Master of Ceremonies
Režie:
Jiří VěrčákScénář:
Eva KantůrkováKamera:
Josef ŠpeldaHudba:
Josef SpitzerHrají:
Jan Hrušínský, Jana Švandová, Jana Paulová, Mojmír Maděrič, Jan Vala, Milan Riehs, Olga Schmidtová, Jiří Klem, František Němec, Jiří Krampol, Oldřich Vlček (více)Obsahy(1)
Jan Hrušínský v groteskním příběhu muže, který se náhodou ocitl v nejvyšších mocensko-politických kruzích a stal se tak účastníkem nebezpečné hry. Kdo je ten suverénní muž, který s neobvyklou elegancí a překvapující profesionalitou začal jednoho dne obsluhovat na recepcích nejvyšších vládních a stranických špiček? Odkud se vzal, jaké má úkoly a kdo ho jimi pověřil? Těmito otázkami si budou ve filmu lámat hlavu členové tajných služeb, důležití i nepodstatní poskokové mocných, kteří jsou přesvědčeni, že znají každý článek důmyslně neprůhledného řetězu vztahů a kompetencí centrálně řízeného státu. Než dojde k překvapivému odhalení tajemného ceremoniáře, žijícího dvojím životem, zdaří se mu ještě poslední kousek: monstrózní mystifikace (mimochodem založená na skutečné události z konce padesátých let minulého století), jejíž důsledky nemohou být jiné než tragické. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (42)
Film ztrhany kritikami je sice hodne nudnou zalezitosti, ale Jan Hrusinsky si svoji postavu dokonale vychutnal. ()
Výborně. Konečně skvělý intimní snímek z nechvalných dob nedávno minulých a géniům této BANanistické databáze se to nelíbí. Jak krásné. Asi pro mne bude vodítkem nízké hodnocení této elity, abych věděl, kde najít dobrý film. Já vím, je to o názorech, o všeobecně populistických názorech... ()
Pěkný námět, a snad i záměr. *** Mít představu o tom, jak a čím by scény měly působit, žel není totéž jako toho neupoceně dosáhnout. Některé moudré knižní deklamace směrem do věčnosti pootočených hlav jsou přímo na zabití, banální práce s kamerou a obecně s řešením scén a vůbec celková doslovnost a prvoplánovost (včetně herectví, viz Báru Štěpánovou, agenty, papaláše a celkově typová klišé, nebo dramaticky temných či impresionisticky laděných tónů doprovodné hudby, podle situace) to místy srážejí k neukoukatelné trapnosti, byť člověk toho evokovaného, leč nenaplněného potenciálu zároveň lituje a věřím, že mnozí spokojenější diváci ve snímku díky té sugestivnosti, jak významně se to všecko tváří, viděli víc, než v něm je reálně přítomno. A to především díky povrchnosti, absenci prokreslených osobních příběhů, vztahů, kauzalit a vodítek, pod níž si hloubku možného dramatu může každý doměřit podle svého - to je ovšem velký zápor každého díla sázejícího na nedořečenost, neboť ta je každopádně bezpracná, nic důležitého sice nezkazí, ale ani nedosáhne. S tím také souvisí nečitelný výraz Hrušínského-Františka - on přísně vzato ani jiný být nemůže, protože nemá jaké konkrétní emoce jakožto osobnost konzistentně vyjadřovat, není, jak mu jako člověku rozumět, jeho příběh a vztah k životu neznáme, ve scénáři je za ním prázdno, neřeší, jestli je to dobrý nebo zlý člověk, uměřený, apatický, nebo dusící hněv, přemáhající zklamání, jaké má s kým úmysly, co se ho dotýká, si od toho, co dělá, slibuje, jestli ho to uspokojuje a proč, a až zúčtuje, jaké vlastnosti a schopnosti bude moci v jiné životní etapě nabídnout, jakým člověkem bude... nada, nula, nic. Jeho vnitřní život je autorům ukradený, a stvořili tak vlastně velice arogantní postavu a film, jimž jsou ukradení diváci - ať si o nich myslí cokoli, nezáleží na tom, film žádnou interpretaci neocení víc než jinou, je to zbytečná práce, ztráta času. *** Film zkrátka nestojí o hlubší pozornost, a především proto také za hlubší pozornost nestojí, byť se člověku nechce ten přitažlivý námět a nedostatečné náznaky jednoho zvláštního životního osudu a příběhu, který by stálo za to odvyprávět důkladně, opustit. Přímo to volá po nějakém poctivějším ztvárnění. *** Podle mého dobrá příležitost pro remake. *~ ()
Vzácné setkání divadelního režiséra Věrčáka a v 90. letech znovu velmi populární Kantůrkové. Ceremoniář je filmem, který zachránilo DVD vydání vzhledem k nulovým reprízám. Jen tak dále a neusnout na vavřínech. ()
Hrušínského tvár, oprostená od akejkoľvek mimiky s totálne nehereckým prevedením len dala pomyselný klinec do rakvy tohoto nemastného - neslaného filmu . Katastrofálny scenár a hlavne príšerný strih . A pritom námet to bol vynikajúci. A propos ... Nebol to náhodou TV film. Celkovým prevedením tak vyzeral ()
