Hrají:
Jana Fišerová, Viera Čákanyová (vypravěč), Jan Vondráček, Jaroslava Pokorná, Jenovéfa Boková, Stanislav Majer, Jiří Hána, Jiří Štrébl, Tomáš Jeřábek (více)Obsahy(1)
„Podobnost se skutečnými událostmi či osobami není čistě náhodná." Gottland je netradiční pohled na 20. století. Povídkový film představuje svérázné osudy - milenecký vztah herečky Lídy Baarové s Josephem Goebbelsem, příběh létajícího spisovatele ve službách STB Eduarda Kirchbergera, baťovskou ideu pásové výroby i tragické rozhodnutí Zdeňka Adamce upálit se na protest proti fungování společenského systému. (Nutprodukce)
(více)Recenze (29)
Gottland, aneb vítězství formy nad obsahem. Škoda, že studenti nepřistoupili ke knize komplexněji, škoda, že za poslední dva roky byl už potřetí zpracován příběh Lídy Baarové, škoda, že si netroufli na Karla. Szczygiel líčí Kirchbergerův příběh téměř jako thriller chameleona, tady nás ubíjí dlouhé animované pasáže, zatímco příběh nejméně známého Zdeňka Adamce byl tak fádní. Kniha představuje mnoho třecích ploch, tady se tyto o sebe jen občas otřou - když herečka říká, že jí o padesátých letech nikdo neřekl, nebo když dcery konfrontují Fabianovu povahu a sebe navzájem. Škoda produkce ve vagóně a následného ticha po pěšině, ani na stránkách ČT jsem se nedočetl třeba nic o Radovanu Síbrtovi, autorovi pro mě potencionálně nejzajímavější (hrané) povídky o Janu Procházkovi. Proč vlastně? ()
České století podle party kamarádů z FAMU. Aneb ani atmosféra Žižkovského nákladového nádraží nemůže zastřít to, že odkazování se na Szczygiełovu knihu prostě nestačí, protože s povídkovými filmy je to vždycky těžké, pokud se mají hodnotit jako celek. Ale zrovna tady se těch jednotících prvků najde docela dost: patos a vypravěčská naivita (Lída Baarová a slow-mo z Ohnivého léta? Zdeněk Adamec jako delší reportáž na Nově, c´mmon!) na jedné straně a dějové vzduchoprázdno (Stalin) na straně druhé. Formálně skvělý 86 400 je sequelem Wallóva Botostroje, jen tu levicovou propagandu líp maskuje a výtečně animovaný příběh Eduarda Kirchbergera s tím zcizovacím prvkem sestřeleného pilota zbytečně zachází do nikam. Stejně jako celý Gottland. ()
Má to skvělé momenty, ale i povídkový film by měl nějak držet pohromadě, ne jen jako pět FAMU kraťasů přilepených k sobě. Kvalita jednotlivých segmentů je na velmi různé úrovni. Předlohu v jením mrazivém nadhledu nedorovnává ani jeden z dokumentaristů. Především proto, že se absurditu Gottlandu snaží převést na čistou depresi, což se mi k němu hodí o dost míň. Nejlepší je rozhodně animovaná povídka, přestože i ona je jen odleskem původní reportáže. Naopak nejslabší je patetická a zcela neobjevná část o Adamcovi, která film bohužel zakončuje, takže z něj člověk odchází poněkud nerudný. Jako pokus o tolik chybějící reflexi ale pěkné. ()
Amatérismus kam se podíváš. Jedna nesmyslnější povídka za druhou. Pokud ty výrobky FAMU vypadají stále takhle, tak by neměly opouštět tu slavnou budovu. Jedna perla za všechny - pokud se pokouším realizovat cosi, co nazvu Panenství Lídy Baarové a operuju s její spoluprací s Vávrou, rozhodně nepoužívám ukázky z jediného filmu, který je Čápův a Krškův. #freshfilmfest ()
skoda, ze je to tak nekompaktni ()
Různorodá směsice. Líbilo se mi Panenství Lídy Baarové. Baťovský dokument 86400 (Baťa) byl hodně školometský s nudnou kamerou. Od mladého člověka bych čekala více svěží invence. Letící kůň Viery Čákanyové byl osobitý, působivé zpracování. Tato mladá režisérka mne zaujala už v povídkovém Slovensko 2.0. Miláček národa zajímavý, uchopení tématu se mi líbilo. Zdeněk od Kláry Tasovské je na pomezí reportáže a dokumentu, ale kvalitně provedený. Celkově převládá lehký nadprůměr, navyšuji hodnocení. ()
