Vlk z Wall Street

Podívejte se na svou mámu, na člověka vedle vás, na sebe do zrcadla, a když se budete dívat dostatečně pozorně a dlouho, spatříte – možná hned pod povrchem, možná někde hluboko, nerealizovaného, popřeného nebo zkroceného – Jordana Belforta. Scorsese se prostřednictvím hlavní postavy přezíravě vysmívá jakýmkoli ideálům, které o sobě coby pokušením málokdy stíhaní příslušníci civilizované společnosti chováme, a bez příkras a hladivého výhledu na jakékoli vykoupení ukazuje přesně tu amorální oportunistickou kurvu, kterou v sobě na té úplně nejzvířečtější rovině máme naprosto všichni. Ideální film do základních škol a komedie roku. Edit: proč mě vůbec překvapuje vzrůstající množství komentářů pobouřeně kritizujících skutečnost, že Scorsese s obecenstem nezachází jako s hloupými školáčky, kteří potřebují didaktické kázání o tom, jaká je hlavní postava očividný grázl, jinak by snad mohli coby správní tupouni dojít k závěru, že bezskrupulozní odírání druhých je zcela v pohodě. Kdo by si byl pomyslel, že přístup "divák není vymaštěný debil" by mohl být negativním rysem. (10.01.2014)

Nejzásadnější americký film od The Social Network. Amorální není tenhle film. Amorální je jeho hlavní postava a současná společnost jako celek. Svým chováním odpuzující zmrd a zločinec, který sice skončil ve vězení (na směšně krátkou dobu), bez přátel a s dluhy, ale nyní si stejně relativně normálně žije, přičemž se stále najdou zástupy podnikavců, kteří ho berou za svůj vzor a dychtivě poslouchají jeho motivační přednášky. Sám Scorsese sice hlavní postavu z přijatelných morálních pozic nekomentuje (jak by taky komentoval, když je Belfort vypravěčem), za tři hodiny stopáže si ale soudný divák dokáže udělat obrázek sám. Rozverná komedie se tak díky konfrontaci s divákem mění na dost sžíravou satiru. Výborná svižná zábava s dost temným postdiváckým dozvukem. Se stim smiř. (16.01.2014)

Asi nemám rád filmy, kde je Leo hodně bohatej a poživačnej, faktem je, že až na pár fórků stylu Pařba ve Vegas mi to celé přišlo jako opulentní zkoksovaný karneval, skrývající docela relevantní (a naštěstí hodně tlumené) podobenství o zhoubné přitažlivosti prodané propisky a křiklavý paradox zpocených koulí v metru, opsaný elegantně v posledních minutách. Cením si toho, že Scorsese přijímá perspektivu hráče (a ne kritika systému) a netlačí diváka do znechucení - Belfort je pak samozřejmě odpudivě přitažlivý mediátor světa spekulací. Ty metafory brokerské komunity jako pravěkého kmene / sekty jsou nicméně zbytečně okaté (i když extravaganza je to pohledná). Pozoruhodná je i očividná "amorálnost" filmu, který vlastně s klidem tvrdí, že podobný styl života je svým způsobem cool - a Scorsese má samozřejmě recht, kdyby nebyl, neměl by Vlk co žrát. Nejlepší na celém filmu je v tomto ohledu zhruba 5 minut, které umručí do hypnotického rytmu brokerský šaman McConaughey. Nemám v jádru, co bych tomu vytkl, sjeté noty to přehraje sebejistě a bez chyb, prostě mi to jen nic svou frenetickou kadencí neřeklo. Trochu podobný problém "otupělosti sarkasmem", jaký jsem měl s angažovanějším Gavrasovým Kapitálem. Vlk alespoň to, co všichni tak trochu víme o spekulativní povaze kapitalismu, říká drze, s úšklebkem, přiznaně nespolehlivě a bez zbytečných rétorických frází. A vůbec vás nezatěžuje zbytečně složitými detaily, taky proč, když za rohem čeká další snížek. Ale pořád mu to trvá 3 hodiny, ve kterých jsem nenašel dost stimulů. Samozřejmě kromě koksu, štětek a těch svinskejch zpomalovacích pilulí... (12.01.2014)

Nesporně nadprůměrné dílo nesené především mimořádným di Capriovým výkonem v hlavní úloze si vynucuje srovnání se sice ne dokonalým, ale mravně a hodnotově zakotveným dílem Costy Gavrase KAPITÁL. Oba týmy se shodnou v jednom: že americký kapitalismus předhání ten evropský mírou bezohlednosti a sebestřednosti zaměňované za individuální svobodu. U Gavrase alespoň vytušíme, kolik slušných lidí toto defraudantství ve velkém přivedlo na mizinu a doslova si můžeme sáhnout na kulturní vyprázdněnost jeho vyhraněného nositele (Masaryk by řekl kulturní chudobu); dohlédneme však i na ty, kteří jsou oproti hlavnímu hrdinovi věcnou alternativou, protože ještě nestačili rezignovat na slušnost a altruismus (nesobectví). U VLKA takovou oporu jen hledáme. A vadila-li u LINCOLNA délka, není zcela jasné, proč mnohem rozvleklejší a v poslední čtvrtině viditelně drhnoucí scénář VLKA přivádí většinu komentátorů naopak k nadšení. Neutrální pohled tu navíc vyznívá jako faktická podpora hlavního hrdiny, jakkoliv (chceme-li zůstat nezaujatými) umožňuje i alternativní názor na řádění firmy, která neměla nikdy vzniknout. Islandský státní bankrot, který během jednoho roku změnil díky bankovním spekulacím kvetoucí zem v synonymum krize a katastrofálního propadu, naznačuje, že scény VLKA, v nichž dominuje opojení penězi i ostatními drogami, psal - jak se kdysi velmi neobratně vyjadřovalo - sám život. (27.01.2014)

Podívejme se na to z té druhé strany. Já tedy viděl tříhodinovou ódu na zkurveného zloděje a manipulátora, který doslova promrdal, prohnal čenichem a projachtařil úspory tisíců "spokojených" dyků. Zajímalo by mě, jestli to "přešťastní" investoři do Straton Oukmont, co skončili po těhle pařbách s holou prdelí, vidí také jako roztomilou a hravou komedii, jenž v podstatě dělá z bezskrupulózního zmrda kůl frajera. Po neadekvátním trestu ještě vydělá na tom, že své veselé trampoty sepíše, vykešuje filmová práva a jeden z nejslavnějších režisérských velikánů ho glorifikuje ve filmových análech. Což o to, být to podle neskutečných událostí, je to film zábavný, mistrovsky zrežírovaný a špatně zahraný. Ano, rozhodne si nemyslím, že když Rocco Siffredi jednou vycení zuby a jednou spadne ze schodů, přičemž se zbytek stopáže tváří jako špatně nalubrikovaný genitál, je na jakoukoliv hereckou cenu. No, s takovou se brzy dočkáme i nějakého žertovného počinu místní provenience, kterak dobrák Viki hýří na Bahamách Harwardskými fondy. Bude ho hrát Matonoha a tipuju to tak na sto až dvěstě tisíc infarktů všech těch s jistotou desetinásobku. Filmově za pět, morálně odpad. (16.01.2014)