El estudiante

Nejlepší film mého života! Ne, jinak, trochu detailněji. Půjčil jsem si jej v knihovně kvůli španělštině a nic moc jsem nečekal, nanejvýš situační komedii. Bylo to moje první setkání s mexickou kinematografií. Vyklubal se z toho snímek, u kterého jsem se během deseti minut filmu smál i plakal, s krásným příběhem a silným poselstvím. Čerstvý, ale čiperný penzista Chano se rozhodne, přes nelibost manželky, netrávit svá poslední léta "v klidu" a přihlásí se na univerzitu ke studiu literatury. Přes počáteční rozpaky se seznámí s partou mladých kamarádů, hraje s nimi domino a chodí pařit. Jedna z nejlepších scén je na místní diskotéce, kdy jeho paní nemůže vystát moderní techno a on ji přesvědčuje, že vlastně je to podobné, jako měli oni zamlada - tancují, užívají si, seznamují... Postupně si Chano u mladých získává respekt a oni od něj - moudrost. Seznamuje je s klasickou mexickou hudbou a radí, jak na holky. Zasáhnou do toho drogy, milostné kolize a smrt, každý si prochází svými vlastními výzvami a osobní proměnou. Nechci tu dělat spoilery, proto jen naznačím, že ve filmu najdete mnoho velmi silných scén - od setkání u smrtelné posteli, kdy mladí poprvé vidí, jak někdo opravdu odchází z tělesného života, po komická nedorozumění točící se kolem: "Vy chlapi myslíte jen na jedno..." Film si mě získal tím, že, ačkoliv pojednává o velmi silných a závažných tématech, nese se v pomalém, příjemném a klidném rytmu, a ve velmi optimistickém duchu. Nese určité morální poselství a poučení, ale bez vtíravosti, přehánění a patosu, prostě jej nabízí. Závěr, kdy se Chano se svými ještě staršími kamarády za východu Slunce vrací po období vnitřního uzavření a smutku na univerzitu, je prodchnutý světlem, vírou v lepší dnešek a je to jeden z nejsilnějších záběrů, které jsem ve filmu potkal. Je to také jeden z mála filmů (aspoň z toho, co jsem viděl), kde je velká pozornost věnována obrazu důstojného stáří, kde mladí sice běhají rychlejc, ale staří znají zkratky. (08.02.2019)