(Miláček národa) ()
[Týždeň slovenského filmu 2014] Pôsobivá prehliadka rozmanitých štýlov a progresívnych formálnych postupov členov súčasnej generácie absolventov FAMU predostiera osobitý pohľad na moderné české dejiny._____Núka sa zrovnanie s konkurenčným Slovensko 2.0, ale kostrbatá štruktúra nášho domáceho "filmu" s chabým pomerom troch výborných a jednej priemernej na šesť otrasných poviedok sa pred týmto projektom krčí v kúte a nervózne si hryzie nechty. Nehovoriac o tézovitosti, sebaľútosti, egocentrizme a amatérizme, s ktorým doň prispeli aj poniektorí renomovaní autori._____Čím bolo uplynulé storočie pre český národ tak príznačné? Aké hybné sily, politické manévre, aféry, kauzy, priemyselné a kultúrne oblasti, osobnosti a inštitúcie ho formovali? Čo sa nám pri spomienke na „Gottland“ vynorí? Mariusz Szczygieł vo svojej knihe ponúkol pohľad zvonka, skupina režisérov zaviedla svoju sondu dovnútra. Ťažiskové témy jednotlivých segmentov korešpondujú so zvoleným prístupom, organizáciou obrazu a zvuku i cieleným prelínaním fikcie a reality._____História žije pokrokom. Úvodný príspevok Lukáša Kokeša je do istej miery politicky orientovaný, no i tak zostáva najlepším. Z neustáleho pohybu kamery opisujúcej kruh vystupuje simulácia neustáleho pohybu baťovského kruhového pásu. Neskôr sa mení v bežiaci pás modernej automobilovej výroby. Digitálne prepájané obrazy budiace dojem jediného záberu bez strihu presne imitujú ideu, ktorej je segment podriadený. Industriálna atmosféra, splošťovanie perspektívy mestskej zástavby a inzerovanie slovných hesiel sú vynikajúce. 90%_____História žije aférami. Petr Hátle je spoznateľný okamžite pre svoju záľubu v klasickej hudbe. Portrét Lídy Baarové zaznamenáva jej posledné stretnutie s Otakarom Vávrou po niekoľkých desaťročiach. Zinscenovanie hercami sa plynulo obmieňa s autentickým zvukovým záznamom rozhovoru dvoch významných postáv československého filmu, poetickými detailmi z Ohnivého léta a zábermi nedotknutej prírody symbolizujúcej večnú mladosť a krásu. Pomer s Goebbelsom je len bolestnou spomienkou, avšak túto škvrnu na povesti už zmazať nemožno. 80%_____História žije tajomstvami. Viera Čákanyová predstavuje spisovateľa a kolaboranta ŠtB Eduarda Kirchbergera veľmi ambivalentne a mnohoznačne. Rotoskopickou animáciou poriadené rozhovory s oboma Kirchbergovými dcérami inzerujú dva odlišné názory. Milujúci zodpovedný otec, čestný človek alebo prospechár a zbabelec? Autorka pracuje v ostatných animovaných pasážach i s ideou predstavenia Kirchberga prostredníctvom jeho premietnutia do čiastočne autobiografickej postavy letca z jeho románu. Humorný apaticky prednášaný monológ, apatický životný štýl, apatické riešenie situácie. Bol taký i v skutočnosti? Kvôli nevalnému estetickému zážitku z animácie románových častí však mierne uberám. 70%_____História žije politickými symbolmi. Rozálie Kohoutová veľmi šikovne pracuje s dokumentárnou, hranou a technikou stop-motion animovanou rovinou. Sleduje motivácie a vzťah ľudí k stavbe Stalinovej sochy, absurdnosť ekonomiky systému, ktorý ju vzápätí nechá zničiť a jeho nahrádzanie modernejšími a ideologicky prijateľnejšími obdobami. V tomto prípade niet príliš čo dodávať, segment je do detailu prepracovaný a postráda výrazne slabšie miesta. 