Obsah
-
Třem místům děje zhruba odpovídají tři myšlenkové okruhy: střetávání se Fajola a Bely s nejistotami první lásky, obraz života v přírodě (kde v starci, jehož sítě v dunajském ohbí čekají na kořist, cítí Fajolo ono neposkvrněné cosi, co tak trýznivě hledá) a pokrytectví a lež na senové brigádě (kde družstevníci kradou, vyhýbají se práci a místní rozhlas šíří politické fráze), Szomolányiho kamera v detailech vystihuje atmosféru, evokuje náladu, promyšleně pracuje s hloubkou ostrosti.
Průkopnické dílo slovenské kinematografie, kterým byl přehodnocen tehdejší směr vývoje a které naznačilo novou cestu (po desetiletích myšlenkové sterility, výrazového schematismu a povstalecko-budovatelského patosu), bývá považováno za první dílo české a slovenské nové vlny. Přináší nejen nový způsob vyprávění (skládání "rozbíjeného" příběhu s důrazem na obrazové vyjadřování), ale i nový pohled na realitu analytickým zaměřením na city a pocity člověka, historické a společenské souvislosti. Postupy pocitového filmu tlumočí Uher vztah mladých k světu neobvyklou poetickou formulací.
Tvůrci narušují vnější dramatismus, napětí je založené na vnitřních kontrastech zdánlivě nezaujatého záznamu (kontrast shonu a klidu, všedností i zvláštností, detailů i celků, kontrast ticha a zvuků). Hledají tak krásu a bolest skutečného citu a každodenního života. Poetickou vnímavost diváka vyvolává i důvěrná reflexe Fajolových vnitřních monologů. Uher uvolnil léta potlačovanou duševní energii slovenského filmu, vyvedl ho z provinční omezenosti a folklorismu. (oficiální text distributora)
Třem místům děje zhruba odpovídají tři myšlenkové okruhy: střetávání se Fajola a Bely s nejistotami první lásky, obraz života v přírodě (kde v starci, jehož sítě v dunajském ohbí čekají na kořist, cítí Fajolo ono neposkvrněné cosi, co tak trýznivě hledá) a pokrytectví a lež na senové brigádě (kde družstevníci kradou, vyhýbají se práci a místní rozhlas šíří politické fráze), Szomolányiho kamera v detailech vystihuje atmosféru, evokuje náladu, promyšleně pracuje s hloubkou ostrosti.Komentáře uživatelů k filmu (45)
-
HrrrOch
Skvělý poetický kousek s prvky dramatu a duchem doby. Jakoby z toho dýchalo něco vyššího, když Szomolányiho kamera švenkuje po obilných lánech a voice-over hlavního hrdiny pronáší své myšlenky . Po formální stránce brilantně natočeno - obraz v několika plánech, skvělé jízdy. Navíc je tu úžasná ta hra se zvukem - jsou tu asynchrony, voiceovery, občas uslyšíme významový ruch nebo melodii. Nejsem znalec přes slovenskou kinematografii, ale pro mě prozatím nejlepší slovensky kus.(3.7.2010)
-
Godhaj
Slnko je na můj vkus příliš rozbředlé a lyrické. Chybí v něm zajímavější děj a celé je to takové nevýrazné. Herci mi byli celkem nesympatičtí, obzvlášť malý synek slepé matky s kukučem chladného zabijáka (snad se mi o něm nebude zdát)- to že má být malý kluk? Scénář mi přišel hodně nereálný, hlavně postava slepé matky a její oba dva synové, kteří pronášejí patetická posmutnělá moudra. Velkou porci nudy tak alespoň trochu zachraňují zajímavé záběry starých panelových domů s trčícími anténami na střechách.(8.3.2011)
-
Gavroche
Tento film je absolútne nadčasová slovenská klasika. Sila tohto filmu, ak ho pozeráte ako 16-ročný, by sa dala prirovnať k Salidgerovej knihe Kto chytá v žite. Citlivá práca s metaforamy, dokonalá atmosféra vtedajších sídliska, prírody, dediny, skvelé výkony nehercov nám ukazujú, čo obnáša byť citlivý a adolescent v modernej dobe.(6.9.2006)
-
yannes
Scény odohrávajúce sa na streche domu sa natáčali na začiatku Záhradníckej ulici pri Odborárskom nám. Inak výborné filmové dielo.(2.8.2011)
-
tuberatanka
A ja som nevedel, že na Slovensku natočili taký výborný film... ešte k tomu v 60-tych rokoch. Rebélia, roztomilý slang (slovo "rídky" je úžasné), drsne poetické pohľady na nekonečné strechy najväčšieho slovenského veľkomesta s neuveriteľne vysokými a hustými televíznymi anténami, po ktorých pobehujú hlavní hrdinovia (urban poetry v 60tych rokoch!), versus krásny a drsný vidiek kde ešte nedorazila mechanizácia, po dvore JRD pobehujú kone s vozmi, predsedovia v JRD sú lemry ktorým sa nechce robiť, a celá mužská mužská dôchodcovská populácia obce večer sedí v krčme, nalieva sa pivom i pálenkou, a kľaje. Alkohol tu s cynickým pokojom chlascú aj neplnoletí hrdinovia filmu. Poetika komentárov rozprávača kontrastuje s cynizmom a občas až nihilizmom ("mámnahákizmom") postáv, vo vnútri citlivých a zraniteľných. Rádio rozpráva namiesto ľudí. Výborná kamera (práca so svetlom, hĺbkou ostrosti a kompozíciou ako od špičkového fotografa) a zvukové efekty (vnútorné hlasy ľudí, flešbeky), film posúvajú občas až k surrealizmu, filmu to ale nijak neuberá na uveriteľnosti. Veľa slovenských filmov stavia na pokľudnom tempe, lyrickosti a poetike - ibaže v tomto prípade je to poetika drsná, naozajstná a s minimom pátosu. 60te roky na slovenský spôsob. A ono to funguje aj dnes.(5.1.2012)
