Kaze tačinu
The Wind Rises
Režie:
Hajao MijazakiScénář:
Hajao MijazakiHudba:
Džó HisaišiHrají:
Hideaki Anno, Miori Takimoto, Džun Kunimura, Mansai Nomura, Masahiko Nišimura, Hidetoši Nišidžima, Morio Kazama, Mirai Šida, Šinobu Ótake, Keiko Takešita (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Režisér Hayao Miyazaki rozjíždí animovaný příběh napříč desetiletími. Inspiroval se životem Jira Horikoshiho, konstruktéra stíhacího letounu Zero z druhé světové války (Netflix)
Recenze (104)
Oscar 1 nominace: Nejlepší animovaný film ()
Zatímco dějová výstava je staromilská, kdy se na nic nespěchá a klidně se potřebná tvůrčí či emocionální chvilka zpola zopakuje, animačně jde naopak o kombinaci nepředstavitelného piplání s nejpokročilejšími možnými detaily. Vím, že z hlediska osobního životopisu si Hayao některé věci notně upravil či zpoetizoval, ale já jsem tu naštěstí jako divák a ne jako historik či hnidopich. Královská podívaná, ve které se po dvě hodiny většinu času nic neděje - a přesto jsem byl citově vyčerpaný jako už dlouho ne. Kombinace Miyazakiho a letadel je nesmrtelná. ()
Miyazaki se hodně pere s námětem o leteckém inženýrovi, který vlastně jen projektuje a projektuje... Události se prostě tak nějak samovolně dějí a on na ně reaguje... samozřejmě je to krásně natočeno, ale nevtáhlo mě to do sebe. ()
Je to celkom dobrá animovaná životopisná dráma od Hayao Miyazakiho. Má dosť dobrý príbeh o mladíkovi, ktorý sní len o lietadlách, ale keďže nemá dobrý zrak, pilotom byť nemôže a tak sa túži stať ich konštruktérom, pričom vzorom mu je samotný Caproni. Časom sa mu to aj darí, keďže neustále preukazuje svoje výnimočné znalosti a talent a tak sa dostáva do spoločnosti Mitsubishi a učí sa od najlepších. Na jeho sne vytvoriť skvelé lietadlo nemení nič ani blížiaca sa vojna a navyše je zamilovaný do svojej lásky, ktorú spoznal už v detstve. Spracovanie je celkom slušné, už na začatok musím pochváliť tento nápad natočiť anime ako životopisnú drámu a dokonca práve o leteckom konštruktérovi, čo mi teda nepríde vôbec bežné. Aj vďaka tomu ma hlavne prvá polovica veľmi bavila, keďže tých zaujímavých udalostí je tu plno, hlavne zemetrasenie, ale aj práca u spoločností, keďže ma až prekvapilo, ako je tu letecká tématika výborne zvládnutá. V druhej polovici som už síce mal pocit, že sa tu toho ani moc dôležitého nedeje, ale film si stále zachová také príjemné čaro a navyše som bol zvedavý, ako dopadne romantická línia a tak sa na to dobre pozerá až do konca. Jedine som mal dosť problém sa vo filme orientovať z časového hľadiska, vôbec som netušil, ako dlho trvali jednotlivé etapy alebo vývoje a tak rozdiely medzi rokmi a mesiacmi sa u mňa stratili, ale nad to sa dokážem povzniesť. Čo sa týka akcie, určite ma mrzí, že sa tu toho moc nenájde, keďže priestor tu na to bol, ale zase tých pár scén sa nadmieru vydarilo, hlavne skvelo zvládnuté zemetrasenie, ale aj tých pár trochu akčnejších sekvencií s lietadlami. Postavy sú úplne ideálne, sympatický hlavný hrdina, jeho priateľka a viacero zaujímavých vedľajších postáv, tu mi nikto neprekážal. Animácia a celková atmosféra sú očakávane presne v Miyazakiho štýle takže tu tiež nemám problém. A sadla mi aj hudba. Škoda, že Miyazaki už týmto filmom pravdepodobne končí a síce má viacero lepších filmov, ale aj tak je Wind rises rozhodne dôstojná rozlúčka. 71% ()
