Prometheus

Velmi hezky zabalené "nic", které každou vteřinou více podporovalo můj dojem, že tady se někdo zapomněl rozhodnout, čím a o čem, tenhle film má být. Jako by někdo vzal kvalitní scénář (film) a půlku z něj vyhodil (režisérský sestřih aneb historie se opakuje?), aby to pro diváky nebylo moc složité a pro jistotu nevysvětlil vůbec nic, aby se mohl schovat pod roušku tajemství a divákovi fantazie... Když pominu příběh, jsou efekty a atmosféra chvílemi opravdu vynikající, ale nestačí to. Jediný kdo z posádky stojí za pozornost je Michael Fassbender (fakt velké překvapení) a do určité chvíle (setkání s kapitánem u mapy) Charlize Theron. Ostatní průměr, který nestojí za řeč, ale "naštěstí" je scénář u postav tak plochý, jak jen to jde. A hlavní myšlenka filmu, koncept? To nechám na každém, ať si o tom odnese své, ale já v tom vidím velké množství nedomyšleností, které film prostě zabíjí. Chci komplexní vizi, chci myšlenku, chci cítit soudržnost toho vesmíru... Jako povrchní zábava Prometheus funguje, ale mě to opravdu nestačí. PS: to propojení s alieny tam vážně není;-);-);-) PS: hudba je průměrná, skoro až armádní melodie s trumpetou mi spíš evokují US Army, ale budiž... při scénách s obrovskou 3D prezentací vesmíru tam byla cítit snaha o Vangelise:) (07.06.2012)

Spoilerová dojmologie! Je tomu plus mínus pár dní přesně deset let, co jsem viděl prvního Vetřelce, film, který vzbudil můj zájem o kinematografii jako takovou a otázka, co všechno bylo před tím, mě vlastně hryže už dekádu. Z čistě subjektivního hlediska k tomu tedy nemám výhrady, protože film mi moje otázky zodpověděl. Především potvrdil to, že vetřelci jsou biologická zbraň, kterou asi neovládne nikdo. Potud dobrý. Ale když se na to kouknu s odstupem, podpořeným krátkou pofilmovou debatou při čekání na rozjezd, dost dobře nechápu, proč scénáristi museli ten film v druhé polovině zlomit do polohy survival hororu, přičemž postavám nadělili logiku neschopných teenagerů. Vizuálně, včetně výtečného Streitenfeldova audia, tomu taky není co vytknout, (teda, až na Weylandovu masku, to je fakt průser) ale chybí mi tam jediná kulervoucí scéna, něco, co by mě táhlo do kina na druhou projekci. Což je vlastně strašná škoda, protože první hodinu Scott tvořil zajímavější svět, než nedávno James Cameron. Po vylezení ze sálu spokojená čtyřka, protože marketingová kampaň šla mimo mě, ale během dvacetiminutové cesty domů se ten film rozležel až příliš. (07.06.2012)

Když bílá s bílou černou zplodí, tak vznikne Vetřelec bez Vetřelce po vzoru cimrmaního Hamleta bez Hamleta. S vetřelčí mytologií je to sice neslučitelné, ale onou dnes již kultovní specifickou "vetřelčí" atmosférou to oplývá jako nic jiného po roce 1979, ne že ne. Škoda, že se to tváří chytřejší než to ve výsledku je (i když těžko říci, když jde vlastně jen o první polovinu) a dvojnásobná škoda nadbytku zbytečných postav. Vizuálně ovšem podmanivé, v jednotlivých scénách mnohdy bez přehánění i dokonalé (Davidova vesmírná rutina, porod potratem, pád z nebes), ale jako celek zatím (minimálně do režisérské verze či pokračování) pouze zatraceně dobré. (07.06.2012)

Ridley už neví, co by vymyslel. Intenzivně opisuje z Aliena, nenápaditě cituje jiné mistry velkých filmových pláten (Kubrick, Lean), ale propracovanou mytologii ze spousty tajuplných náznaků dohromady dát nedokáže. Konzistentnější je přímočará, méně namachrovaná závěrečná třetina, kdy namísto nikam nesměřujících tautologií nastupují zlámané kosti, plamenomety a hrdinská gesta a pokus o filozofické sci-fi prodělává urychlenou transformaci v intergalaktickou variaci rape revenge movie (čím se Scott opět projevuje jako tvůrce schopný nezvyklé feminní empatie a velmi chytrého využívání genderových stereotypů). Proměna přístupu k látce je tak náhlá a nečekaná, že nutí plodit hypotézy, zda ze strany režiséra nešlo o krutý vtípek na účet natěšených diváků: chtěli něco velkolepého, fajn, tak je na to úvodu skutečně připravím, abych je pak ale tím surověji mohl vrátit do reality guilty pleasure žánrovkou. Spíše než v ironii bych ale opodstatnění hledal v nutnosti krátit – čili nám nezbude, než si na plnohodnotného Prométhea počkat do podzimu, kdy by mohl vyjít režisérský sestřih (po Království nebeském a Robinu Hoodovi začínám nabývat podezření, nejde-li tak trochu o součást promyšleného marketingu – vyvolat v divácích pocit, že bylo svébytné autorské dílo zprzněno zlými studiovými bossy a chtějí-li vidět původně zamýšlené film, musí utratit další peníze za digitální nosič...). Prométheus je úchvatně nedesignovaný produkt s nejasným účelem. V prodlužování - reklamní kampaní spuštěné - nejistoty, s čím na nás vyrukuje, spočívá jeho napínavost i kámen úrazu, neboť nedokáže nabídnout uspokojivou odpověď. Svým způsobem velmi vtipná „pointa“ už totiž, obávám se, napodruhé nikoho nenaštve ani nepřiměje k potutelnému úsměvu. Jestli bylo cílem filmu vyvolat rozpaky, svou misi splnil, uspokojivou letní zábavu však nenabízí. Čím netvrdím, že jsem se nebavil. Bavil, jenomže podobným způsobem jako například u Černočerné tmy, v jejímž případě byl poměr cena-výkon značně odlišný. 75% (02.06.2012)

Perfektní audiovizuální stránka, zajímavý námět, ani krásně temná a tajemná (a díky tomu i rychle odsýpající) první polovina filmu ze mě nedokázaly dostat pocit lehce promarněné šance a hlavně velmi špatného scénáře. To tajemno, kdy není nic vidět a člověk jen sedí zaražený strachy do židle, to Ridley umí. Stejně tak nadhazovat chytré otázky, které si může bystrý divák zodpovědět sám, ale ten méně vnímavý asi nebude nadšen, že nedostal pointu naservírovanou na zlatém podnose. Bohužel ale druhá polovina sklouzává někam do hlubokých béčkových vod, co se příběhu a chování postav týče, a dokázala mi zkazit poměrně dobře rozjetou podívanou. Je to velká škoda, protože našlápnuto bylo, ale dotáhnout do zdárného konce se nepodařilo. (29.05.2013)