Osamělost prvočísel
-
Solitudine dei numeri primi, La
-
Osamelosť prvočísiel
-
Solitude of Prime Numbers, The
Drama
Itálie / Německo / Francie, 2010, 118 min
Režie:
Saverio CostanzoHudba:
Mike PattonObsah
-
Prvočíslo je ze své podstaty osamělá věc: dá se dělit jen samo sebou nebo jedničkou a nehodí se k žádnému jinému prvočíslu. Alice a Mattia se také pohybují po vlastních osách, každý se svou vlastní tragédií. Jako dítě se Alice kvůli svému panovačnému otci stala obětí těžké lyžařské nehody a následně i anorexie. Při setkání s Mattiou poznává spřízněnou duši a Mattia prozrazuje Alici své strašné tajemství: v dětství nechal svou mentálně retardovanou sestru–dvojče samotnou, odešel na oslavu, a když se vrátil, sestra zmizela. Tyto dvě zásadní události navždy poznamenaly životy Alice i Mattea a jak tak dospívají, zdá se, že i jejich osudy se nezvratně proplétají. (oficiální text distributora) -
Prvočísla jsou čísla beze zbytku dělitelná jen jedničkou nebo sebou samými, a jako taková tedy odsouzena k samotě. Dojde-li k setkání dvou prvočísel a na jejich snahu sloučit se, výsledek je přinejmenším nepředvídatelný. Na této matematicko-filozofické premise je založen román Osamělost prvočísel šestadvacetiletého italského fyzika Paola Giordana, vydaný v roce 2008. Adaptace okamžitého bestseleru se ujal jeden z nejzajímavějších mladých autorů současného italského filmu Saverio Costanzo. Režisér (za scenáristické spolupráce samotného Giordana) sice ponechal klíčové události předlohy nezměněné, zato oproti lineárně vyprávěnému původnímu textu naložil velmi svobodně s narativní strukturou adaptace. Za použití fragmentů, elips a flashbacků představuje zranitelnou Alici a jejího neméně introvertního kamaráda Mattiu, dvě „prvočísla“, jejichž životy, odvíjející se každý po své vlastní ose, ovlivnily v dětství dvě tragické události. Prostřednictvím silného důrazu na obrazovou a zvukovou expresivitu dokáže Costanzo intenzivním způsobem přiblížit okamžiky úzkosti, strachu, ale i ojedinělé intimity. (MFF Karlovy Vary)
Komentáře uživatelů k filmu (39)
-
Houdini
Zlatý Lev - výběr(11.11.2010)
-
Matty
Film plný bolesti, který sám nebolí. Nechronologické řazení události (oproti předloze) by mělo opodstatnění, kdyby promyšlené dávkování informací gradovalo zásadním odhalením. Neorganizovaná struktura ale dramatu nijak nepomáhá, spíše mu škodí, neboť neustálé prokládání jedné scény jinou znemožňuje, aby alespoň jedna z nich „dozněla“. Klíčovým okamžikům (nehoda, zmizení) chybí drásavost a naléhavost, pročež film působí stejně bezživotně jako Alice a Mattia. Utrpení hrdinů je bez vysvětlení hlubších příčin povrchní. Neštěstí inscenované pro neštěstí samo. Dramatická nefunkčnost a psychologická nevěrohodnost odrazují pozastavovat se nad drobnostmi typu Alicina proměnlivého účesu, lhostejnosti Mattiových rodičů k synovým rozřezaným rukám nebo skutečnosti, že Mattia a jeho mentálně zaostalá sestra navštěvují tutéž školu, dokonce chodí do téže třídy. Většinou uvedených nedostatků trpí také kniha, od níž se Costanzo snaží kromě nešťastně zvolené formy vyprávění nepříliš úspěšné odstřihnout syrovým vizuálem (odlišným pro jednotlivá období) a použitím nepatřičně popíkové hudby coby pojiva náladově i časově vzdálených scén. 45% Zajímavé komentáře: Kmotr, ZkuKol(21.10.2011)
-
Eodeon
svým způsobem až stereotypní film! nebo ne? není přeci nijakou výjimkou ten senzualistický styl patrný v kompilování detailů a velkých detailů zejména na tváře a výseče jiných částí lidských těl, ve zdůrazňování jejich očividných nedokonalostí a přeneseně tím i těch neviditelných vnitřních vad, jako i nezjevných textur, nezvyklých úhlů, v objevování neobjeveného spektra možností, jaké emoce lze filmovým vyjádřením přenést a přitom i jak. v kontextu současného evropského autorského filmu, zejména pokud vezmu v úvahu kinematografie francouzskou a italskou, nepřekvapí ani opojné experimentování s délkou záběru, ostré kontrasty tempa v jejich střídání, a smělé