Finisterrae
Obsahy(1)
Finisterrae vypráví příběh dvou duchů, které už nebaví potulovat se v prázdnotě a rozhodnou se podniknout Svatojakubskou pouť na konec světa, kde by mohli začít pozemskou etapu života v zemi živých. Introspektivní výprava nehostinnou krajinou, během níž potkávají zvláštní tvory, divoká zvířata a fantaskní postavy. Jsou nuceni řešit neočekávané situace, čelit vlastnímu napětí a zvažovat pochybnosti, pramenící ze skutečnosti, že jsou duchové. (Fresh Film Fest)
(více)Recenze (22)
"Kde sa končí zem, začína sa more." Stojí napísané na portugalskom myse Cabo da Roca, ktorý je skutočným najzápadnejším miestom kontinentu. A vedľa v koši si môžete pozrieť asi najväčšiu zbierku vetrom polámaných dáždnikov. Čo tým chcem povedať? "Kde sa začína nestráviteľná avantgarda, tam sa končí moja trpezlivosť". Cap Finisterre či Santiago de Compostela (s výslovnosťou ruského ducha ovšem "Sanťiago ďe Komposťela") boli hlavným lákadlom, prečo si film zapnúť. Celý čas som však nakoniec uvažovala, čo si asi o celom dianí vôkol seba musí myslieť ten chudák vystresovaný kôň. Vo väčšine prípadov je mi surrealizmus blízky, lenže tu akoby ani samotní tvorcovia presne nevedeli, čo chcú skryť za svoje symboly... ()
Fantasy? Rozhodně ne. Podobenství o hledání, cesta, překážky a směřování stále dál, k cíli, proti větru. Mnohé obrazy jsou krásné, s precizní kompozicí, a často mluví jen samy o sobě. Koně, jeleni, laně...skokan. Divoká příroda, chladné vody, mlha, bizarní stromy obrostlé mechy, skály a těžké mraky na obzoru. Často je třeba se dobře dívat - zdánlivě klidné zrcadlo vodní hladiny skrývá skupinu jezdců na koních velikosti mravenců.... Medidativní snímek o životě a smrti. Nádherná kamera, výborně zvolená hudba (asi nejvíce se mi líbil naléhavý hlas božské Nico) a temná krajina. Pomalé a snové. ()
"Chci se transformovat v živou bytost. Přepadává mě zvracení. Jsem unavený z toho být duch. A ty?" Meditace na konci světa. ()
Málokdy si čtu komentáře druhých předtím než film sám uvidím a napíšu vlastní komentář. Někdy ale udělám výjimku jako v tomhle případě. A říkám si proč bych měl vlastně něco vypisovat když vše krásně ve svým komentáři vystihl uživatel darkrobyk a já s jeho komentářem plně souhlasím. ()
Mám s tímhle filmem pár problémů.. Za prvé těžko posoudit žánr. Nejblíže to má asi k podobenství, ale podobenství nabízí PODOBNOST s nějakou reálnou situací, což tady chybí (jako fakt v tom nevidím podobenství o životě a smrti, ani o reinkarnaci, ani o lidské samotě - a už sám fakt, kolik možností si člověk dokáže vymyslet, svědčí o tom, že film nemá ujasněnou koncepci a NEVÍ, co chce říct ani co říká). Navíc surrealistické podobenství, to je řekl bych úplný protimluv, něco jako poctivá děvka. Za druhé: poetické to rovněž není - a to minimálně od scény zastřelení německé hipísačky. A podobných násilných a nepoetických momentů je tam posléze víc. Ano, jsou zde velmi dobré záběry přírody a dobrá práce se zvířaty, ale jenom tohle poetický film nedělá. Za třetí mi vadí stopáž: celá ta historka se dala odvyprávět za dvacet minut. Schválně - protože jsem se během sledování často příliš nudil a záběry mi přišly zbytečně zdlouhavé a pomalé - jsem si pak film pustil 4x rychlostí. Zkuste si to taky. Dokoukáte jej za 20 minut a nepřijde vám, že jste o něco zásadního přišli nebo na vás výsledný tvar nepůsobí. (Mimochodem, právě proto by mne zajímalo, a nemyslím to