Nechápu, proč by měl být film strhán kritikami, příběh měl dobrou gradaci a spěl pochopitelně k očeávanému finále, kde přece z logiky vývoje nějaká překvapivá pointa nemohla být ,a o nějaké nudě z mé strany nemůže být řeč. Film považuji za velmi vydařený, v němž J. Hrušínský ztvárnil jednu ze svých nejlpeších hlavních rolí. Z vedlejších postav příběhu mě zaujala B. Štěpánová v drobné úloze dcery nějakého papaláše; takovou megeru ještě nehrála. ()
Úplně mě vyděsilo, že jsem o tomto filmu 20 let nevěděla ani nečetla předlohu Evy Kantůrkové (nutno brzy napravit). Námět mi totiž připadá neobyčejně přitažlivý. Věrčákovo zpracování tolik ne. Je trochu toporné, nasnímané v takových školáckých magických hodinách, vlažně zahrané a bez vrcholu. ()
Velice slabý a zcela zapomenutý český film. Nemám, co na něm pochválit. Je odfláknutý, pojatý v televizním aranžmá s podprůměrnými hereckými výkony. Téma sice bylo neotřelé, ale pohřbeno s ceremoniářem. 20% ()
Námětově trochu spřízněný s Obsluhoval jsem anglického krále, jen výsledek je o dost lepší... Sice ve své podstatě o nic nejde, ale ve chvílích, kdy se Hrušínský proměňuje v Jana Zahradníka a s výrazem naprostého profesionála málem vyškoleného ve staroanglické tradici butlerů... fíha... Zajímavé je dobové neukotvení příběhu, sice se mluví o Straně, ale mohl by to být libovolný totalitní systém... ()
Pan Hrušínský je v tomto snímku naprosto profesionální a precizní. Hodně mi připomíná svého tatínka pana Rudolfa Hrušínského, ale jde svou cestou, dokonalý střih pana Patočky. ()
Ne moc známý snímek, který zobrazuje dobu zlou, v našich dějinách jednu z nejhorších. Životní filmová role Jana Hrušínského, kde se projevily jeho nesporné kvality. Kluk, který se dostal na nějakou chvilku STB na kobylku. Prý se to skutečně stalo, to by tedy byl Husarský kousek. ()
Zda se na film podívat či ne, je pouhou variantou hamletovské otázky. Tady proti sobě stály vesměs negativní kritiky na čsfd a Eva Kantůrková jeho scénáristka. Nakonec musím dát za pravdu "negativistům", především kritice Jitky Cardové, která nešetří ani hlavního představitele, stejně jako bych ho v tomto případě nešetřil ani já sám. Její výraz "typová klišé" mi tu přijde vhodně použitý. ()
Dnes už spíš pozamomenutý snímek o číšníkovi co se jen tak vydává obsluhovat bez pozvání na nejvyší místa v podání výtečného Jana Hrušínského. Proč né ,když ho tam pustí. ()
Vyborny zaver, ktery podtrhava podstatu celeho filmu. Urcite to ma atmosferu, Ceremoniari ale chybi tempo a vice dramatickych situaci. Jana Hrusinskeho moc nemusim, tato role, kdy mohl plne vyuzit svuj stoicky herni projev mu ale sedla. Z hercu me nejvice zaujal Milan Riehs. ()
dost mě to zaujalo...Film vznikl na základě povídky Evy Kantůrkové z knihy Černá hvězda. ()
Nechápu, jak někdo může tento snímek označit za nudný. Celý příběh je zajímavý a postupně gradující až do (sice snadno předvídatelného) konce. A Jan Hrušínský byl fakt virtuozní, určitě jedna z jeho nejlepších rolí. ()
Jo tak on to byl Thriller? :-) Pomalu plynoucí děj je možné si dovolit u příběhů poetických, melancholických - čili nutkajícícm k zamyšlení. Tady je to spíš ke škodě. Herci jakési druhé ligy (bez urážky, větišnou v pohodě) tu tedy splácávají málo uvěřitelný (čili těžko hmatatelný) příběh, který byl - zdá se - právem zapomenut... ()
Pokud někdo poslouchá Bacha, Mahlera či Beethovena, jsem mu dopředu nakloněna. Jan Hrušínský se definitivně zbavil otřesnéhu kuňkaného Orlíka a Kramol udržel své pokleslé herecké umění na uzdě. Tajemný příběh se pomalu rozvíjí a hudba skvěle podbarvuje či dokresluje. Znalost prostředí, drzost kombinovaná s odvahou – ovšem kde b byly bez obleků zděděných po otci? Švandová s perfektním make-upem v každé situaci včetně sauny a vody – to byl totální maskérský úlet. Umaštěný Potměšil nezklamal. Znalec poznal Žofín i Národní divadlo, zejména záchodky zde hrály velkou roli. „Vzali všechno stříbro a míšeň, teď se bude servírovat na alpace a Karlovarsku.“ Výstižná definice doby a jejího marasmu. Balíček karet na poslední cestu byl dojemný, ale t dětství pamatuji pohřby, kdy se do rakve podobné věci fakt dávaly. „Čas nikomu nic neřekne, lidi všecko vykecaj!“ „Zlikvidovat nebo získat. Ale ať se to udělá pořádně.“ Laskavý divák ať si sám domyslí. ()
Celkom zaujímavý film , mi pripomenul dobu v ktorej som vyrastal. Jan Hrušínský nesklamal a zahral to presvedčivo. 60%. ()
Dobrý námět o neuvěřitelných věcech v neuvěřitelné době s průměrným, spíše televizním, zpracováním. ()