Prometheus

Ridley už neví, co by vymyslel. Intenzivně opisuje z Aliena, nenápaditě cituje jiné mistry velkých filmových pláten (Kubrick, Lean), ale propracovanou mytologii ze spousty tajuplných náznaků dohromady dát nedokáže. Konzistentnější je přímočará, méně namachrovaná závěrečná třetina, kdy namísto nikam nesměřujících tautologií nastupují zlámané kosti, plamenomety a hrdinská gesta a pokus o filozofické sci-fi prodělává urychlenou transformaci v intergalaktickou variaci rape revenge movie (čím se Scott opět projevuje jako tvůrce schopný nezvyklé feminní empatie a velmi chytrého využívání genderových stereotypů). Proměna přístupu k látce je tak náhlá a nečekaná, že nutí plodit hypotézy, zda ze strany režiséra nešlo o krutý vtípek na účet natěšených diváků: chtěli něco velkolepého, fajn, tak je na to úvodu skutečně připravím, abych je pak ale tím surověji mohl vrátit do reality guilty pleasure žánrovkou. Spíše než v ironii bych ale opodstatnění hledal v nutnosti krátit – čili nám nezbude, než si na plnohodnotného Prométhea počkat do podzimu, kdy by mohl vyjít režisérský sestřih (po Království nebeském a Robinu Hoodovi začínám nabývat podezření, nejde-li tak trochu o součást promyšleného marketingu – vyvolat v divácích pocit, že bylo svébytné autorské dílo zprzněno zlými studiovými bossy a chtějí-li vidět původně zamýšlené film, musí utratit další peníze za digitální nosič...). Prométheus je úchvatně nedesignovaný produkt s nejasným účelem. V prodlužování - reklamní kampaní spuštěné - nejistoty, s čím na nás vyrukuje, spočívá jeho napínavost i kámen úrazu, neboť nedokáže nabídnout uspokojivou odpověď. Svým způsobem velmi vtipná „pointa“ už totiž, obávám se, napodruhé nikoho nenaštve ani nepřiměje k potutelnému úsměvu. Jestli bylo cílem filmu vyvolat rozpaky, svou misi splnil, uspokojivou letní zábavu však nenabízí. Čím netvrdím, že jsem se nebavil. Bavil, jenomže podobným způsobem jako například u Černočerné tmy, v jejímž případě byl poměr cena-výkon značně odlišný. 75% (02.06.2012)

Zcela bez velkých očekávání příšlo hodně velký zklamání. Jako další dílek do mytologie ALIEN, okey, vnáší to trochu světla do celé skládačky, ale asi bych celkem klidně žil i bez toho. A když odhlédnu od myšlenkového základu, co zbylo je jen celkem zbytečné a záživně nezáživné sci-fi bez napětí a atmosféry. Trochu mi to připomíná SUPERNOVU Waltera Hilla, který se na produkci PREMETHEA podílel a celkový pocit je asi takový, jakože "Tady to máte, vůbec se mi to do toho nechtělo a jestli se vám to nelíbí, tak si nestěžujte." (07.06.2012)

3D verze ,,CHTĚLI JSME SE SETKAT SE SVÝMI STVOŘITELI. A ZÍSKAT NĚJAKÉ ODPOVĚDI....“ /// To jsem se takhle vydal s mladým na dětskej film (no co jé... šak přístupnost od 12ti let a na Madagaskar už je moc starej...). A předem říkám – byl zklamanej (nechcu tu pitvat proč, ale prostě pár věcí nepochopil, nebo ho sraly nelogičnosti - pak se ho zeptejte...). Takže děcka – jděte jinam (třeba do řiti!). Zato já...já si vrněl. Nádhernější serepetičky jsem od Avatara neviděl (ještě vodbočím - 3D... překvapení, spíš jedno z těch nemnoha povedenejch a solidně dotváří atmošku). Celý to dejchá tak zvláštně – jinak, než jsem zvyklej. Dejchá to Scottovou Vetřelčí duší. Jestli tam straší? Maličko, spíš nějakej ten fujtabl a ,,zlý“ scény asi 3(?). (sem psal, že je to film pro děcka!) Výbornej je android, (androidní) Ch.Theron to v sexy sci-fi oblečku sluší a dobře se kouká i na Naomi. To ostatní....třeba, že ten scénář není 2x geniální...sračky na to. Mám tyhle věci rád! A tak zatím co Ridley koketuje s Darwinovou teorií vzniku člověka, tu o dobře natočený sci-fi sám velmi hezky přepisuje. I když je to vobčas trochu věřte / nevěřte. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jsem autorem teorie, že člověk vznikl z opice a že R. Scott není dobrej filmař. 2.) Chodím jen na filmy, kde herečka sama zvládne ,,císaře“. (řez vole, řez). 3.) Parchant chce robota a nevím, jak mu vysvětlit, že se nám to může vymknout z ruky! 4.) Na vítězství formy nad obsahem jsem si už zvykl. A smířil se s tím. (Jsem totiž ženatej). /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ** NAPĚTÍ * (16.06.2012)

