Terapie láskou

Pro někoho bude Playbook uštěkaným dramatem, kde se postavy jenom hádají, střílí po sobě diagnózami a štěstí hledají skrze priority, které nejsou úplně srozumitelné. Pro mě je Playbook zpovědí, budíčkem, silou života i vykřičenou touhou po štěstí. Když řeknu, že právě na konci filmu jsem měl pocit, že ať se stane cokoli, tak mám šanci dokázat to, co je pro mě v životě nejdůležitější, bude to znít jako nejotřepanější klišé. Jenže právě do téhle upřímné nálady mě Pat a Tiffany dostali. Od prvního monologu do strhujícího konce. (08.02.2013)

Na americké romantické filmy veľmi nie som, ale tu som urobil výnimku a po filme musím uznať, že som urobil dobre. J. Lawrence ide ako píla, ťahá to z filmu do filmu a výrazná charizma i talent sa jej uznať musí. Postava B. Coopera je nevypočitateľná, preto aj keď sa zdanlivo nič nedej, je divák stále v pozore. Výberu DeNirových rolí v posledných rokoch vôbec nerozumiem, ale tu mu náhoda dožičila dobrú rolu a konečne som ho videl v niečom, kde môže aspoň trochu uplatniť svoj talent. Hlavná dvojica Cooper a Lawrencová sa k sebe výborne hodí a aj keď podvedome cítite ako to skončí, rozhodne film nepôsobí ako prvoplánový romantický film a to je jeho najsilnejšia zbraň. Je to akési prirodzené, ten posun a vývoj v ich vzťahu, žiadne zamilované kecy, jednoducho si padli do oka. Tento prístup si ma získal a aj preto hodnotím vyššie. 80%. (25.01.2015)

Výborný herecký film. Oscarový humbuk je v tomto případě sice přehnaný a příběh neponouká žádné zapamatování hodné autorské myšlenky, ale je to těžká pohodovka s krásně vykreslenými charaktery, která je pro mě jedním z nejvíc upřímných znázornění obyčejné americké rodinky posledních let. Tam, kde autenticita spáchá sebevraždu, plnohodnotně ji zastupuje hmatatelná chemie mezi Bradleym a božskou Jennifer, která (ta chemie) mě přimrazila do sedadla a která (ta Jennifer) mi rozproudila zbylé pubertální hormony a nenechala na pochybách, že si Oscara zasloužila víc než kterákoli jiná herečka, která se nejmenuje Meryl Streep. Jedná se sice o čirou karikaturu, jak už je u O. Russela zvykem, ale vtipnou a dle nadšeného přijetí zjevně také výstižnou. (29.03.2013)

|| Scenár: David O. Russel / Predloha: Matthew Quick | Hudba: Danny Elfman | Produkcia: Bruce Cohen, Donna Gigliotti | Distribúcia: The Weinstein Company | Štúdio: The Weinstein Company, Mirage Enterprises | Rozpočet: 21 miliónov $ | Tržby: 232,237,526 $ || Herecká lahoda. Pekný námet, obsahujúci zbytočné postavy, ktoré rušia celkový prúd deja a nemajú čo pridať. Celkovo to potom pôsobí gulášovito, čo je veľká škoda, pretože inak by som napálil možno aj plnú pálku, aj napriek záverečnej gíčovyto-emočne-vydierajúcej tendencií. Ťažký nadpriemer. Hlavne herecky. (27.04.2013)

Velice zajímavá ztřeštěnost, s dějem vystavěným okolo lidí s nejrůznějšími psychickými poruchami. Zkrátka každý něco má. Ať už ve větší, či menší míře. A právě s tím si film moc krásně pohrává. Byly tam sice i části, které jsem příliš nepobíral, což do značné míry připisuji i podprůměrnému televiznímu dabingu, ale i tak bylo shlédnutí velice příjemné. Ač se může zdát, že se film zhruba někde v polovině zasekne na mrtvém bodě, nakonec z toho přeci jen vcelku nápaditě vybruslí dobře provedenou a velice vtipnou taneční soutěží a celý snímek je tím zachráněn. Už delší dobu se mi nestalo, že by mi závěr filmu podobného typu takhle vytřel zrak. 74% (16.10.2022)