Sugar Blues
Obsahy(1)
Režisérka aktuálně ohrožená těhotenským diabetem je donucena ze dne na den přestat konzumovat rafinovaný cukr. Stižena abstinenčními příznaky zjišťuje, jak obtížné je zbavit se této návykové látky a jak těžké je na trhu nalézt ty, které cukr neobsahují. Cukr je všude - od rohlíku, chleba, nejrůznějších polotovarů až k pivu, konzervované zelenině, slaným brambůrkům a uzenině, je v cigaretách, reklamě, v politice. Režisérka se investigativně pouští do zkoumání důsledků staleté konzumace cukru na jednotlivce a společnost. Zjišťuje, jak obrovskou moc tento prášek v historii měl a stále má. Objevuje neuvěřitelné souvislosti mezi duševními nemocemi, poruchami chování a nadměrnou konzumací cukru. Film se pohybuje na hranici historického thrilleru, vědecké observace a sociálně angažovaného filmu. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (43)
Ve chvíli, kdy existuje tak obrovská informační disproporce, je podobný druh angažovaného a nezakrytě subjektivního blogo-dokumentu nejen omluvitelný, ale dokonce žádoucí. Navíc balení Andrey Culkové je patřičně úhledné a tak nějak zapadá do vlny, která už se směje nálepce BIO a pro svoje názory hledá volnou a atraktivní platformu. Dokument slouží stejně dobře jako blog. Proč by neměl? Pokud jedna ze stran ovládá informační kanály propagandou, tahle kontra-propaganda s přiznanou osobní zaujatostí je na místě. Cukr je špatný a mělo by se o tom mluvit. Zatím se o tom musí angažovaně křičet. Což do jisté míry omlouvá absenci argumentace v tomhle "blogomentary". O míře lze diskutovat, ale jádro sdělení je bez debat. P.S. Fascinuje mě, že někomu překáží, že do toho matka tahá svoje děti. Cukrovarnický průmysl do toho tahá děti celé dekády. Děti virtuálně blažené, zatímco ty reálné často nevratně poškozuje. Nápadný důkaz toho, že akceptovanou ideologii nedokážeme reflektovat. ()
Jestli váháte někde na stupnici mezi naivně angažovaný<--->přesvědčivě fanatický, zkuste spíš názornější 'That Sugar Film' než tuhle osobnější zpověď. Jednou se ovšem na podobné filmy budeme koukat stejně, jako na padesát let stará varování o škodlivosi kouření. ()
Osobne angažovaný i všeobecne prospešný dokument. Spústa dobrých a podnetných informácií, predovšetkým o stravovacej propagande riadenej spoločnými silami potravinových a farmaceutických gigantov zameraných na nerušený masový odbyt cukru a inzulínu. Ide totiž o doplňujúce sa komodity. Zvolená forma potešila no na absolutórium to celkom nie je. V stručnosti pár hlavných výhrad: nechápem, prečo rodina zdôrazňuje (2x), že pri snahe obmedziť cukor sa vyhla mäsu. Je predsa známe, že mäso, podobne ako tuky, oleje či syry má nulový glykemický index a neobsahuje žiaden cukor. Ako jediný argument proti mäsu sa vo filme uvádza, že presolené a pečené núti organizmus zajesť si ho niečim sladkým. Taká blbosť! Akoby sa nedalo pripravovať inak ako pečené a presolené. Spomína sa tu súdny spor s firmou Alfred Ritter GmbH & Co. KG, ktorá vyrába čokolády Ritter Sport. Spočíva v tom, že spotrebiteľ nevie presné materiálové zloženie čokolády a nie v tom, že koľko má daná čokoláda cukru. Otravná bola posadnutosť matky dozvedieť sa pravdu o cukre. Nie doma, ale výhradne v Holandsku a USA. To je tak buržujské. Koľko ľudí si také môže dovoliť? Tam sa stráca hravá zvedavosť, nastupuje fanatická posadnutosť. Plus v kontexte trápne vyznievajúce proticukrové akcie s účasťou všetkých členov rodiny. Deti predškolského veku lepia a nesú transparenty o škodlivom cukre. Nemajú šancu im porozumieť. To je niečo podobné, ako keď deti Prolife aktivistov nesú transparenty proti abortom v Pochodoch pre život. ()
