Expendables: Postradatelní 2

BOOM TIME. Zapomeňte jedničku, jako by nebyla. Přesně tohle jsem tenkrát čekal a nedostal. Tak stručně. Těžkotonážní oldschoolová nonstop akce v Rambo stylu; krvavější, pravděpodobně i dojemnější, spojitější, kamerově mnohem přehlednější, castingově ještě neuvěřitelnější. Švéd to opět zabil, JCVD jako záporák s-u-p-e-r, no a trojice Guvernátor, Božský Bruce & Walker Texas Norris to celý posílá až komicky vysoko do nebes. A Sly... Je tu přesto hvězda největší. Přijde mi, že každý člen týmu tu dostal víc prostoru (snad krom Stathama a Jet Liho). Mám radost. Z jedničky jsem neměl ucelený dojem, ani mě neudělala. Tohle je zk*rvená jízda, co postupně gradovala až do závěrečný dvacetiminutovky, kdy už jsem měl definitivně držku ztvrdlou do úsměvu od ucha k uchu. Věřím, že spousta z vás na tom bude stejně. Na tohle jsme (my, a naši fotrové) čekali - ENJOY. (19.08.2012)

Je to kravina na kvadrát, výplod šílence a debilní paskvil, ale mě to hrozně bavilo. Jak by taky ne, když se akční veteráni rozhodli přilepšit si k důchodům a vydali se rozstřílet, rozsekat, rozkopat a vyhodit do vzduchu vše, co bylo před natáčením vcelku. Samostatnou kapitolou je samozřejmě Chuck Norris, který potvrdil, že vtipy o něm jsou pouhým zobrazením jeho skutečných schopností a to je velmi potěšitelné i zábavné. Kdo však v dávnověku nebrousil staré akční véháesky s rychlodabingem, ten se přitom patrně nebavil tak skvěle jako já. (09.12.2013)

Simon West se prokázal jako o chloupek lepší režisér, než pan Stallone, akční scény již nejsou tak nepřehledné, naopak se vyloženě rochní v epických záběrech, kdy naši staří známí pomalu kráčí bojištěm a stříli od boku hromady osob, věcí, zvířat, dětí - ne, ty poslední dvě ne. Naopak ale scénář už z tak jednoduché béčkovosti ještě zestupidněl. Druzí Expendables mi místy připadali jako pokus o postmoderní western, kdy charismatičtí "kovbojové" brázdí zemí bez zákona, zachraňují ženy s dětmi, osvobozují otroky a pronásledují padouchy, kteří ukradli nikoliv měšce plné zlaťáků, ale plutónia. Ne, že by tento "nepořádek" nějak vadil, ovšem musel by být vykoupen lepším vytěžením postav. Akce stále nedosahuje svého potenciálu, mocných střetů postav mohlo být taky více, hláškování působí vyloženě nuceně... Nevím, bylo to fajn, ale když se nad tím člověk zamyslí, mohlo to být ještě mnohem lepší. 6/10 (14.09.2012)

Zásadní nedorozumění Stalloneho spočívá v jeho očividném názoru, že kvalitu filmu dělají slavní herci a fikční postavy, které tyto herci ztvárňují. Ve skutečnosti nic není vzdálenější pravdě, protože kvalitu filmu dělá hlavně režisér se scénáristou. Jistě, celý model distribuce a propagace filmů je už od počátku kinematografie postavený na vyzdvihování toho nejméně podstatného, na tom celý ten model stojí a třeba DVD/Blu-ray krabičky nejsou než efektním nástrojem ovlivňování publika, chcete-li systematickou lží. Problém je, že tenhle film tuto lež svým neustálým omíláním nabitého hereckého obsazení posvětil málem na závazný pravidlo. Málo platné, bez kvalitního režiséra se scénáristou je každý film už od začátku odepsaný. Platilo to u akčních filmů z konce minulého století, platí to i dnes a tady. Vrcholem celého tohohle fiaska jménem Expendables je pak dnešní omladina, náctiletí smradi, co v devadesátých letech, neřkuli osmdesátých, ještě pořád bydleli fotrovi v koulích, a přesto tu vedou nějaký (n)ostalgický rozumy o tehdejším segmentu filmové akce. (02.12.2012)

Ale tak jo. Jestliže se první Postradatelní vezli na vlně nostalgie, dvojka je taková menší tsunami. Parta snů je tentokrát opravdu celá a likviduje padouchy po desítkách, zatímco si Sly dělá srandu z Bruce, Bruce z Arnieho a Chuck Norris sám ze sebe. V těchhle chvílích jsou Postradatelní 2 tím ukrutně zábavným ohlédnutím za klasikami z osmdesátek, které slibovaly trailery. A mnoho bodů nabírají i co se týče akce, která vyměnila Slyovu moderní dravost za Westovu old-schoolovou přehlednost, aniž by přestala být příjemně rozmanitou přehlídkou střílení, mlácení, kuchání a vyhazování věcí do vzduchu. Hlavně úvod je v tomhle směru parádní. Trochu tedy zamrzí, že po něm film upadne do zhruba půlhodinové hibernace, z níž se probere až s nástupem zrzavé legendy. Ani ta sice není dostatečnou záplatou na tak tak fungující scénář, se kterým se Sly a spol. očividně moc nemazali. I přes slepencový syndrom je ale dvojka solidní komediální výhrou, v níž si svůj prostor v pohodě urvou i Lundgren s Crewsem. A vyloženě naštve maximálně natáhnutým prostředkem, nepříliš výrazným Van Dammem a finální bitkou, která měla být alespoň dvakrát nabušenější. Místa pro zlepšení je tak ještě dost. Než ale přiletí vyváženější trojka, rád vezmu za vděk tímhle připomenutím, že si režisér Con Airu ještě umí vybrat lepší chvilku. 7/10 (03.09.2012)