Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Douglas
    *****

    Podle mého je sice u Vlka z Wall Street nabíledni srovnání se slavnými opusy Martina Scorseseho Mafiáni (1990) a Casino (1995), ovšem toto srovnání lze následovat nejen v pozitivním definování Vlka z Wall Street jako podobného oběma zmíněným, nýbrž i v negativním definování Vlka z Wall Street jako jim nepodobného. Tato nepodobnost mu pak snad může zajistit pozitivnější přijetí i mimo okruh filmových fanoušků, skrze tuto nepodobnost jej lze kritizovat jako významově problematický, a zároveň se dá skrze tuto nepodobnost hodnotit jako velmi odvážné umělecké dílo. Více v mé analýze zde, pokud by to někoho zajímalo.(18.1.2014)

  • Matty
    ****

    Leonardo DiCaprio prochází proměnou v Matthewa McCounaugheyho v biografii, která se zalyká sama sebou. Na to, jak dlouho a rychle Vlk z Wall Street mluví, toho ve výsledku řekne překvapivě málo. Podobně jako Velký Gatsby, jiná loňská snaha prozkoumat sebedestruktivní potenciál kapitalismu, taky Vlk mne bavil více formou než obsahem. ___ Ústřední téma mužské frustrace z neschopnosti dosáhnout vrcholu a udržet se na něm už Scorsese zpracoval několikrát (nejsugestivněji zřejmě v Zuřícím býkovi). Jiný je především tón, míra excesu a větší důraz na rituální rozměr divošského chování. Sex, drogy a chlast získaly společného jmenovatele v dolarových bankovkách, za něž si lze koupit kohokoliv a cokoliv. Film peníze neodsuzuje – a je otázkou, zda by jej v takovém případně dnes někdo bral vážně. Naopak upřímně připouští, že si za ně lze dopřát hory slasti. Mnohoznačná poslední scéna agenta Denhama (usmívá se?), společně s Belfortovou první manželkou jediného morálně konajícího člověka, nechává na našem úsudku, zda je šťastný, nebo lituje, že nekývnul na Belfortovu nabídku. (Denham působí jako bytost z jiného, lidského světa také díky utlumenému herectví Kylea Chandlera.) Do podobné „rozhodni se sám“ pozice nás Scorsese staví vícekrát, třeba i během pomalu kultovního Belfortova plazení se do lamborghini. Scéna není „zevtipňována“ hudbou nebo dobře načasovaným střihem. Jde o několik statických záběrů bez hudebního doprovodu. Nejsme vedeni k tomu, abychom se protagonistovi smáli, pouze se to tak nějak očekává. ___ Etuda s lamborghini, nezapomenutelná zejména díky fyzickému výkonu DiCapria, který dává vzpomenout na Jerryho Lewise a jiné mistry těla, při druhém zhlédnutí zároveň zesílila mé podezření, že Scorsese neměl úplně jasný koncept, jak jednotlivé části filmu natočit a poskládat dohromady. Vyjma uvedené scény totiž víceméně platí, že čím méně je film cool, tím vážněji bychom jej měli brát. Prudké nájezdy kamery, „raušové“ nadhledy, zpomalený nebo zrychlený pohyb, hlasitá hudba (jejíž výběr je řízen tím, zda zrovna sledujeme bakchanálie nebo třeba další úspěch na burze) – to všechno jsou indikátory, že vyprávění má plně ve své moci Belfort. Ten se ovšem od prologu (bílé, nikoli červené Ferrari) projevuje jako vypravěč nespolehlivý, neříkající buď pravdu, nebo alespoň ne celou pravdu. Opakovaně jej jiné postavy nebo samotné filmové vyprávění musí uvést na pravou míru, říct, co se skutečně stalo (S/M večer, řádění v letadle, návrat z Country Clubu). Scény bez hudby a Belfortova chvástavého komentáře, řešené standardní technikou záběru-protizáběru, jsou k počínání „hrdiny“ svým obsahem často kritičtější a vzniká dojem, že získáváme fakta v čistší podobě, nepřefiltrovaná Belfortovou optikou. Jenže Belfort se občas ve „svých“ scénách dopouští toho, čemu se nestranný (a nepřítomný) filmový vypravěč vyhýbá – shazuje sám sebe (jedenáctivteřinová soulož, sebeironická citace Browningových Zrůd). Má jít o překvapující porušení pravidel (jakým je později propůjčení voice overu jiným vypravěčům, Saurelovi a tetě Emmě), nebo jde o důkaz, že film ve své opulentní neukázněnosti žádná pravidla nerespektuje? ___ Poskládání zápletky z různě šílených příhod ovšem není tak nahodilé, jak by se mohlo zdát. Vyprávění ubíhá stále vpřed díky rytmicky dobře promyšlenému uvádění nových postav a odhalování nových informací nebo díky prohlubování motivů upozorňujících na nápadný (a DiCapriem excelentně zahraný) kontrast mezi Jordanem, který měl ambice a pletený svetr a Jordanem, který má všechno. Ať už Vlk z Wall Street jasný koncept má, nebo nemá (jakože nejspíš má, ač jsem jej ani napodruhé neobjevil), ať už je jeho exploatování ženského těla sexistické, nebo ne (jakože nejspíš ano, protože jako zbraň svých vnad využívá pouze Naomi), zůstává nový Scorseseho film zábavně provokativní černou komedií (nebo hororovým muzikálem?), která po celé tři hodiny pulzuje neskutečnou (maskulinní) energií a sympaticky se nám nesnaží podsouvat žádná mravoučná moudra o škodlivosti peněz, egoismu a různých podobách nestřídmosti. 85%(9.1.2014)

