Komentáře uživatelů k filmu (4)

  • Bart
    *

    Tento námět byl v naší kinematografii zpracován celkem třikrát. Poprvé to bylo v roce 1919 pod názvem Jindra a režijním vedením Oldřicha Kmínka. Po druhé se námětu zhostil další režisérský neumětel Václav Kubásek v roce 1924. Tentokrát se film jmenoval Jindra, hraběnka Ostrovínová. A nakonec se na toto melodrama vrhnul Karel Lamač. Přestože to byl dobrý režisér a zvláštní typ komika (dobrého komika), melodrama evidentně nebyla jeho parketa. Film je neuvěřitelně nudný, předvídatelný, utahaný, přeslzený a celkově velmi nepovedený i po herecké stránce, které vévodí trapný výkon pana režiséra a Jarmily Lhotové, která tak uzavřela svou ne příliš plodnou filmovou kariéru. Hvězdička za kameru. Jinak pravý a nefalšovaný odpad.(8.4.2007)

  • NinadeL
    *****

    Škoda, že nemám možnost srovnání s předchozími verzemi, ale vsadím se, že by to pokaždé byl úplně jiný film. Tady je navíc poslední romantický hrdina Lípa v podání Lamače a fascinující Jarmila Lhotová. Nadto Marie Tauberová také není moc k vidění a celkově jde o historicky velice zajímavý film v kontextu 30. let, kdy se zdálo, že od dědictví němého filmu bude udělán rázný krok vpřed, ale nikdy se nic nejí tak horké, jak se to uvaří.(15.2.2009)

  • Marthos
    ***

    Brněnská výrobna Lloyd si v druhé polovině roku 1933 vzpomněla na kdysi oblíbený sentimentální román Ivana Klicpery, který se mezitím na filmovém plátně objevil již dvakrát (v letech 1919 a 1924). Tklivý příběh nenaplněné lásky vlasteneckého učitele a velkostatkářovy dcery patří v rámci žánru k těm nejpůvabnějším. Divák sleduje postupné vzplanutí obou hrdinů i jejich násilné odloučení. V hlavní roli se objevil režisér snímku Karel Lamač, pro něhož postava Lípy znamenala definitivní rozloučení s romantickými hrdiny. Ve své poslední roli se zde představila dnes neprávem pozapomenutá Jarmila Lhotová, výjimečná žena, která se v americké emigraci dožila úctyhodných sto tří let. Tento titul je určen pouze pro milovníky podobného žánru filmů, které i přes svou naivitu nepostrádají určité kouzlo a vtip. Příjemné a realizačně dokonalé jsou pak exteriéry průhonického parku, nasnímané kameramanským mistrem Otto Hellerem.(5.10.2008)

  • filmator
    **

    "Zajímavé sekvence filmu s pečlivě volenými záběry exteriérů (O. Heller), plynule spojenými řadou prolínaček navozujících idylickou nostalgickou atmosféru znehodnocují toporné a patetické herecké výkony, kterým dominuje Lamačův ušlechtilý a naprosto dokonalý kantor-vlastenec." (Panorama českého filmu, s. 41)(9.1.2006)