Kohout na víně

Mno, ten název 'Kohout na víně' zněl vážně lahůdkově, až jsem si z toho poslintala svůj hodobóžovej svetřík, ale bohužel film žádným extra zážitkem nebyl, vlastně se tam ani nevařilo, jenom jednou a to ty vajíčka připálili (společně s celým bytem). Neodolatelný hlavní hrdina Henry je jasnej proutník, ani se nenamáhá si zapamatovat jména dívek, co mu projdou ložnicí, ale zato hodně dbá o jejich dentální hygienu, protože v koupelně má asi sto novejch zubních kartáčků volně k použití (jako desátá z devíti zubařek upřímně doufám, že jsou značky Curaprox). Tak tenhle týpek začíná pracovat na scénáři dle knižní předlohy své bývalé lásky Catherine, která si ho vysloveně vyžádala, už to vypadá, že spolu tutově vyplodí nějakej velkofilm, když Henry jednoho dne objeví u svejch dveří malou cácorku, kterážto je jeho dcerkou. Normální by asi bylo vrátit děvče matce, nechat si udělat testy DNA a o zbytek už by se postaral soud, ale deset minut čistýho času je na biják nejspíš málo, takže si ji u sebe Henry nechá, z čehož vyplyne mnoho humorných situací (hahá, chicht a johohó) a emotivních okamžiků, které jsou pro větší efekt sestříhány do celých sekvencí, asi to dalo dost práce, protože nám tyto záběry tvůrci naservírují hned několikrát. (23.11.2014)

To je taková zajímavá věc, jak Til Schweiger v každém svém filmu vyhazuje ženskou z postele. Doslova z postele a doslova vyhazuje. Netradiční záliba... Nicméně, Kohout na víně je do posledního okénka šablonovitá, omletá romantická? komedie. Ne, že by se mi to nelíbilo, to zas prrr, ale celé to bylo takové nějaké očekávané. A z Emmy Schweiger a jejího frackovitého vystupování navíc ve spojení s ušidrásajícím dabingem jsem doslova rostla. Fakt, že jo! Počítám, že po zhlédnutí Kohouta na víně mám o dobrý půlpalec víc. (29.03.2017)

Neskutečně šablonovitá, patetická a kýčovitá limonáda, jež se u mě pohybuje někde mezi dvěma a třemi, ovšem kvůli zbytečně napálené stopáži a v závěru se stupňující trapnosti musím jít na dvojku. Herce Tila Schwiegera mám rád, ovšem jako scénárista a režisér mě nijak neuchvátil, protože podobný film by napsal a natočil kdokoliv, kdo někdy podobný film viděl. Navíc do tohoto žánru mi Til sedí asi jako Clint Eastwood do Hříšného tance. Kokowaah není rozhodně žádná katastrofa a na jedno shlédnutí se v pohodě dá, ovšem jeho naprostá tuctovost zamrzí. (22.09.2012)

většina normálních lidí by asi napsala "milý film" nebo skoro jako "Kolja", ale sorry, mě ty nahromaděný klišé, absolutní předvídatelnost a holka, co pořád kroutí očima, podpálí barák, hodí Tilovi mobil do vody, a ani jednou na ní nikdo nezvýší hlas, prostě vytáčej... o celkovým vyznění filmu ani nemluvě - něco tak nechutně pozitivního jsem už dlouhou dobu neviděl. Sequel bych svěřil nebožtíku Ingmarovi, aby těma mezilidskejma vztahama trochu zatočil... 1- (12.02.2011)

Film jsem měla původně puštěný spíš jako background a málem jsem ho v první půlhodině přepla, protože mě ta malá doháněla tak docela k šílenství. Nakonec se z backgroundu stala hlavní činnost a já se nechala vtáhnout do děje, možná i díky skvělému soundtracku. Snímek mě dost překvapil díky pár milým momentům a má dušička se nad tím vším jen smutně pousmála... (24.09.2012)