Jíme cukru moc, málo se pohybujeme. ()
Z tisku: ,,Cukrovarnický průmysl uplácel vědce, aby výskyt kardiovaskulárních onemocnění vysvětlovali spíš vysokým obsahem tuku než cukrem. Američtí lobbisté Ústavu pro výzkum cukru už v 60. letech zadali výzkumníkům na Harvardu úkol, aby zpochybnili vliv cukru na srdeční onemocnění a vysvětlovali je pomocí cholesterolu a nasycenými tuky. Informaci vědců z Kalifornské univerzity v San Francisku otiskuje slovenský deník SME. Ten poukazuje na to, že cukrovarnická lobby v minulosti podobně blokovala také informace o tvorbě zubního kazu.,, ()
Dokument o paní, co z toho, že má těhotenskou cukrovku, rozjede kampaň proti cukru. Po porodu dokonce zajede do Ameriky a skámoší se s bývalou gogo tanečnicí, co se snaží dětem vysvětlit, že cukr zabíjí. Forma mi přijde zajímavá a svým způsobem v pořádku (tím myslím snaha paní Culkové šokovat), obsah je sporný, ale co je naprosto nechutné, když si rodiče berou za oběti vlastní děti. Doteď nedokážu uvěřit, že své děti vzala do Haribo továrny, dala jim transparenty "Sugar kills" a všem tvrdila, že bonbony jsou svinstvo, ať jedí jablka. Nebo jak prezentuje dorty, které zabíjejí oslavence a vůbec všechny zúčastněné na oslavách narozenin a svátků... Nesnáším fanatiky. ()
Viděno na AFO 2015. "Narozeninové dorty jsou jako převozník přes řeku Styx každý den. Přibližují nás smrti a když sfoukáváme svíčky, tak vypadají jakoby hřbitov.." Nebo prostě něco v tom smyslu, tam říkala. Všichni víme, že cukr je špatný. Všichni víme, že bychom ho neměli. Všichni víme, že je skoro ve všem. Ale taky si snad všichni museli všimnout, jak tento dokument tlačí na pilu... tím, že do toho zapojila své děti jako aktivisty boji proti cukru... těmi řečmi atd. no prostě to bylo všechno moc proactive a naprosto otevřená a průhledná reklama. A to mi právě na snímku vadilo. Byl zajímavý, poučný, ale moc silně a prvoplánovaně útočil na naše emoce a všechno bylo hrozně přehnané a samozřejmě chyběl názor protistrany, která zde byla označována v podstatě za vrahy. Btw. živit se jako food detective? Co to sakra je? Ale scéna, kdy její syn dostal od babičky lentilky a ona se ho zeptala "Co s tím uděláme?" a prostě ten jeho ztracený a rozpolcený pohled a vzápětí, když řekl "Mami, já nevím." Tak to bylo opravdu silné. ()
Úmysel bol dobrý, ale záber príliš široký a efekt viacmenej nepresvedčivý. Všetko, čo bolo v dokumente prezentované boli väčšinou len domnienky a sugestívne teórie kadejakých ľudí z rôznych odborov a kútov sveta. Ale len máločo bolo podložené aj nejakým dôkazom. Režisérka sa snaží navodiť investigatívnu atmosféru a putovaním za odkrytím tajomstva "bieleho jedu". Áno, niektoré fázy dokumentu boli naozaj výborné, najmä z pohľadu, že sa táto téma režisérky výsostne osobne týka, ale v mnohom to bolo až príliš prehnané a nedôsledné. Kto by mal záujem rozšíriť obzory o cukrovom lobby a reálnych efektoch cukru na ľudský organizmus, odporúčam radšej austrálsky dokument v podaní Damona Gameaua - That Sugar Film. ()
Na MFDF a pak v TV. O ženě, matce, na stopě cukrovému zločinu páchanému na nás. Jediné co mi chybí, je že se (jí) nepodařilo něco změnit. Tedy něco kromě svého rodinného jídelníčku. A taky že se nedodala recept na dobrou ale zdravou kaši. ()
Něco tak do sebe zahleděného jsem už dlouho neviděl. Nepamatuji se, kdyby mě průvodce filmem tak silně iritoval svým do sebe zahleděným názorem, jako zde. ()