Velmi zajímavě zpracované proplétání jednoho tvořivého života s pádem Japonska do války. Viděl jsem z produkce Ghibli skoro všechno, musím uznat, že Kaze tachinu je v jejich nejlepší tradici realistického zobrazení cesty za snem. Z komentářů jiných jsem čekal něco velmi podobného Porcovi, ale sám nejvíc společného nacházím s Tonari no Totoro, mým nejoblíbenějším filmem. Pojetí reality na pomezí snu, romantizovaná, "čistá" realita staršího, relativně chudého a prostého Japonska... K ději samotnému. Jiro měl pět dětí :). Předvedení člověka, který stál za nejničivější japonskou zbraní a nejvyráběnější stíhačkou všech dob, jako anděla v lidské podobě a velkého dítěte, je přes jeho celkem dobrou povahu přeci jen trochu na hraně únosnosti. Spousta postav je pochopitelně příliš černobílá, nicméně, pokud má být onen německý "turista", jak se domnívám, Sorge, je to geniální (je uváděn jako Castorp dle Mannova Kouzelného vrchu, ale stejně...). ()
Snami popretkávaný príbeh leteckého konštruktéra medzivojnovej éry. Do jeho života zasiahnu obe svetové vojny i lokálne japonské zemetrasenia. Prvé zo zemetrasení, ktoré zažije cestou na univerzitu, vo vlaku, v dôsledkoch zatrasie i jeho citovým životom. Tentokrát sú jemné kúzla a čary skryté hlbšie v, na prvý pohľad, realisticky podanom príbehu. Keď zašumí lístie a dvihne sa vietor, je, napriek smutným dôsledkom nášho konania i tragédiám v citovom živote, stále dôvod prečo žiť. realita života, napriek zdanlivej prevládajúcej tragike, nemusí sa tak prejavovať v každodennom utrápenom bezvýchodiskovom žití. Mijazaki ponúka nádej navzdory protivenstvám. ()
Mijazaki nezklamal (jako ostatně nikdy) a natočil nejlepší animovaný biografický film, který jsem měl tu čest vidět. V kontrastu s většinou jeho předchozí tvorby je zde navíc krásně vidět, že zásadním kamenem jeho děl není a nikdy nebyla jeho pověstná, nekonečně nádherná fantazie, ale ta nejkrásnější forma humanismu: schopnost vidět krásu lidí a jejich životů, zachytit jejich poetiku s citem největších básnických velikánů, přitom bez velkých gest a patosu. Velkou část filmu jsem tiše přemítal nad tím, jak moc mi tohle dílo připomíná (tématicky, dobově, příběhově) Remarquovy Tři kamarády, což byl první seriózní román, který jsem (někdy ve svým dvanácti letech) četl. Možná i proto mi během projekce tu a tam ukápla slza. 100% ()
Mijazakiho zasněná báseň, opravdu úžasně animovaná a se spolehlivě krásnou Hisaišiho hudbou. Řekl bych, že stejně jako - nebo ještě více než - o Horikošim je Zvedá se vítr výlet do duše samotného Mijazakiho a zpráva o nesnadném životě v tehdejším Japonsku. Takový životopis, jakkoliv je idealizovaný, může Horikošimu závidět řada jiných osobností, které se dočkaly jen obyčejných hraných snímků bez špetky fantazie a podle okoukané šablony. ()
I animovaná válka je pořád válkou. Opepřete navíc biografickým dramatem a slzopudnou romancí, a dvě hodiny jsou najednou málo. Vskutku oscarový materiál. ()
Je Zvedá se vítr dobrý film? Vlastně ano, jenže... Pro mě je to nejhorší z Miazakiho tvorby.. Je sice potřeba přistoupit na pravidla hry, ale toho, že se tentokrát žádné fantastično zjevovat nebude jsem si byl vědom dávno a dávno před tím, než jsem viděl první sekundu tohohle filmu.. Možná i proto mě na začátku docela mile překvapilo ´že některé sny mladého konstruktéra vypadali příhodně fantaskně, jenže je jich v celém ději jen pár. Celý film jako by byl prostoupen lehkým náznakem melancholického patosu, který filmu o mladém člověku, který si jde za svým snem vůbec nesluší a tam, kde by přitvrzení bylo potřeba