80%_____História žije senzáciami. Záverečný príspevok Kláry Tasovskej je trochu sklamaním. Naproti predchádzajúcim segmentom mu chýba väčšia porcia osobitosti (v tomto smere ide skôr o formálne bezpríznakovú poviedku, čo niekoľko efektne spomalených záberov nemení) a prvok, ktorý by ho vytrhol z miernej „bulvárnosti“. Snaha celú udalosť uzavrieť ako rozhodnutie učinené vzhľadom na stav spoločnosti mi pri spätnej reflexii faktov o Adamcovej minulosti príde uponáhľané a zavádzajúce. I tak stále ľahký nadpriemer, prostý školáckych chýb. 60%_____Miesenie štylistických prostriedkov dokumentárneho, hraného a animovaného filmu s dostatočným priestorom na rozvinutie myšlienok ukazuje sľubnú cestu, ktorou by sa vetva českej kinematografie pôsobiacej ako alternatíva k hlavnému prúdu mohla uberať. Z druhej strany dobre funguje ako oboznámenie s výraznými menami mladej generácie, ktorí sa zabehávajú a v blízkej budúcnosti s nimi treba výrazne počítať. A z tej tretej je samotný koncept celého filmu pomerne ustálený a dostatočne odôvodnený, v dôsledku čoho o kúsok navyšujem aritmetický priemer hodnotení samostatných poviedok. 80% () (méně) (více)
Židličky v kolejišti, lehátka na vagonu, půllitr piva nebo jenom horký čaj a deka z Ikey, plátno na kovových nádražních budovách. Počkat až se setmí a projekce pod zamračenou oblohou bez měsíce začíná. Pět příběhů, pět pohledů na 20. století, dobu tak blízkou, důležitou, vlivnou, a přitom některými tak jednoduše zapomenutou (zeptejme se kolem co se stalo 20.8., že). Kdo byl ten Zdeněk a proč měl tak rád Palacha, kdo má ve skalce kámen ze Stalina, kam chodily pražské děvky, Baťa nebo nehybnost, anymované ségry na Skypu a odpustily už tátovi.. Některý pohled může být snad slabší, pátá hvězdička je možná za Nákladové nádraží Žižkov, ale co, projekt je to geniální, viráloví Gott s Bohdalkou nad Prahou dokonalí a za tu atmosféru jen dík! ()
Nejlepší na filmu bylo, že byl promítán na NNŽ. Ne, abych nekřivdil, dokument o Stalinovi byl fajn a líbily se mi i jisté pasáže povídky o Kirchbergerovi... 50% ()
Neumětelsky koncipovaná mozaika lidských příběhů zůstává bohužel více dílem amatérským, než umělecky vyzrálým. V jednotlivých epizodách převládá bezradnost, naivita, absurdita, faleš... Důkaz, že ani velká jména a slavní tvůrci neznamenají úspěch. Pod horkou pokličkou se obvykle skrývá jen prázdný hrnec. ()
Nejlepší byl začátek. Pásová výroba od Baťova Zlína se krásným, plynule krouživým pohybem dostala až do mladoboleslavské škodovky. Jednoduchá obrazová koncepce, která předvádí, že v jednoduchosti je krása. Dokument o Lídě Baarové a Otakaru Vávrovi byl vyloženě uspávací. Kirchberger byl sice animovaný, ale nakonec na něm bylo zajímavé jen to, že v centru dění byly mouchy. Stalinův pomník opět dokládal, že mladí dokumentaristé k této knize nenašli klíč. Závěrečný Zdeněk je trochu lepší, ale nakonec nám jen připomíná, jak krátká je naše paměť ohledně některých pasáží novodobé historie. Celkově až překvapivě bída. :( ()
86 400: vizuálně zajímavé / Panenství Lídy Baarové: strašně slabounké, jen nápad nestačí / Letící kůň: vynikající / Místo Stalina: průměr - lehký nadprůměr / Zdeněk: nemanipuluje, věcně, jasně, nechává názor na divákovi... // přidaná hodnota: atmosféra na Nákladovém nádraží Žižkov, ale ta by neměla mít vliv na hodnocení filmu // 3-4 ()
Jiné formy nekontabilně děsí diváka každou minutu. // FAMUfest 2014 ()
Projekce betaverzí vůbec nevypadala špatně. Těším se na zbytek. 30. 10. 2013. Edit: Tak finální verze je tu. Je to podivné, ale jednotlivé části filmu nevyužily svůj potenciál ačkoli na to měly rok. Kam se poděla Mariuszova nekoreknost? ()
Místo Stalina 3*.Zdenek 3*.Miláček národa.1*Letící kůň 3*. ()