pokusy s krásnou, okatou hudbou, prudké střídání (v dobrém i zlém smyslu slova) primitivního popu s libozvučnou krajní hudební avantgardou, poslepu tápající pokusy připomínající věčné přešlapování postav samotných. neučesanost a záměrná ledabylost postřehnutelná na spojích záběrů střihy, znepokojující vyhýbání se rutinním postupům rozeznívání a doznívání záběrů, kdy přesto přese všechno neztrácí film na osobitém rytmu a jakési harmonii v následnosti obrazů a rytmech samotných scén i delších úseků - kapitol. nedbalé ostření kamery, která jedná, jako kdyby byla nikoliv mechanickým reprodukováním podle příručky technických postupů, ale živým smyslem, druhým zrakem diváka s vlastními nedokonalostmi, ale i vlastními, tj. neopakovatelnými vjemy odhalujícími novou dimenzi barev, jejich kompozic a tonality, místy křiklavě hojné a syté, jindy mrazivě tlumené a prázdné. /// svým způsobem až geniální film, protože vlastně vůbec nezáleží, v kolika současných filmech lze vystopovat ty stejné inklinace, jako spíše jde (a ono vždy nakonec jde jen) o odpověď na otázku, zda ty které použité prostředky plní nějakou úlohu, dávají smysl, nebo zůstávají nenaplněným výstřelkem, pokusem o imitaci trendu (cyničtěji řečeno: experimentem v experimentování). ale to není ani tak otázka pro rozum diváka, jako pak neméně pro jeho cit. tím nemluvím o laciném dojímání se nad bolestnými životy nebohých postav, ale o citu ve smyslu talentu k vycítění krásy vlastní obrazu, třeba výtvarnému, třeba kinematografickému, především ale jednoduše krásnému, o citu k detailu, k subtilním formám vyjádření a neopakovatelným emocím ukrytým v těchto nejnepostřehnutelnějších drobnůstkách uměleckého zpracování. nejen proto předpovídám filmu, ač nerad, jelikož se mi líbil, úděl snímku mnohými nepochopeného a zkraje odvrhovaného díla. nestačí jen bedlivě sledovat a neméně pozorně napínat uši, je totiž třeba také odvyknout všem klišé a jiným schématům zažitým ze špatných, ale líbivých filmů, jakých je mnoho. Osamělost prvočísel musí být zklamáním pro intelektuály a jiné snoby, "povznesené" kritiky a vůbec všechny diváky uvyklé na vpravdě stereotypní "alternativní" klubové vztahovky, kdy v posledku film ani žádná jeho část nemá hlubší význam, než má vývoj zjednodušených snah o vystižení lidského nitra a jeho vazeb na druhého člověka. kdo s kým co a jak to dopadne. kvalita Osamělosti leží právě v tom, že neredukuje - proti vůli a očekávání drtivé většiny diváků, bez pochyb - linii lidského života na osud, jeho jednání na jednu dvě ambice a motivace, jeho vztahy k ostatním na tradiční repertoár kategorií od milence, kamaráda, známosti a soka v lásce, neredukuje život na řadu náhod, přítomnost na kontinuální pokračování minulosti, nebo člověka na cokoliv méně neprobádaného a fascinujícího, než je člověk. tvůrčí přiznání a ještě lépe důraz, že člověk se může v sobě samém ztratit, nejistý a nesamostatný, to samo o sobě je přeci v kinematografii vzácností. všechny postavy všech filmů, na které vzpomínám a které mi přicházejí na mysl, jsou jasné, jednoduché a neživotné (tedy jinak než na papíře nebo pásu celuloidu). vystihne je jedna věta nebo třeba i jen slovo. nejneuvěřitelnější věcí nakonec bývá, jak o sobě každá z nich ví, kdo je, odkud pochází a kam jde. přitom kdo to opravdu ví? zbývá snad pouze povzdechnutí, že banální a nevěrohodná motivace obvykle stačí divákům ke spokojenosti, postačuje k pocítění dojmu tak řečené psychologické hloubky, že sama informace, "jak to dopadlo" postačuje dát smysl celému uměleckému dílu, nebo její absence naopak takovýto smysl vyrušit, a že tak docela všechen divácký důvtip obvykle vezme za své, jakmile se tvůrce rozhodne projednou nepodřídit hollywoodské představě o výstavbě syžetu a exponování osobností postav. /// o Osamělosti prvočísel nikdo nemůže jinak než s ironií napsat, že by se jednalo o stereotypní film, neboť přese všechny ne neobvyklé stylistické postupy se snímku zdařilo vyhnout stereotypům a klišé daleko fundamentálnějším. je požehnáním pro náročnějšího diváka, že se film v nápaditém kontrastu ke svém názvu vyhnul tomuto kalkulu a matematizování s životy svých postav, a tak je mohl zpodobnit lidštější. životnější film aby citlivý divák pohledal.(30.12.2011)