se tváří, že o nic nejde (například při hovoru o obrovské hospodářské krizi hraje romanticky podbarvená hudba a všichni se tváří hrozně šťastně) a nejvíc je to patrno na konci, který není ani zdaleka tak silný, jak by měl být a je hrozně brzy utnut a vypadá, jako by tam dohra s druhou světovou byla jen z pouhé povinnosti. Ani animace bohužel není nijak zvlášť vymakaná a není tu ani jediný opravdu zajímavý a opravdu vyjmečně dobře nakreslený záběr. Tři hvězdičky, byť silné.. Při tomhle mínění se odcházím mučit několika hroznými, děsivými způsoby a budu doufat, že mě ve spánku nepřijdou mučit duchové v podobě Kočko-busů, zvlčilých überdivočáků, nebo prasat v letadlech. ()
Velká podívaná se vším všudy. Parádní animace a fajn příběh o leteckém inženýrovi, který si jde skrz historické události za svým, nápadité jsou snové sekvence, bavilo mě to pozorovat. Jen škoda toho přehnaně sentimentálního závěru. Nevadí ani tak to, že to skončí přesně tak, jak člověk čeká, ale věty typu "Musíš žít dál." by tam opravdu být nemusely. ()
Kdo se trošku zajímá o tvorbu génia jménem Mijazaki, ví, že je naprosto posedlý létáním :) Tento film se naplno věnuje létaní, letectví, letadlům. ()
Viděno 26.8.2013 v kině Cinema Sunshine v japonském městě Numazu, Šizuoka. Při vzpomínce na Arrietty, kterou jsem před třemi lety viděla taktéž v Japonsku, jsem bezděčně i od tohoto filmu studia Ghibli čekala hodně. Tentokrát jsem však bohužel byla dost zklamaná. Na to, jak se o tomto filmu mluvilo, je to poměrně slabý a nezajímavý příběh, který bohužel zaujme nejspíš jen ty lidi, kteří mají zálibu v letadlech. Samozřejmě jsem věděla, že se to bude točit hodně okolo letadel, ale očekávala jsem, že milostný příběh, který se zde měl v tomto prostředí letadel odehrávat, bude trochu silnější a že to třeba vezme za srdce. Což se nestalo. Hlavní problém je velká nevyrovnanost tohoto milostného příběhu a řečí okolo letadel. Letadla bohužel hodně převažují a milostný příběh se tam odehrává skoro jen tak mimochodem. Po chvíli to začne hodně nudit. A při délce přes dvě hodiny je to navíc táhlá nuda. Oceňuju sice tu myšlenku, že by si člověk měl jít za svým snem (což v případě Džiróa je právě stavění letadel), ale mohlo to být zabaleno do trochu zajímavějšího "obalu" a dán o něco větší prostor romanci. Musím říct, že po zhlédnutí v kině jsem byla znuděná nejenom já, ale i moje kamarádka, která se na to taktéž celkem těšila a čekala od toho víc. Je to trochu škoda, ale ne každý Ghibli film se očividně povede. Silnější dvě hvězdičky. ~(2,4★)~ PS: Malinké plus - závěrečná píseň "Hikóki-gumo" zpěvačky Macutója Jumi (Matsutōya Yumi). ()
Jiné Mijazakiho filmy mám většinou ráda, ale je to hlavně kvůli exotické a kouzelné atmosféře. The Wind Rises je "jen" přibarveným (pseudo)životopisem konstruktéra oněch známých japonských stíhaček Zero. A i v animované formě je to pro našince zábavné přesně tak, jak to zní na první poslech. Ten příběh prostě není silný, a pokud si hned neuvědomíte, že má vlastně jít o jakousi biografii, pak se budete nudit ještě víc. Několik věcí je ale fajn: klasicky rozkošná Mijazakiho animace, zajímavá atmosféra Japonska začátku dvacátého století a vztah hlavního hrdiny Jira s jeho vyvolenou dívkou. Pokud ale nejste fanoušky mistra Mijazakiho nebo historie letectví, tak tenhle film nemůžu úplně doporučit. ()
Nádherná animácia, miestami až dokonalá a hudba ju krásne dopĺňa. Príbeh zaujímavý, aj keď z časti vymyslený, ale nenudí. Môže byť. ()