nijak útočně, zda by se film těm, kteří jej zde vysoko hodnotí, líbil i napodruhé a zkoukli jej s radostí celý znovu.) A konečně bych neměl problém přijmout sice pitomou, ale tvůrci nejspíše rozverně myšlenou stylizaci s prostěradly, kdybych si při tom nevybavil, jak jsme se takhle strašili jako děti. Pokud pan režisér zamýšlel hlubší výpověď, touhle dětinskostí film hodně sráží. A protože těch vtípků typu, jaké jsme si na základní škole říkali na pánských záchodcích, je ve filmu víc, napadá mne, jestli to vůbec mělo být nějaké podobenství, a jestli to není spíš jen takové puberťácké hračičkovství. Možná proto mi to asi připomínalo ze všeho nejvíc animovanou část filmu Kuky se vrací. Zkrátka - film mne nebavil ani jako vtip (ten má být krátký, aby pointa vyzněla, tady navíc pointa chybí), ani mi nic nedal, ani nemá nějaký přesah, takže hvězda za kameru, zvířátka a přírodu. ()
Už když jsem zjistil, že s tímhle filmem je spojeno slovo "podobenství", tak nějak jsem věděl, že tohle nebude něco, co mě dostane. A bohužel to tak je. Jsou zde scény, které jsou na první pohled zajímavé, ale podobné filmy mi prostě jako celek mnoho nedávají. Tvůrce mě tady nezaujal tolik, abych chtěl zjišťovat, co tím chtěl říct. ()
Ak by som mohol nazvať nejakú snímku "film s iného sveta" zaručene by som asi nesiahol po žiadnom inom než tomto. Finisterrae je čudesný kúsok. Je to surrealizmus v tej najčistejšej podobe kde sa nachádza plno metafor a symboliky avšak divák sa v plných dávkach snových výjavov nestráca. Ono sledovať dejovú líniu nieje vôbec náročné a to s tohoto robí nesmierne snový bizár. Celí čas sledujeme dvoch duchov ktorý sa chcú pretransformovať do živých organizmov a preto sa potrebujú dostať do Santiaga.. Putujú jesennou krajinou, potom zimnou a nakoniec skončia na začiatku jari. Pomerne krátky poetický dej ma bavil hlavne v častiach kde sa nerozprávalo ale sledovala sa naturalistická forma, lesy, zvieratá a tak. Nesmierne čudesný ale zato originálny kúsok. ()
Tohle rozchodí len máloktorý divák. Je to iné - kinematografická úchylka najvyššej kvality. Ak máte pocit, že kinematografia už zachytila všetko, čo si človek dokáže predstaviť a vyčerpala tvorivú invenciu, tak toto vás vyvedie z omylu.Oľeňi, sem karlikov i xorošija rybalka! ()
A to som si myslel že kinematografia ma už nikdy neprekvapí. :) Umshini wam meets Electroma meets ghosts :) Atmosferická hypnóza, surrealistická uspávanka, poetická rozprávka z iného, nadzmyslového sveta. Pochopenie (haha) je zbytočné, stačí vkĺznuť do magickej dimenzie s dvoma stratenými dušami a nechať sa unášať. Čakal som depresívne vyjadrenie ľudskej samoty a dostal optimistické a neotrelé dobrodružstvo. Podarený experimentík s neprepálenou stopážou. ()
Rozšíření obzorů, které rozhodně neproběhlo bezbolestně. Postavit scénu, kde je možné v podstatě cokoliv a pak na ni odehrát tvrdý minimalismus, to chce hodně svobody, odvahy, jasnou vizi – nebo nedostatek fantazie k zahuštění. A u mne výsledný pocit dojel právě na to, na co Caballero asi dost sázel. Protože když jsou podněty a čas k jejich zpracování v takovém nepoměru, končí to u spousty neplánovaných a rozptylujících asociací, které celku moc nepomohly. Počínaje problémem, kterak se duch, který se u potoka zasviní jak jetel, uvádí zpět do sněhobílé čistoty, a otázkou, co by na to řekli pánové z Ku-klux-klanu zdaleka nekonče. Bavil jsem se a trpěl asi tak ve stejném poměru a to jsem si ještě notný kus zábavy vygeneroval sám. ()