-
Kryšpín
Proklínám svou lenost, že jsem se podíval na film dříve, než na knihu. Film mě nutil neustále přemýšlet a místy jsem se ztrácel. Naštěsti na (protahovaném) konci se mi myšlenky složí do celku. Minulost hlavních postav je sice spojuje, ale osud je zvláštním způsobem dá dohromady. Postavy jsou dobře ztvárněné a hudební složka je krásně součástí příběhu.(13.10.2011)
-
Botič
Premisa filmu láká na poetický snímek postavený na matematicko-filozofickém přesahu, ale výsledek je agresivní patvar, který nedrží pohromadě. Onen filozofický motiv filmu - prvočísla jsou čísla beze zbytku dělitelná jen jedničkou nebo sebou samými.. - zde zaznívá v ten nejnevhodnější okamžik a ve výsledku je přehlušen podivně naroubovaným songem. Skoro by se dalo napsat, že se jedná o další ukázku toho, že Bůh je krutý a my jsme jen loutky v jeho rukách bojující o vlastní přežití. Několik příběhových rovin se v konečném účtování sjednocuje v závěrečný akt, kdy dochází k úplné sublimaci veškerých dobrých úmyslů. Jediné, co funguje na výbornou je hudba figurující zde coby katalyzátor způsobující dávivý reflex.(4.7.2011)
-
Ruut
Jeden z nejsnesitelnějších a nejzajímavějších artových festivalových filmů, který to právem dotáhnul až do české ofiko distribuce. A s hudbou si rejža dovede pohrát stejně mrazivě jako v legendárním Mechanickem pomeranči = Goblin (jinak je stylem OP ale uplně jinde ...!). 70%(5.9.2011)
-
bassator
46th KVIFF 2011 - HORIZONS - Horizonty (La solitudine dei numeri primi / THE SOLITUDE OF PRIME NUMBERS / Osamělost prvočísel)(16.7.2011)
-
becki_tu
Nečekaně zajímavý a zároveň depresivní film o dvou dospívajících lidech na okraji společnosti, kteří hledají způsob, jak se vypořádat s tíživou minulostí. Skvělá práce s hudbou, dobří herci a silné téma na zamyšlení. 65%(30.11.2011)
-
phoebus
Adaptace mě zpravidla vyvádějí z míry, protože předešlá (ne)znalost předlohy značně ovlivňuje výsledný dojem ze zpracování. Mohu jen mlhavě tušit, jak by na mě zapůsobil film Saveria Costanza, kdybych předem nečetl knihu. Silný zážitek, který mi film poskytl, byl částečně umocněn kontrastem mezi očekáváním a tím, co mi bylo naservírováno. Režisér pojal narativní linku románu dosti volně, semtam přidal i nějaké dějové prvky, jiné zase zcela pominul. Celkově jsem byl velice (mile) překvapen, jakým tvůrčím způsobem dokázal Costanzo převést originál na plátno, především jsem byl ale uchvácen samotným jeho formálním stylem a neskutečně padnoucím soundtrackem, umocňujícím intenzitu většiny scén.(1.8.2011)
-
Folpa
Prý bych lépe pochopil, kdybych si přečetl knížku... No proč ne, možná někdy, časem. Takhle mi to přišla celkem jako nuda.(11.7.2011)
-
Kmotr
Od znalosti knihy se při hodnocení odpoutat nelze, zvlášť, když se její znalost odráží v pocitech, které se derou na povrch při sledování filmových obrazů. Možná, že orientace v časových rovinách a postavách není ve filmu snadná, ale spíše jde o vzácný film, který klade na diváky alespoň nějaké nároky. Především svým rychlým tempem na začátku vyžaduje pozornost. Vyžaduje, aby divák při sledování jednotlivých záběrů nad tím co vidí, také přemýšlel. Jedině tak mu nemůže uniknout obrazem podložený vývoj (psychický i fyzický) dvou hlavních postav. Časové roviny se sice překrývají stokrát použitým způsobem, ale tentokrát mají opodstatnění v samotném názvu, v prvočíslech, která i přes přísný matematický zákon najdou svůj pár. Film má mnoho nezapomenutelných scén (divadelní představení, svatba, oslava narozenin, diskotéka), které i díky hudbě rezonují dlouho po skončení filmu. Odehrávají se v prostředí italské školy a nefunkční rodiny (často snobské), kde vládne šikana a postrádá se schopnost empatie. Prvočísla jsou především o sblížení, během něhož hrdinové nevolí žádnou strategii. Možná právě tato absence strategie diváka nudí, ale o to víc se přibližuje reálnému životu, reálným setkáním a náhodným sblížením. Dva outsideři za sebou vláčí trauma z dětství, navzájem si dokáží divoce sevřít srdce, ale jejich neschopnost komunikovat je uvrhne do černoty a beznaděje. Jen škoda, že matematická konotace světa čísel a lidí je z filmu téměř vypuštěna.(15.10.2011)