I přesto, že Mijazakiho považuji za krále animovaného filmu (a to nejen japonského) jeho novinka nemá kouzlo jeho starších snímků. Možná to bude tím, že se jedná o jediný, který v sobě nemá prakticky jediný prvek fantasy, nebo tím, že mě letectví moc nezajímá. I přes standardně dokonalou výtvarnou stránku, ho považuji za mistrův druhý nejslabší film (první je předchozí Ponyo). ()
Zdánlivě nenápadný život leteckého konstruktéra se pronikavě vhlížejícím režisérovým pohledem proměňuje v zázračnou pouť za ideálem, která mě především uchvátila svou prostotou, s níž setkává bdělé bytí se snovými zážitky, a okouzlila hrdinovou osobnostní celistvostí - pokorným odevzdáním se času, ranám a práci. Per aspera ad astra. Kaze tačinu... ()
Pionieri letectva v Mijazakiho podaní. To, že obľubuje nebo a oblaky naznačil už Porco Rossom a Laputou. Tentokrát ale upustil od čarovnosti a mágie a vytvoril príbeh, ktorý sa vyžíva v pekných obrázkoch, ale je inšpirovaný reálnymi udalosťami. Ale aj keď som si myslel, že film nebude taký očarujúci, tak som sa mýlil. Či už sa jedná o scénu so zemetrasením, alebo pekne vykreslené prechody medzi snami/predstavami a realitou, film ponúka množstvo čarovnej animácie, ktorá len potvrdzuje majstrovstvo tohto režiséra. Na chvíľu máme hlavu v oblakoch aj my a myslíme na všetkých tých letcov a všetky tie sny a hlavne lásku, ktorá nás neprestáva obklopovať. Viac rovín príbehu a pritom všetky pekne zvládnuté či už od tej romantickej, alebo tej snovej a na konci sa dostaví aj katarzia. Krásna labutia pieseň a pekný film vlastne pre všetkých, ktorý stále veria v naplnenie svojich snov. ()
Související novinky
Novinka studia Ghibli dobyla americká kina
Ghibli, kde vznikají hlavně filmy mistra animace Hajaa Mijazakiho, je jedno z mála japonských studií, které má silnou tradici i v zahraničí a o jeho tituly je vždy zájem. Novinka Chlapec a volavka… (více)
Oscarové nominace 2014
Dnes odpoledne vyhlásila Akademie filmového umění a věd (AMPAS) ústy své prezidentky Cheryl Boone Isaacs a herce Chrise Hemswortha nominace na Oscary pro letošní rok. O prvenství v počtu nominací … (více)
71. Zlaté glóby - výsledky
71. udělování Zlatých glóbů v hotelu Beverly Hilton skončilo. Moderátorská dvojice Tina Fey a Amy Poehler dala rychle zapomenout na nepříjemnost, kdy prasklý vodovod kolem poledne zatopil červený… (více)
71. Zlaté glóby - nominace
V odpoledních hodinách našeho času vyhlásila Asociace zahraničních novinářů v Hollywoodu nominace na 71. Zlaté glóby. Největšími favority se staly se sedmi nominacemi filmy 12 let v řetězech a… (více)
Hajao Mijazaki je v oblasti animovaného filmu skutečně velké jméno. Spoluzakladatel studia Ghibi stojí za filmy jako Můj soused Totoro, Princezna Mononoke, Cesta do fantazie (Oscar za nejlepší animovaný film) či Zámek v oblacích. Jeho animáky poté spojují například fiktivní světy, tématika vztahu člověka s přírodou či výtvarné/řemeslné nadání, které v příběhu většinou hraje jistou roli. Aktuálně poté Mijazaki vytváří animák How Do You Alive?, který by neměl světlo světa spatřit do roku 2023. Dříve ovšem Mijazaki prohlásil, že odchází do důchodu. Jeho labutí písní měl tehdy být zatím jeho poslední realizovaný film s názvem Zvedá se vítr. Zvedá se vítr je životopisem, což je v rámci Mijazakiho kariéry výrazný odklon. Film je založen na životě skutečného inženýra japonských válečných letadel Jira Horikoshiho, sám Mijazaki již předtím vytvořil mangu, která