Takže jak bych začal... Na film jsem šel s kamarádem, protože se ptal jestli nemám čas, a ten jsem měl. Do teď nechápu děj a proč to existuje. Začátek kde je záběr na Zlín a stále se opakující dialogy o botech... Hmmm paráda, jedeme dál: střih a jsme v Boleslavske škodovce kde je vlastně to samé jako u Bati... To už jsem byl nasranej i z důvodu ze byla zima, pršelo a přede mnou seděl hibster (nebo jak se to píše) velký jak Petrinska věž s radiovkou na hlavě takže jsem viděl skoro kulovy ( ne že by mi to nějak extra vadilo :-D ) no nic příběhy začínají a jako první je prevypraveni konverzace Otakara Vávry. Chápu že zde jsou jen střihy kvůli autorským právům, nicméně proč tam kurva furt cpou ten porno-eroticko romantický film s kecama kolem!? Nechápu... Nutno dodat, že jsem si tady našel zábavu v podobě stouchani kamaráda vidličkou kterou jsem našel v kolejisti. Další dějství si už moc nepamatuju ale to o stalinovi mě nicilo a nechápal jsem toho šílence s modelem stalina z aspiku nebo z čeho... Prostě kokotina! Hvezdicku dávám za toho mentala na konci protože mám rád černý humor tak jsem si věci domyslel :-D celkově to bylo pro mě utrpení... Jsem rád že lístek platil kamarád a ne já :-P ()
Jednotlivým povídkám se dá vytknout leccos. Některé by podle mě stačilo zkrátit (86400), aby na diváka zapůsobily výrazně silněji, jiné by k témuž výsledku naopak potřebovaly delší stopáž (Panenství). To by z toho ale byl jiný film. Důležité je, že všech šest povídek dokáže jak zaujmout, tak nabídnout silnou výpověď o českém národu v bouřlivém 20. století. Rozhodně by Gottland měli povinně zhlédnout všichni ti, co pořád dokola mluví o "národních hodnotách". _______ Jednotlivé povídky: 86 400 (LK)***, Panenství Lídy Baarové (PH)****, Letící kůň (VČ)*****, Místo Stalina (RK)**, Miláček národa (RS)****, Zdeněk (KT)****. _______ Podrobněji jen k povídce Zdeněk: Škoda té "televizní formy", ale člověk by se tím neměl nechat odradit. Důležitá je podle mě spíš síla sdělení a to na mě dýchlo opravdu mocně. Celý odkaz Zdeňka Adamce a dalších "sebeupálených" tu byl vyjádřen pomocí zaznamenané diskuze jakýchsi editorů z Wikipedie. Je mi jasné, že spousta diváků právě kvůli tomu závěrečnému citování z Wikipedie celý příběh shodí jako něco, co je pod jejich úroveň. Ve skutečnosti by tvůrci dokumentu jen těžko našli symboličtější a hořce ironičtější uzavření povídky (potažmo celého filmu) než prostřednictvím citátů těch několika anonymních rozumbradů z českého internetu. Právě oni totiž -svými leckdy unáhlenými soudy- dost ovlivňují historické a hodnotové povědomí naší společnosti. Té společnosti, z jejíhož celkového směřování byl Zdeněk tak zoufalý. Té společnosti, o níž byl přesvědčen, že je krutá a nenapravitelná. :( ()
Zajímavý soubor filmů. První povídka o českých/moravských továrnách/montovnách - 70%. Zajímavá kamera, chytrý komentář (ať už jde o skutečné citáty dělníků nebo vymyšlené glosy). Druhá povídka se ze souboru filmů zcela vymyká. Je téměř na úrovni odpadní stoky. Pobouřila mne svým nactiutrhačským, drzým a tendenčním komentářem. Rovněž zpracování tématu je slabé - 10%. Kreslená povídka Letec je nápaditá a zajímavá - 60%. Stalinův pomník je průměný dokument nepřinášející nic nového 50%. Hraná povídka pojednává o spisovateli Procházkovi je nadprůměrná - 70%. Poslední povídka klade zásadní otázky, kam se ubírá svět a nabízí možné odpovědi - 70%. ()