-
Tayen
Byla jsem z toho na kaši. Někteří z vás možná budou mít jiné pocity, možná trochu otrávené nebo hodně zmatené, ale podle mě se adaptace moji oblíbené knížky povedla. Bohužel nemůžu posoudit, jak moc bych se ve filmu orientovala, kdybych předlohu nečetla. Osamělost prvočísel je film o celoživotním přátelství, o osamělosti, o scházení se a rozcházení dvou lidí, kteří nemůžou být spolu, ale pořád jeden o druhém ví, i když se schází každý den nebo jednou za sedm let. Tohle je film o pravém přátelství a souznění jedinců, kteří se nemohou vyrovnat se sebou samými. Děj filmu není vyprávěn chronologicky (na rozdíl od knihy) ale pomocí flashbacků, a pro neznalé příběhu to může působit jako závrať plná na psychiku působících scének.(21.10.2011)
-
Crawler-D
Antidepresiva s sebou.(5.9.2011)
-
Madlene
Převeliká škoda (dle mého názoru) zcela zbytečně nataženého závěru! Do té doby to mělo švih a spád.(6.7.2011)
-
Vignette
Úplně nechápu to nízké hodnocení, pro mě osobně dost silný zážitek...(12.7.2011)
-
ZkuKol
Film o hledání cestě jeden k duhému je adaptací italského bestselleru, jenž vyšel i u nás. Costanzo vyniká ve vizuálním vyprávění, budováním atmosféry, napětí a očekávání. Bohužel to není schopen vůbec prodat a veškeré pointy a dramatické okamžiky mu protečou mezi prsty a vezmou sebou i divácký dojem. Navíc i jeho vyprávění je chvílemi chaotické, chvílemi prvoplánovité a chvílemi polopatické, prostě jakoby se nemohl rozhodnout, jak a co točit. Občas se dokonce dosti intenzivně vykrádá ze slavných vzorů a ani to filmu příliš nepomáhá. Škoda, mohl vzniknout zajímavý snímek s potenciálem emocionálně oslovit diváky po celé Evropě... 40%(8.7.2011)
-
ivet.ka
Téměř nulový děj natažený do (skoro) dvouhodinové stopáže byl občas stejně bolestný jako osudy hlavních protagonistů.(26.10.2011)
-
Fikus.xf
Zdánlivě líbivý název filmu lákající diváka na potenciál ekvivalentní Dobrému Willu Huntigovi je podvrhem. Špatně slepený příběh o dvou nesmyslných lidech nedává smysl, je zbytečně těžké se v něm orientovat a tyto obtíže zcela jistě není možné svést na umělecký záměr autora. Závěrečná část snažící se vyobrazit šílenství jedné z postav se nepovedla a především není vysvětleno, proč se vlastně zešílelo. Slabé.(22.7.2011)
-
daduza
Četla jsem knižní předlohu, ta mě nadchla. O filmovém ztvárnění to stejné říci nemohu, je dost roztříštěné a vynechává některé podstatné informace. Podle mě film vyznívá pro neznalé knihy chaoticky, ale přiznávám, že i tak na mě dost zapůsobil.(21.10.2011)
-
salalala
Tak určitě zajímavý film, který si ale podle mě hraje na umění trochu víc, než by se slušelo. Knihu neznám, takže srovnávat nemůžu a možná proto dávám jen tři hvězdy. Bez znalosti předlohy totiž neni možný všechny souvislosti pochopit a orientovat se. Časové roviny prolínající se dějem jsou sice fajn, ale špatně využity. Jsou tak kombinovaný, že se v nich divák lehce ztratí a brzy neví, komu je to věnováno. Tím pádem to logicky nezasáhne tak, jak by mělo. Silná scéna tu zoufale chybí, a to i přesto, že je vidět, že jich tu mohlo být hned několik. Jenže všechny jsou střihnuty brzo a nedořečeny. Herci jsou naštěstí vybraný dobře, takže ti to aspoň zachraňují. Za asi nejzávažnější chybu osobně považuju nevysvětlenou příčinu radikální změny (jak fyzické, tak psychické) hlavní ženské postavy, což mi přijde jako lehký podvod na diváka. Chválím naopak zdařilou hudbu a hlavně totálně depresivní atmosféru, která k tomu sedí úplně přesně. Nakonec ale musim dát tři hvězdy, protože je tam až moc chyb. 60%(6.9.2011)