vyprávěla Horikoshiho příběh, na nátlak producenta Toshia Suzukiho poté místo realizace pokračování jeho předchozího animáku Ponyo následně zpracoval právě Horikoshiho příběh a dle očekávání vznikla další solidní animovaná práce. Mijazaki nejspíš skutečně nemá v rámci japonského animovaného filmu konkurenci, nejblíž se mu přitom přiblížil již zesnulý Satoši Kon. Původně plánované jako Mijazakiho labutí píseň by Zvedá se vítr mohl fungovat jako solidní tečka, kdy se Mijazaki skutečně částečně odklání od zbytku své tvorby, zároveň ovšem zanechává zdrojový kód z projektů minulých. Mijazaki a spol. se opět očividně s celým filmem piplali, což je poznat i na výrazné detailní animaci. I přes základ v reálném příběhu se Mijazaki tak trochu odklání od reality, Zvedá se vítr je film odehrávající se na hraně mezi realitou a snem, romantickým příběhem člověka, který byl zodpovědný za vytvoření letounů Micubiši A5M a A6M, které v rámci sebevražedných náletů sehráli vyraznou roli v napadení Pearl Harboru. Mijazaki sám odmítl, že by byl Horikoshi fanatik, ve svém filmu ho skutečně zpracovává jako člověka, který touží po vytváření krásných letadel. Tento sen se mu později splní, bohužel se ovšem jeho díla stali nástrojem v 2. světové válce. Sám Horikoshi vzdoroval některým rozhodnutím armádních velitelů, v tehdy krutém Japonsku mu to ovšem nebylo moc platné. V tomto ohledu je tak Zvedá se vítr skutečně lehce tragickým příběhem, celou onu tragédii ještě více podtrhuje romantický vtah s Horikoshiho ženou Naoko. Poetika Mijazakiho je výraznější než kdy jindy a to dost možná právě i díky absenci fantaskního světa a dost možná jde o nejdospělejší příběh v rámci Mijazakiho tvorby, který na dětské publikum cílí o poznání méně než jeho předchozí filmy. Zatím poslední Mijazaki trvá 2 hodiny, tempo je přesto solidní. Ne vyloženě vděčné, protože pár momentů přeci jen zavání dojmem, že mohli bez problémů zmizet, těch pár získaných minut se následně mohlo věnovat buďto něčemu jinému nebo rozpracovat něco na větším prostoru. Zvedá se vítr poté dost možná patří mezi nejlepší Mijazakiho filmy, přesto možná diváka nevtáhne tak snadno jako ostatní Mijazakiho filmy. Pořád je po animované stránce dokonalou pastvou pro oči, pod tou nejhezčí možnou fasádou se ovšem ukáže, že dost možná tomuhle Mijazakimu nejde propadnout naplno. Že i přes cílení na emotivní příběh to v jistých momentech zůstává tak trochu lehce odměřené. Ovšem ne úplně, protože tam ty emoce pořád jsou. Mijazaki se navíc tentokrát skutečně drží více při zemi, právě jeho fantazie je ovšem to, co jeho předchozí filmy jako Můj soused Totoro či Cesta do fantazie dělala tak výjimečné. I v tomhle civilnějším módu je poté prostor pro Mijazakiho kreativitu a jedná se o příjemný odklon v jeho kariéře, přesto je ovšem zvyk na Mijazikiho kreativní světy příliš silný. Zatím poslední Mijazaki je přesto další povedenou záležitostí. Mijazaki natočil působivý animovaný životopis, který sice puntíčkářským historikům velmi snadno způsobí vrásky na čele, přesto jde ovšem o další vizuálně silný zážitek, který v sobě přeci jen má ty patřičné emoce. Jen ne tak silné jako v případě jiných Mijazakiho filmů a zde bohužel není tak bohatý prostor pro Mijazakiho fantazii. I tak jde ovšem o neskutečně krásnou a pocitově silnou podívanou, která Mijazakiho talent rozhodně podtrhuje. Kdyby Zvedá se vítr skutečně fungovalo jako Mijazakiho labutí píseň, mistr by odešel se ctí...... () (méně) (více)