"Ty vole, furt čumíš na píčoviny, pojď se taky trochu vzdělat, bude to prdel, uvidíš". Tak zněla památná věta mých přátel, když mě vytáhli na povídkové animované drama z českých luhů a hájů. Jakožto člověk učenlivý jsem souhlasil, neboť míra vyinhalované marihuany byla moc vysoká na to, abych zůstal sám v baru a infantilně se chichotal tomu vtipnému rozštěpu vedle sedícího školáka. Avšak jak můžete pozorně vydedukovat z mého hodnocení, nedopadlo to úplně podle mých představ. Jsem zkrátka příliš náročný divák. Ono je umění zajímavou myšlenku nejen zplodit, ale i uchopit ji správnou formou tak, aby jako celek adekvátně zaujala. Předveďme si to na názorném příkladu. Vaše drahá polovička; ztepilá křehká bytost, která je pro vás vším. Sdílíte s ní intimní citlivé záležitosti, bezednou vzájemnou lásku, ale i drobné, všední radosti a strasti. Jste spříznění, respektujete se, umíte si porozumět jako kamarádi, milovat se jako milenci, podporovat se jako nejlepší přátelé. I přesto všechno však může dojít k určitým nechtěným, ba až roztomilým omylům, které si v danou chvíli prostě neuvědomí. Představme si, že se právě vrátila od kadeřníka, na kterého se celý týden těšila, bohužel její nový účes není přesně tím, co by její přirozenou půvabnost podtrhovalo. Zkrátka se úplně nestrefila a je pak na vás, abyste ji šibalsky popostrčili a dali jí najevo, že tato volba nebyla příliš moudrá. Nyní záleží na souboru slov, které k pomyslné kritice zvolíte. Myšlenku máme, je nevinná, dobře myšlená, s informační hodnotou, takže je potřeba zvolit akceptovatelnou formu sdělení. Čeština je jazyk ohebný a skýtá mnoho zapeklitých slovíček, proto se formy od sebe mohou lišit vskutku diametrálně. Dejme si pár příkladů, jak ji můžeme vyjádřit: Jako intelektuál - Drahá, flagrantní asymetrie tvých konečků systematicky degradovala symplifikovanou impozantnost vycizelované konstrukce účesu, čímž bych rád apeloval na inkonzistentní soudržnost historických paralel oscilujících v tendenčním prostoru plytkých paradigmat. Mno nevím. Jako zdegenerovaný puberťák - Bejby, je ukrutně kůl mít swáž a bejt trendy, šak si óvsm cuchta a každej vobšoust ti čekuje dudáky, páč je vždycky úpe vyndáš, štýlo jak bič, tywe ale tady ten hustej hair není úpe hepy volba, voe, měla by sis převlíct imič, abys byla zase ňamózní hustovětev, iksdé. Jako Hrabě von Schnitzeldorf - Ach, velevážená paní, jistě mi nebudete mít za zlé, když vás ve vší počestnosti oslovím. Neboť ačkoliv jste zevnějšku okázalého, jsa bázlivý šenkýř, pln citů zušlechtěných výchovou, musím, nedbaje pokynů své citlivé duše, ostýchavě povzdechnouti nad nelíbivostí vaší kštice šlechetné. Ach, velevážená paní, odpusťte tóninu kritiky mé, kterážto přespříliš nevlídná jest. Jako Jirka z masny - Hele kotě, to není úplně dobrý, to není úplně dobrý. Kdo ti to zas dělal? Že to byla Maruš? Vždyť ta nána pitomá nerozezná pořádně ani šampon od koncidi... konsidy... kondicériu... kon... kurva, je prostě totálně vymaštěná, dyť to říkám furt. No to je fuk, koupilas ty lahváče? Jako nerozhodný agresor - No to si děláš prdel, že já ti jednu vrazím... ne, promiň, nevím co to do mě vjelo... vlastně vím, kurevskej vztek, podívej se na sebe... omlouvám se, už zase, jsi moc pěkná... pěkná kráva to ti povím... zlato, nekoukej tak na mě, já za to nemůžu... fakt nemůžu za to, že vypadáš jak hnusná špína... achjo, nevím, co se to se mnou děje... Jako náboženský fanatik - I sesílám satana z hlubokých pekel, nechť upálí na hranici tebe i tvé nepočaté děti, hříšnice odporná. Jako vietnamský prodejce - Šluší paní šluší, móč pjekné. Vy pšikoupit tyto šupel tenišky ža čičapade a vy být naplostá klálovna kláši. Jiště šlevím, šamošejmě, ža dvětě není čo žešit. Jako běžný Čech - Ty vole, Marie, vypadáš jak piča... Tak vidíte, jedna myšlenka, mnoho úchopů. Autoři této slátaniny s vysokým potenciálem zvolili formu otřesnou a to se jim vymstilo na mém ohodnocení. Dobře vám tak, vy kurvy! Ech, chtěl jsem říct, vy ctění provozovatelé nejstaršího řemesla na světě. () (méně) (více)