Snaha o zníženie spotreby cukru by bola chvályhodná, ale ten fanatizmus, s akým nám to autorka servíruje je na škodu veci. Ona to má vyriešené, domácnosť bez cukru je zabezpečená, v kuchyni niečo varí, ale neprezradí nám to. Jedine ovsenú kašu s cukrom a lentilkami ako satiru na jedlo v krabiciach zo supermarketu. A to zaťahovanie svojich detí do protestov, ktorým nemohli rozumieť, bolo celkom neprirodzené. Zopár informácií dokument prináša, ale sú tak extrémne jednostranné, že to nemôžem oceniť. ()
Představa, že každý den jen od rána do večera vařím, je přímo úděsná myšlence, že bez cukru se snad dožiju nesmrtelnosti. Proč se do všeho tahají děcka? Nemyslím tím do toho, co si doma kdo jí, ale do těch různých kampaní, to pro mě vždycky byl fakt nehorázný podraz a prvoplán na to, jak dojmout a dostat lidi. Jestli se někomu po tomhle změnil život, z mýho nabytýho dojmu bych teda řekla, že absolutně ne. Ono to v tom filmu je všechno tak over the top, že to snad ani nejde brát vážně. Škoda. ()
Tento dokument je mimořádně vhodný k uvěřejnění na FB stránkách Ezoterické kraviny, které tímto doporučuji.... ()
Cukr prej teda může za všechno zlo na světě. Velice subjektivní dokument, který se sice snaží konfrontovat i názory s odborníky (jak důvěryhodnými to netuším), ale chybí mi tam proti názor – takhle to působí jako vymývání mozků a konspirační balast. ()
Nejsilnější zážitek asi zanechal její syn, když v supermarketu snědl ze země gumového medvídka (aspoň to tak vypadalo), a pak když jela těhotná na místě spolujezdce s nohama na palubní desce. A taky že říkali Skittles lentilky. A krmení kachen přes zákaz. A lepení samolepek na okénko v letadle a náhodné předměty v italském supermarketu. Jinak musím uznat, že má mimořádný talent k pletení pátého přes deváté. Připojím tři citáty: „Šaman jako jediný ukazuje jasnou spojitost mezi tím, co jím, a tím, v jakém stavu jsem.“ … „Ať už bude výsledek soudního procesu jakýkoliv, výrobní tajemství zase vyhrálo. Je tu vůbec někdo, kdo se zaklínadlu tajemství výroby dokáže postavit?! Opravdu bych někoho takového ráda potkala. Už mě ta bezmoc vůči bezohledné průmyslové mašině štve!“ … „Předatavte si, že bychom všichni najednou přestali používat cukr. Změny by byly obrovské. Doprava by se masivně omezila, produkce lokálních potravin by vzrostla, velké farmaceutické firmy by kvůli poklesu nemocných lidí výrazně zchudly, Afrika by mohla lépe čelit chudobě a hladu, rodiny by trávily více času v kuchyních a mohly by spolu více mluvit.“ ()
Žádný Svobodný zednáři, ale Svobodný cukráři za vším stojí! Po formální stránce pěkně natočenej,ale po obsahový tak nechutně fanaticky zaujatej dokument,až se mi z toho zvedla hladina cukru v krvi. V podstatě to vypadá,že kdyby Hitler nesladil,nebylo by ani 2.světový války. A kdyby paní Culková namísto diabetu onemocněla herpesem,nehodnotili bychom dokument o cukru, nýbrž o prostituci,škodlivosti polygamie a nedostatku kondomů v zemích třetího světa. Pár světlejších momentů tam bylo, ale nic objevnýho. Sebestřednej artovej dokument pro pár alternativních jedinců,kteří nad ním podebatují nad šálkem ajurvédský kávy za vzájemnýho vískání svých hipísáckých hřív (protože láska), ale ne pro širší veřejnost, který by měl být určen, když už ta osvěta. ()
