Polski film

V kůži Marka Daniela aneb dlouho jsem šukal český film, který by mi tak páchnul. Líbí se mi, že je Polski film sofistikovanej a pevnej, a přesto působí nahodile a improvizovaně, že je vtipnej, někdy až dadaisticky vtipnej, že se nedá napodobit, že je osobní a v globálu vlastně i pravdivej a existenciálně rezonující (nejen stárnoucí herci to maj těžký), že je nekompromisní a nebojí se kvůli katarzi odehnat diváky v poslední třetině pryč, že se tváří jako blbina, a přitom je skoro o všem, že si je vědom odkazu Petra Zelenky a že jsem se u něj mohl smát i jako divák, který považuje herectví Tomáše Matonohy v Comebacku za strašlivej průser, a ještě při tom cítit soulad s tvůrci. A speciální plus za to, že má film do sebe vtělenou kompletní recenzi Mirky Spáčilový. (13.07.2012)

Všichni si myslí, že herectví je umění přetvářky. Ale herectví je umění vcítit se do situace, ne do přetvářky kurva. Třeba tyhlety hadry jo. Sem oblečený jako čůrák, ale nehraju čůráka. Já sem čůrák. Jednám jako čůrák, chodím jako čůrák, cítím se jako čůrák, sem čůrák. A těmhle mým oblíbeným čůrákům, dávám plný počet. Díky za Pavla Lišku (♥) i za ostatní čůráky s jedinečným humorem. Víc takových čůráků! A Havlátů! (21.02.2013)

Tohle prostě ne. Nesedí mi humor těchhle pánů a nesedí mi ani koncepce celého filmu. Jako líbí se mi, že tu je snaha zkusit něco jiného, což nám celkem obecně jde, ale tohle prostě není můj šálek čaje a já nebudu hodnotit to, jak byli chlapci sem tam inovativní, protože ani to mě nebavilo a nic mi to neřeklo. Pro mě to byla příšerná nuda. (16.01.2015)

Klukovský film ve veskrze pozitivním slova smyslu - točený pro radost, házící šablony a konvence za hlavu, těšící se z chaosu. Třebaže tu a tam zpomalí, či zakopne, do cíle dobíhá s hlavou a prostředníčkem vztyčenými. Tudy rozhodně ano, přátelé. 80% P.S.: Lví podíl na mém hodnocení má pan Daniel, respektive Havlát. (28.05.2014)

Asi není hezké kritizovat film, na kterém podle závěrečných titulků pracovalo několik vašich známých. A asi není ani hezké kritizovat film, ve kterém jste se možná mihli na plátně sami, protože natáčení některých scén v Karlových Varech (tisková konference, módní přehlídka Johna Malkoviche) jste byli přítomni. Nicméně ani tyto okolnosti bohužel nic nemohou změnit na tom, že mě tento film zdaleka nebavil tolik jako tématicky stejně orientovaný Rok ďábla a že jsem si i přes několik vtipných scén posledních třicet minut přála, aby Matonoha a spol. ten svůj film už konečně dotočili. [47th Karlovy Vary International Film Festival] (04.07.2012)