Terapie láskou

Skvostná romance, která ví, že ke štěstí se člověk musí holt občas probrodit i sračkama. A že každej má svý slabý místa a traumata, ale o tu zvedačku by se nakonec měl pokusit. Prostě doják jako prase, napěchovanej energií díky virtuózní režii, která si dokonale vodí na blízko herce i na dálku lítající kameru. Nej z letošních oscarovek. „Cítíš ty emoce?“ Cítím... a chci do toho jít, i když se mi chtělo chcípnout. (21.01.2013)

Pôvodne som sa mal výčitky voči tomu, že som sa počas filmu bavil, smútil a páčil sa mi aj po jeho skončení, no skrátka som to O. Russellovi zožral aj s navijakom. Potom som však zistil, že asi niesom jediný, a tak na tom filme asi niečo bude. Pokiaľ bežné rom-comy trpia nedostatkami ako príšerní herci, medzi ktorými nie je cítiť chémiu, scenárom, kde už počas piatich minút viete predvídať záver, či prvoplánovou melodramatickou zápletkou, tu nie. Herci sú skvostní, chémia je tak hmatateľná, že by som miestami nevidel Bradleyho a Jennifer ale Pata a Tiffany, scenár ma naozaj podarené dialógy, ktoré oplývajú šarmom a eleganciou, zápletka je jednoduchá, no dej filmu sa naozaj nedá porovnávať s tuctovými nádielkami bežnej hollywoodksej produkcie. Každá scéna má svoj zmysel, je to nepredvídateľné, milé, kreatívne, očarujúce a ja sa zase prichytávam pri tom, ako sa nad tým infantilne rozplývam. Každopádne sa mi to teda páčilo, bol v tom cítiť závan žánrového čerstvého vzduchu na poli romantických klišé komédií. 85%. (03.04.2015)

Pro někoho bude Playbook uštěkaným dramatem, kde se postavy jenom hádají, střílí po sobě diagnózami a štěstí hledají skrze priority, které nejsou úplně srozumitelné. Pro mě je Playbook zpovědí, budíčkem, silou života i vykřičenou touhou po štěstí. Když řeknu, že právě na konci filmu jsem měl pocit, že ať se stane cokoli, tak mám šanci dokázat to, co je pro mě v životě nejdůležitější, bude to znít jako nejotřepanější klišé. Jenže právě do téhle upřímné nálady mě Pat a Tiffany dostali. Od prvního monologu do strhujícího konce. (08.02.2013)

Výborný herecký film. Oscarový humbuk je v tomto případě sice přehnaný a příběh neponouká žádné zapamatování hodné autorské myšlenky, ale je to těžká pohodovka s krásně vykreslenými charaktery, která je pro mě jedním z nejvíc upřímných znázornění obyčejné americké rodinky posledních let. Tam, kde autenticita spáchá sebevraždu, plnohodnotně ji zastupuje hmatatelná chemie mezi Bradleym a božskou Jennifer, která (ta chemie) mě přimrazila do sedadla a která (ta Jennifer) mi rozproudila zbylé pubertální hormony a nenechala na pochybách, že si Oscara zasloužila víc než kterákoli jiná herečka, která se nejmenuje Meryl Streep. Jedná se sice o čirou karikaturu, jak už je u O. Russela zvykem, ale vtipnou a dle nadšeného přijetí zjevně také výstižnou. (29.03.2013)

Asi už stárnu nebo co, ale tohle je po Perks of Being a Wallflower podruhé za měsíc, co jsem byl opravdu dojat. A tentokrát ještě o několik stupňů více, než v předchozím případě. Téhle romantice se totiž nedá nic vytknout od výborného scénáře, přes nenápadnou avšak brilantně přesnou režii až po hereckou třešničku na dortu. Po herecké stránce se tomu totiž opravdu nedá co vytknout, Bradley definitivně ukazuje, že kromě ocenění za sympaťáka roku bude brzo brát i všechna různá ocenění, Robert De Niro tu nominaci také získal po právu. Nejvíc si ale celý film pro sebe ukradla kouzelná Jennifer Lawrence, ze které jsem zkrátka nemohl odtrhnout oči. Dramatická i romantická část navíc společně fungují na jednčku a na vtipných scénách se zde překvapivě také nešetří. Takový pozitivní příval energie jsem po filmu již dlouho neměl, navíc to ve mně po pár dnech stále roste a roste. Druhé a další podívání je zkrátka podmínkou. (17.01.2013)