Film jsem na letošním Jednom světě nestihl, takže až teď. Rozporuplné pocity, některé z nich už padly v jiných komentářích: důvod vzniku dokumentu i jeho zpracování je extrémně subjektivní, sebestředné až narcistické. Podstata problému je zřejmá, ale čekal bych víc analýz, odkazů na zdroje (klidně v titulích), odbornosti. Těžko věřit, že by se na její stranu nepřidala nějaká česká kapacita. Spíše to vypadá jako souhn podivínů. Zúčastnění lidé mají krátké popisky, člověk nestihne posoudit jejich roli, odbornost, relevantnost se k tématu vyjadřovat. Řada subtémat splácaných dohromady, včetně návštěvy Afriky (kolotoč chudoby je ale popsán dobře) a soudní pře s Ritterem (bohužel povrchně), ale to se v dokumentech dělá. Mluví se pořád dokola, že cukr je zlo, ale proč zrovna rafinovaný? Jaký je rozdíl mezi bílým a hnědým cukrem? Mohu sníst kilo sladkého melounu nebo taky jen 27g denně? A co med, stejné zlo? Umělá sladidla? Stévie? Film nemusí být vědecká studie, cíleně útočí spíše na emoce, ale přece je to také dokument. 70 %, proto 4*. Dobrý postřeh: Marigold. ()
Bohužel další důkaz, že dobré téma ke kvalitnímu dokumentu nestačí. Paní Culková se rozhodla, že bude režisérka podobným způsobem, jako se prodavačka z Opočna rozhodne, že půjde do Superstar a stane se popovou hvězdou - prostě veliké ambice, průměrná inteligence, chabá exekuce. Důkazy jsou velmi slabě podloženy, "experti" jsou sice prý doktoři, ale nevíme o nich nic, tak proč jim máme věřit? Protože jim věří hodná a svědomitá mamča - paní Culková, unášená vlastními ambicemi být český Michael Moore? V dokumentu se ocitne spousta podivných a velmi nedůvěryhodných existencí, které splachují jakoukoli kredibilitu problému cukru do záchoda (vede šaman s šiškou a růžová striptérka - bojovnice, která fetovala s Hendrixem a neumí zestárnout). Celek pak působí tak směšně, že jsem to málem nedokoukala, jak mi bylo za autorku trapně. Emotivní vsuvky typu "naše láska je sladká i po 16ti letech" - do prčic, koho to zajímá! Cukru se sama vyhýbám, ale musím přiznat, že kdybych byla běžný konzument, tak by mě toto blbě vyargumentované a filmařsky nejapné dílko nepřesvědčilo vůbec o ničem. Naopak, napáchá víc škody než užitku. Důležitá témata se musí zpracovávat svědomitě, jinak to jen utvrzuje většinu, že ti, kdo proti cukrovarnické lobby bojují jsou jen nějací emocemi zmítaní a sebestřední BIO lidé. Je potřeba inteligentně argumentovat, bez emocí, šamanů a demonstrací batikovaných žen s chlupy v podpaží. Ve výsledku to spíše působí dojmem, že paní si chtěla natočit dokument o sobě a k tomu chtěla ještě udělat nejaký dobrý skutek pro dobro společnosti. Vůbec se nedivím, že to (bohužel) nevyšlo. Takhle se prostě dobré dokumenty netočí! To, že takhle špatně natočený dokument vůbec vyvolá nějakou pozornost jen potvrzuje, že čeké dokumentaristické řemeslo je v totálním kopru. ()
Jasně, jako výkřik do tmy pytlíku Jojo určitě super, ale jinak zastávám spíše centrální cesty přesvědčování, které vybudí k diskuzi možná na první pohled slabými, ale trvanlivějšími argumenty. Andrea ale na to nemá čas, však víte, děti, rodina, nákupy a tak. Dokumentík jen tak odpo, když se najde chvilka mezi Popelkou na Barandově a Prostřenem na Primě. Tohle mi může Hershey's Kiss My Ass. ()
Jakožto někdo, kdo je jinak velkým zastáncem nízkosacharidové stravy a teoreticky by souhlasil s tím, že je kolem nás nesmyslně moc cukru, tenhle film považuju za naprosté peklo. Pseudovědecké blábolení, konspirační teorie, ničím nepodložená vážná tvrzení, citové vydírání nejhrubšího zrna, absurdní scénky na hranici grotesky (respektive někdy i za ní), fanatismus. A to celé ještě navíc ve fakt mizerném provedení. Více ode mne k filmu kdyžtak tady (snad se tu smí linkovat): http://www.edgeoftheworld.cz/2016/04/16/blog-o-cukr-blogu/ ()