prapodivný film, který rozhodně překvapí svou originalitou. Poetická roadmovie zaujme netradičními postupy a liduprázdnými exteriéry, kde se objevují jen duchové, sem tam nějaká zvířata a divoženka. Krajina tu hraje rozhodně velkou roli a příjemná kamera ji umí dobře využít. Film se dá zvládnout i bez titulků, protože duchové mluví hezky rusky - omlouvám se mladé generaci, ale ta je všehoschopná a poradí si ;-) Rozhodně to není film pro každého a nejvíc si ho užijou poetické duše. Dokážu si u tohoto filmu představit artového fajnšmekra s žehličkou - tato aktivita je ideální, protože s ní líp utečou dlouhé záběry, u kterých se občas zívá. Za svou originalitu zvedám nakonec na slabší 4*, i když nemůžu říct, že bych ho chápal ;-), ale byl mi příjemný i svým jemným absurdní humorem. [ PŘÍBĚH: X /// ATMOSFÉRA: 1 /// ORIGINALITA: 3 /// NÁLADA: 1 /// ART: 2 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] ()
Nene! Jojo! Dva buzíci v prostěradlech se motají krajinou a hrají si na duchy. V ruštině. Pak potkají německou hipísačku, španělské (och pardon katalánské) mluvící stromy s plastovými oušky a zoofilně se tulí k jelenům. Vyzpovídají moudrou sovu a nakonec princ políbí žábu. Do toho se všude čoudí ze zapáleného sena a na konci filmu se zámeckými komnatami prochází sob. Pičusoidní motání se krajinou, na střídačku na koni nebo na invalidním vozíku a za usilovného mávání vzduchovým vakem na směr větru. Cestou ještě přenocují s koníkem s kývací hlavou, kterého později na pláži zapálí a u potoka se podívají do dutiny stromu, ve kterém běží televizní reklama. Takovouhle dadaistickou zábavu někteří oligofrenní jedinci považují za umění, ale odmítám se podobné taškařice pro příště účastnit. Když už Finistera, tak takováhle! ()
Jo, tyhle wtf surrealistické bizarnosti já můžu. Dva duchové (co mluví rusky) se chtějí vrátit zpět do světa živých a tak putují hodně zvláštní a hodně poetickou krajinou, ve které potkají mluvící zvířata, Temnotu, divoženku, přátelské jeleny, moudrou sovu, stromy s ušima a další podivné bytosti. Tempo filmu je dost pomalé i na 79 minut, ale na mě to kupodivu zabralo a vůbec jsem se u toho nenudil, jenom jsem se těšil na to, co se objeví teď. Do toho se tu objevuje i absurdní humor (chodí duchové k psychiatrovi?) a celé to překvapivě dobře funguje. Vzpomněl jsem si přitom na pár dalších podobně divných filmů, ale jenom jeden z nich se mi líbil - Ghost Story (vizáž duchů), Ornitolog (občasné výjevy vycpaných zvířat) a Black Moon ("spojení s přírodou" - btw, Black Moon se mi jako jediný z těch tří zmiňovaných filmů, ostatní stojí za starou belu). Surrealistické to je jako sviňa, je tu spousta znaků, ale jestli všechny s dějem souvisí, to nevím, na jedno zhlédnutí se to asi všechno dát nedá. Nutno říct, že tohle fakt není film pro každého, ale kdo má rád filmy, kde se putuje poetickou krajinou, nebo kde se děje mnoho bizarností, tak by se vám to mohlo líbit. Mě to uchvátilo a nenudilo. 4* ()
Za skvelý považujem nielen film samotný ale i proces akým vznikol. Zakomponovanie duchov je skvelý nápad, ktorý nielenže skvele vyzerá a dodáva príbehu určitú magickosť a nadprirodzenosť, ale eliminuje herectvo, takže režisér može duchom do úst vkladať repliky nezávisle na situácii na obrazovke. Repliky sú po rusky - čo filmu ešte viac dodáva určitý dojem magickosti alebo konfrontácie s iným svetom ktorého zákonitosti a logika sú pre bežného človeka neuchopiteľné. Film môže skvele fungovať bez titulkov, vôbec nie je ochudobnený, možno práve naopak, dodá to filmu určitý nový rozmer, koncept cudzieho sveta to posunie na novú úroveň. Hovoreného slova nie je veľa a len jemne dokresľuje dianie na obrazovke, alebo obsahuje subtílny humor. Dominuje predovšetkým strhujúca vizuálna stránka, ktorá k vytvoreniu nádherných kompozícii využíva kombináciou krajiny, duchov, počasia, zvierat a nasnímaných malieb. Príbeh má surreálny nádych, miestami pôsobí rozprávkovo a spolu s mizanscénou a nádherným nasnímaním vytvára unikátne magickú atmosféru. Zvukový design je skvelý - tak ako by človek očakával od filmu ktorý má na starosti človek pracujúci v týme Sonar festivalu. Práca so zvieratami je neskutočná.... A... tak no, páčilo sa mi to veľmi.... Samotný koncept improvizovaného nasnímania záberov v krajine, a následného postprodukčného dotvorenia príbehu i atmosféry iba za pomocou zvuku je skvelý - a v kombinácii s duchmi dostáva úplne nový rozmer....úplne... Je to proste skvelé. A kameraman na hrad! :D ()
Dva vykuci v prostěradlech potulujíc se nádhernou přírodou na koni či kolečkovém křesle si sem tam pokecají s místní faunou jindy zase zastřelí hipísačku všude dýmu víc než na sparťanském stadionu a to všecko sem absolvoval abych viděl na konci pobíhat jelena po baráku. Pane Lecha ať vás za tohle štípne nakažená blecha a vy si dáte aspoň na jednu dekádu pauzu. ()
Synopse k tomuto filmu nabízí přímo excelentní potenciál. Vizuální stránka, vtipné převedení duchů na postavy pod prostěradlem, vybrané scenérie, to vše si zaslouží jen pochvalu. Problém je ale stále patrnější v průběhu filmu, a to jeho relevantní prázdnota. Něčím podobným si lze projít i u filmu Zpěv Ptáků. Dialogy se ustrojí pouze do situační roviny a film tak zbytečně ztrácí možnost stát se soustředěnějším a hlubším podobenstvím. Škoda... ()
Jakkoliv nelogické a nepatřičné se mi před začátkem zdálo, že duchové ve španělském filmu mluví rusky, po shlédnutí si to nedovedu ani představit jinak. Úžasná krajina a příroda, co věta, to perla na zamyšlení a obdivuhodná práce se zvířaty. Užila bych si to víc, kdybych nemusela v první polovině neustále budit svůj doprovod v kině, ale věřím, že si mě ten film ještě někdy najde. Úlet. Ale krásný. ()
Slabší než pozdější, podobný Přízrak, ale nepochybně velmi originální a místy až montypythonovsky vtipné (netušil jsem třeba, že duchové chodí k psychiatrovi). A krásná kamera. ()
Pěknej experiment, leč poněkud nudný ()
Jeden z nejdivnějších a nejoriginálnějších filmů, co jsem kdy viděl. Dva rusky mluvící duchové (je to tedy duchovní film) v prostěradlech putují španělskou krajinou do Santiago de Compostela a pak až na "konec země" (Cabo de Fisterra), aby podle pokynů orákula našli dveře a dosáhli nového vtělení. Během putování potkají německy mluvící "hippy", přátele jeleny, stvoření z podsvětí nebo moudrou sovu. Cestou se brodí sněhem i blátem, rybaří, v díře stromu sledují vtipné katalánské video z 80. let a před katedrálou v Santiagu rituálně vykuřují kadidlem. Na "konci světa" se jeden z duchů vtělí do žáby, kterou pak kdosi políbí a žába se promění v princeznu. Na závěr se osamocený jelen (druhý vtělený duch?) prochází komnatami paláce. Nádherná surrealistická fantazie, která má spíše minimalistický a jemně lyrický charakter. Všechnu moc imaginaci! ()