik a strojového průmyslu čerpajícího z kořenů Henryho Forda a Tomáše Bati?(21.2.2012)

  • amirgal
    ****

    "Nedělej nic, chlapče, co bych nedělal já. " :-D ... takovýho fotra a bráchu bych tedy taky chtěla mít ... I am sick of them ... v konceptu trochu přebývala ta anoftalmia ... kdyby se rodina zžila už z jednou zajatkyní, neměla by druhá takovou událostí ... tady to logicky vázlo ... zde přítomný názor, že film odkazuje k ženě jako ke z podstaty zdivočelé kanibalce nesdílím ... ani, že to, že "zcivilizuji" znamená "ošukám" :-). Ženská prostě odešla odkud přišla ... taková jiná "žena ve vodě" ... žena v lese :-)(15.3.2013)

  • oli.G
    ****

    Originalna indie horrorova drama o civilizovanej rodinke, dobre ukryta pod beckovym plagatom a priemernymi percentami. Neprijemny pocit celu dobu buduje vyborne zvladnuta, osobita rezia, ktora sa az do sameho zaveru zaobide bez explicitnych nechutnosti. Zasol som nad tym, ze chvilami pozeram Martyrs ci Funny Games, chvilu zase Skins. May som absolutne nepochopil, ale po tomto klikam follow na McKeeho.(8.1.2013)

  • J*A*S*M
    ***

    Rozhořčený chlapík na Sundance film vyhypoval víc, než bylo vhodné. Budu si ho muset nechat ještě trochu rozležet v hlavě, ale zklamání se neubráním. Momentálně mám problém The Woman na symbolické rovině vůbec nějak uchopit, maximálně jsem zatím schopen říct, že už dlouho mě žádná filmová postava neštvala tak, jako zdejší hlava rodiny. Akčnější závěr mě spíše zklamal, tam se tatík neudržel a dost nelogicky si zkomplikoval situaci (že z toho byl sympaticky krvavý masakr je druhá věc). Tipuju, že to bude mít podobně rozporuplné přijetí jako starší McKeeho May.(1.6.2011)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace