Atlas mraků

Napínavé tříhodinové čekaní na pointu… které rozhodně stojí za to! Atlas mraků sice není zásadně objevný, v každé vteřině strhující ani příliš blockbusterově vstřícný. Přízvisko „velký“ k němu ale sedí jako k málokterému letošnímu filmu. Šest více či méně propojených příběhu tu totiž tvoří nebojácný a pasující obraz lidského všehomíra, nad nímž se nedá ohrnovat nos, i kdybyste se snažili sebevíc. Wachowští a Tykwer navíc svou fresku malují s nebývalou grácií a za pomoci správně roztodivných žánrových barviček, aniž by se byť na vteřinku snažili tvářit jako světaznalí umělci, kteří vědí víc než my. Pod nevypočitatelným zevnějškem se tak skrývá přehledná a skoro až hladivá pohádka, v níž zároveň není nouze o řadu scén, kvůli kterým si brzy začnete plánovat druhé zhlédnutí. Marketing Atlas mraků bohužel neprodal. Takže je to zase jednou na divácích. (12.11.2012)

Pracně komponovaná symfonie, která v sobě teoreticky má všechno a chce myšlenkově dosáhnout na každého, kdo jí věnuje pozornost. Ale já zkrátka na konci téhle tříhodinové štace nezůstal oslněn, ale spíš nepříjemně rozčarován. Wachovští i Tykwer nešetří vizuálně dokonalými režijními nápady, ale vzhledem k nevyváženosti jednotlivých příběhů jde téměř o plýtvání. V takovém Neo Soulu bych nejraději trávil minimálně polovinu filmu, protože akční sci-fi od téhle tvůrčí dvojice podvědomě očekávám. Bohužel důchodcovská odysea, námořnické blouznění nebo novinářská paranoia mě většinu času smutně míjely a ani při katarzi jsem si k nim přímou cestu nenašel. Je to zklamání o to větší, že jsem tomuhle týmu vážně věřil – abych pak místo dějovým linkám věnoval pozornost tomu, v jaké roli, rase či pohlaví se zrovna objeví úžasný Tom Hanks nebo zrající Halle. (10.06.2013)

Tykwer a Wachowski bros... ehm sourozenci a film, překračující všechny možné časové i žánrové hranice? Ano, věřil jsem tomu, že to bude pecka, hned poté co jsem viděl krásně sestříhaný 5ti minutový trailer v červenci. Byl jsem zklamán jako u jednoho nedávného scénaristického failu? Vyjadřovacím způsobem Hanksova maniakálního písalka Hell no! (pro csfd použita mírnější verze, pamatujme na děti). Film nesmírně silný jako celek, velmi funkční jako poetická mozaika života napříč generacemi i jako nadsazená občas mírně morbidní pohádka o hledání plnohodnotného života. Skáče se tu v žánrech, skáče se tu v čase, skáče se tu ehm.. vzduchem, krve není nedostatek, ale tam kde je, má zcela opodstatněný význam. Po stránce filmařské je to navíc klenot jakbysmet, jediná výtka by snad byla k těm západům slunce. Jinak tvůrci Matrixu neztratili nic ze svého umu natočit scény, které lahodí oku svou krásou a někdy i duši svou obrazností. Ale největší význam má asi to prolínaní, bez něhož by na jednu stranu jednotlivé příběhy fungovaly víc uceleně, na druhou stranu by film naprosto ztratil význam. Naštěstí se povedlo spojit vše tak umně, že vůbec nevadí, když je jeden příběh z futuristické totality, druhý z 19. století a třetí z krásně retro 70. let - scény gradují stále výborně, používá se vizuální i obsahové podobnosti a vznosných monologů o lidech, víře a lásce - zní to jako klišé či humus? Někdo méně zkušený by z toho lehce mohl hnůj udělat, ale tihle tři vizionáři to pochytili maximálně opatrně a maximálně úspěšně. Ve výsledku tu tak máme šest příběhů o (ne)obyčejných lidech, postavených před ty největší rozhodnutí v jejich životech a bojující s vnějšími i vnitřními démony (Old Georgie skvostný). Hudební stránka velmi dílu pomáhá, nejsem si ale jistý, jak to bude fungovat mimo - každopádně velkou část zmíněné gradace tvoří právě ona. Po herecké stránce asi nemusím nic psát, ale tenhle nápad, ještě více svazující příběhy dokupy, byl geniální. Masky jsou sice občas přehnané a úsměvné, ale jindy zase naprosto plní svou funkci. Osobně jsem jich dost nepoznal. k shrnutí: Filozofující velkofilm, který ale čerpá největší sílu z na první pohled často malých lidských příběhů, vedoucích k velkým věcem. A taky samozřejmě z režisérského tria, děkuji za připomenutí Matrixu. Nechybí humor, napětí, vážné otázky, emoce, láska, víra. Najdete tu snad všechno, jenom ne přepálený obsah a nefunkční děj (22.11.2012)

Nebýt divákem vyžívajícím se mimo jiné i v řemeslné stránce filmu a nejevit zájem o složitější formy fabulace filmových příběhů, jistě bych nemohl být Atlasem mraků fascinován, užívat si jeho "formu" a napálit mu za to (nezasloužené) plné hodnocení. Režisérské trio se rozhodlo předložit nám šest tematicky příbuzných a různými detaily propojených příběhů natolik komplikovaným, avšak sofistikovaným, cílevědomým a nikoli samoúčelným způsobem, že jedno zhlédnutí a jedno zamyšlení zdaleka nestačí. Příběhy jsou spojeny nejen doslovnými střípky, pointou, postavami, popř. tím, co charaktery představují, ale také formálně - kamerovými záběry a samozřejmě hudbou... Atlas mraků je narativní kolos, spletité bludiště významů, ale stále zůstává i příjemně koukatelnou mozaikou s šesti emocionálně vygradovanými konci. Jediné, ovšem poměrně zásadní negativum spatřuji v jisté povrchnosti point a myšlenek, film se neměl bát jit hlouběji - když už překračoval hranice filmového vyprávění a stylu, měl nabídnout i něco hlubšího než jen "duše je nekonečná/láska vítězí". 9/10 (21.01.2013)

Takže začnu tím, že je u někoho lepší se tento film nesnažit pochopit. Atlas mraků nabízí několik různých příběhů v různých časových érách, které se pak nějak slévají do jednoho, to je na mě moc. Vůbec se nedivím, že něco tak jiného si našlo tak málo diváků a stal se z toho finanční propadák. Když už nic jiného, tak jsem čekal, že do kina natáhne aspoň vydařené herecké obsazení (Tom Hanks, Halle Berry nebo třeba Hugo Weaving), ale bohužel se tak nestalo. Za mě hodnotím krásných 80%. (21.01.2013)