Německý detektivní seriál cíleně jde proti soudobému trendu seriálů založených na moderních forenzních praktikách, kde hlavní atrakcí je technologie vyšetřování. "Poslední polda" naopak po bok uhlazeného mladého kriminalisty staví drsného macho detektiva z osmdesátek; doslova chlapíka, který se probere po dvaceti letech z komatu. Vyšetřování případů je pojaté stylem ala "Místo činu", kde vyprávění vrší řadu samoúčelně slepých stop, až se v zásadě náhodou dojde k řešení. Tentokrát jsou případy pouhou záminkou k rozvíjení prvoplánově nenápaditých buddy motivů. Vedle celé škály přímočarých fórků založených na tom, jak drsňák z osmdesátek poznává dnešní svět a jak jeho mladý parťák nemá ponětí, kdo byli "Starsky a Hutch" nebo "Miami Vice", představují vděčný zdroj zábavných situací rodinné tahanice. Samozřejmě se záhy ukáže, že hrdinův parťák chodí s jeho dcerou, patolog je nový manžel jeho bývalky a ve druhé sérii zase dojde na to, že se do hrdiny zakouká parťákova matka. Seriál je de facto unavená televizní variace na "Smrtonosnou past 4", která navzdory nulové akci zachovává podstatu Willisovy ikony coby hrdiny pro starší generaci, která těm moderním výmyslům nerozumí a dělá věci hezky postaru. Jen "Poslední polda" nemá zdaleka takový šarm a nadhled, ale ani tolik atrakcí a nosně rozvedených situací. V zásadě je obhajoba "Místa činu" pro své tehdejší publikum ve dnešní době.(9.9.2011)