Střet imaginárních světů o jedněch letních prázdninách, které František nedobrovolně tráví u své extravagantní tety. Příběh o vyprávění příběhu, hrách v rudé opičí masce a ztrátě nevinnosti. (Mezipatra)
Bez toho rádoby hravého aristokratického oparu, obestírajícího žebráky dvacet let po restituci (anebo čtyřicet let po Jakubiskovi, kdy byly tyhle hry nové a ještě dobré) i s jejich bezvýznamnými problémy, to už v našem filmu asi nejde. Největší inovací stříbrného plátna a zároveň postmoderního umění je pak do očí bijící motiv tajemné truhly, kolem níž se stále přešlapuje a mlží, aby se jejím obsahem mohlo stát cokoliv, co chceme:)(30.11.2010)