Krycí jméno U.N.C.L.E.

Jako stvořené pro výlet do polozapomenutého obecního kina, kde italská architektura, staromódní forma i nostalgický soundtrack diváka nejrychleji nasáknou. Právě Pembertonova hudba mě přenesla do šedesátek hned při prvních tónech, protože tahle citace božského Ennia není vykrádačkou, ale naštěstí upřímnou a zcela trefnou poctou. Ritchie trochu překvapivě zůstává na sherlockovské vlně, ale protože to v praxi znamená hlavně smrtící dialogové výměny hlavní dvojice, nemám s tím sebemenší problém. Jen těch diváků by to chtělo víc. S nečekaně mizernou návštěvností se z kombinace elegána Cavilla, zarputilého Hammera a půvabné Alicie série nestane. (20.08.2015)

Skvělý situační scénky a gagy (elektrický křeslo, vloupání do sejfu,..), parádní soundtrack, ve kterým je slyšet značná inspirace v tvorbě Ennia Morriconeho a Iana Andersona, což není vůbec na škodu a skvělé herecké obsazení. Přesto tomu do plnýho počtu chyběla lepší atmosféra, výraznější padouši a vadily nějaké zdlouhavější scény. Ale jinak líbilo. (01.12.2015)

Neoriginální a nebývale povrchní špionážní retro snímek ukazuje, jak moc Guy Ritchie plýtvá svým talentem. Po formální stránce zcela dokonalá věc, k čemu je to ovšem platné, když obsahově je to naprosto o ničem. Velká škoda, že Guy není schopen umělecky udělat krok směrem vzhůru a natočit konečně film bez té své (tak typické a po x-tém opakování už protivné) nadsázky, kdyby se zapracovalo na scénáři a tohle byl film takříkajíc ,,na vážno", mohla to být nebetyčná pecka... (06.12.2015)

Shrnutí: těšil se, vyhlížel, objevil, stahoval, shrnoval, shrnoval, shrnoval... a nakonec místo explozivního nadšení jen tak odkápl za trojhvězdu a převalil se na druhý bok. Stejně, jako se původní seriál přihomil k bondovkám, aby si též ukrojil z pekáče nadšených pubescentů, přišoustnul Gáj strýčka k dnešnímu hicování z Krejga nebo Kingsmanů. Jde o sledovatelnou, stejně tak však o zapomenutelnou záležitost. Několik scén už už vypadalo, že se zapíší do dějin kinematografie (svačinka v náklaďáku, honička s trabíkem), nakonec však vše vyznělo do ztracena. (04.11.2015)

Ritchieho kariéru bych rozparceloval na období před a po Trosečnících (není bez zajímavosti, že předěl mezi těmito érami se nápadně shoduje s okamžikem, kdy mu Madonna poprvé šáhla na Guye Juniora). Zatímco v tom prvním svou hravou a exhibiční formu používal jen jako doplňující element k vymazlené story plné kultovních postav, v tom druhém se jejím prostřednictvím snaží zakrýt, že o vymazlenou story a kultovní postavy už léta ani nezavadil. Postrádám u něj to nadšené srdce z Lock, Stock and Two Smoking Barrels i rozvernou duši Snatch. Vlastně někdy od Sherlocka mi připadá, že točí jen proto, že Má potřebuje nový karavan.. (15.02.2016)