  • Radek99
    *****

    Tři hodiny vydestilované esence amerického snu. Metafora naší mezní doby. Nectnosti kapitalismu v kostce. Instantní podoba celého ekonomického systému. Satirická a komediální obdoba Až na krev. Scorsese jakoby točil jakýsi temný filmový pohanský rituál oslavující modlu Materialismu a vyvolávajícího ducha Kapitalismu. Neskutečně halucinogenní jízda, kdy snad poprvé někdo trumfl vrcholně bizarní Strach a hnus v Las Vegas. Naprosté popření Maxe Webera, anebo důkaz o tom, jak dlouhou cestu ušel kapitalismus od dob souznění s protestanskou morálkou. Až amorální fascinace extrémním individualismem. Antihrdinství. Oslava chamtivosti, bezohlednosti, sobectví. Přesto silná reflexe ničivosti tohoto stavu. Filmový zážitek. Životní role Leonarda DiCapria. Jeden z nejlepších filmů Martina Scorseseho. Jeden z nejlepších a nejsilnějších filmů celé poslední dekády... etc. etc.(16.1.2014)

  • StarsFan
    *****

    Scorsese se umělecky vrátil do 90. let, kdy dramatické scény prokládal popovými klasikami, své hrdiny morálně nesoudil a vše to zabalil do tříhodinového celku, ve kterém ani jedna scéna nenudí. Film roku, který by si Oscara pro nejlepší režii, scénář, film a herce v hlavní roli zasloužil mnohem více než letošní favorit 12 Years a Slave.(20.1.2014)

  • genetique
    *****

    Scorsese a DiCaprio - Wolfs of Hollywood. Scorsese dokazuje, že vie držať krok s dobou, filmovými trendmi a ako jeden z mála režisérov už dlhé roky sám tie trendy vytvára. Tým sa mu darí uspokojiť filmové potreby divákov v celom ich priereze, od základnej, až po tie najšpecifickejšie, ktoré vie oceniť najmä náročnejší divák. Tento film je asi najvzrušujúcejšia životopisná jazda, ktorá je zároveň tak starostlivo a precízne skonštruovaná, že divákovi sa dostáva omnoho viac, než len životný príbeh jednej z legiend z burzového univerza. Humorná sonda do sveta sfetovaných finančných žralokov je však pomerne záludná, pretože málokedy sa dá z výbuchov smiechu prekonvertovať do nejakého pokusu o dramatickú scénu. Nechcem tým povedať, že by bol film povrchný. Charaktery postáv sú vykreslené podrobnejšie ako pohľad cez mikroskop, akurát by som možno čakal miestami viac pohľad do hĺbky, pretože Scorsese k tomu celému akoby nezaujal nejaké väčšie morálne stanovisko. Morálka a prudérnosť tu totiž ide bokom, takže ak sú mravné zásady vašim životným krédom ušetrite si čas a nenechajte sa poškvrniť týmto snímkom. Pohľad na svet kriminálnika je podobný ako v Spielbergovej naháňačke, navyše aj podobne humorne ladený a takisto viac fandíte zločincovi, než spravodlivosti. Herecké výkony sú samostatnou kapitolou, nechcem sa opakovať, ale DiCaprio ťahal tento film s neskutočným nasadením (dialógy, motivačné príhovory, plazenie sa k autu) a jeho výkon by mali oceniť rovno dvoma oscarovými nomináciami. McConaughey a Hill (!) ako skvelí sekundéri, ženské role zas pohladili očko mužského publika. Aj preto si nenechajte ujsť tento uvoľnený a zábavný epos, minuli by ste sa totiž s jedným z filmov roka 2013! 95%.(17.1.2014)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace