Lidé a párky

Pro pamětníky jistě velmi příjemné zavítání do dob dávno minulých. Pro poměrně mladší pozorovatele relativně unikátní vhled do standardu lidského bytí, které se ani s dobou příliš nemění. Jsou patrné agitační prvky, které mají zdánlivě plnit výchovnou úlohu. Na druhé straně se jedná o dokument natočený na poměrně těsném prostoru v blízkosti velkého množství lidí. Každé sousto svého párku prokládají vřelými úsměvy na cizí tváře, přičemž sdílení jednoho pultu s někým, koho nikdy neviděli je pro ně zcela přirozené. Ocitáme se v době socialismu, kde rovnost byla nad rovnost a všichni jsme byli jednotou, která kráčela ke společným zítřkům. Jak harmonické prostředí s přátelskou atmosférou, které nebralo ohled na společenské postavení. Spíše, než aby dokument odrážel jakýkoli režim, který v té době ovládal život každého z těch lidí, zaměřuje se na všední radosti, které do dnešní doby zůstávají stejné. Dokument sám o sobě nemá příliš velkou výpovědní hodnotu, je ale zdrojem jiného úhlu pohledu na rok, v němž jsme si zvolili dobrovolně komunisty. Z roku, který odstartoval krvavá padesátá léta a spolu s nimi i monster procesy v plném rozsahu, doba, kdy nadšený hlas Josefa Urválka hovořil k drahým soudruhům o zradě Trockysticko sionských zrádců, doba masivního zatýkání a prvních propagandistických akcí. Dokument je o lidech a jejich párcích. (03.01.2023)

Filmový fejeton Pavla Blumenfelda, je situován do prostředí pražských automatů, bufetů a levných jídelen. Snímek komentuje stravovací návyky místních konzumentů, zaznamenává obědové tlačenice i poklidné odpolední chvilky. Záběry běžných hostů pak kombinuje s hereckými hříčkami i režisérskou sebereflexí o hledání filmového námětu. Komentář namluvil Karel Pech. (03.05.2018)

Tleskám, něco takového se jen tak nevidí a v dnešní době už vůbec ne. Po skoro 70 letech mít pocit, že snímek i přes svou černobílnost a jasné stáří působí přítomným dokumentárním dojmem a ve kterém i po tolika letech skvěle funguje humor a nevšední realistké pojetí. Je to skvělý odkaz doby dávno minulé, zasazený do "útulného" rychlého občerstvení typického pro naše čecháčkovství. Objevují se zde epizody lidí, které výborně fungují a dokreslují Blumenfeldův záměr o praktické vyobrazení měšťanů této doby. V rozsahu 12 minut tento úkaz snad ani nemohl fungovat lépe. 9/10 (07.12.2015)

Dynamická, zkratkovitá, ale přesto komplexní a trefná je tato sonda do života lidí navštěvujících pražské bufety. Snímek je typický pro těsně popřevratovou dobu. Sice je prostý ideologie, ovšem obsahuje tu skrytý, tu trčící sociální komentář. Díla v pozdních čtyřicátých letech nebyla primárně propagandistická - a kvůli tomu byla ještě zákeřnější, ale na druhou stranu jsou v klidu sledovatelná i dnes - pokud si je divák schopný uvědomit, kam ten čtyřicetiletý experiment vedl. (02.12.2023)

Je ten filmeček inzerován jako dokumentární, ale tu dokumentární hodnotu nabyl hlavně až časem, původně je to film z velké části výchovný a agitační. Nostalgie je velká čarodějka, takže dnes jsou zábavné i ty pasáže o potápkách, které v své době měly být satirické. Ale mnohé reflexe lidských typů, které se v automatech vyskytovaly, jsou vlastně nadčasové. (08.03.2020)