Dobre, nebudem tu filozofovať na trištvrte strany nad nejakou filozofickou, vizuálnou, epickou, bombastickou stránkou a ďalšími hovadinami, ale komentáre typu "záver je tuctová, béčková" a neviem aká vyvražďovačka ma pobavili ako už dlho nič. Nebyť záverečných 30 minút, tak tomu dám 1-2 hviezdy - maximálne, pretože keď sa v kine každú chvíľu pozerám na hodinky, kedy to už konečne skončí (alebo kedy sa už niečo začne diať), tak je asi niekde problém. Nádejný úvod, vzápätí zdĺhavá sci-fi nuda (áno, dokonale nakrútená, ale aj tak nuda), a konečne to pol hodinu pred koncom začne aspoň trochu pripomínať horor. Trochu neskoro, ale aspoň som sa toho dočkal, takže som nemusel odchádzať úplne nasratý. Očakávania sa však nenaplnili, miliardová "(ne)hororová" komercia očividne nie je nič pre mňa. (09.06.2012)

Musím uznat, že studio Asylum tentokrát šlo do sebe. Scénář je sice stejně dementní jako v ostatních jejich flácích typu "Megažralok versus crocosaurus" nebo "Bitva o Los Angeles" a samozřejmě i tentokrát celý projekt okatě parazituje na zavedené mainstreamové značce, ale nyní tvůrci zainvestovali do krapet lepších herců a hlavně nalili víc peněz do efektů. Ani slepota z třpytek dokonale renderovaných obrazů ovšem nemůže zastínit klasické trademarky "ústavových" filmů jako jsou scénář vzpírající se jakékoli logice, herci křiklavě přehrávající šablonovité figury, jejichž motivace lze stěží shrnout na delším prostoru než je holá věta, schémata ohlodaná na samu esenci a samozřejmě zcela fantasmagorické a spoustou koksu vydupané absurdní nápady vyvolávající salvy smíchu (zde vládne útěk před gigantickou pneumatikou). Zatímco ostatní tituly od Asylum budou za třicet čtyřicet let zapomenuté, "Prometheus" bude mít stejný statut jako dnes nejtřeskutější a nejabsurdnější padesátková sci-fi béčka v čele s "Plán 9 z vnějšího vesmíru". Už se těším, jak ho budeme coby roztřesení pamětníci uvádět na Festivalu otrlého diváka pro pobavené publikum další generace. ----- Dobře, a teď trochu vážněji: "Prometheus" není nic jiného než "Ztracení", které někdo vyfutroval Erichem von Dänikenem a plácnul do universa inspirovaného vetřelčí ságou. Ve výsledku to znamená maximální dřenění atmosféry, permanentní tahání za fusekli, komplikované blafování hloubky a hlavně princip, kde divák je navnazen příslibem odpovědí, ale místo nich dostane jen stále absurdnější kontra-indicie a ještě více otázek. Ostatně není náhodou, že jedním ze scenáristů je právě člen losťáckého pisálkovského týmu. ----- Pokud bychom hledali koherentní interpretaci filmu, lze říct, že se jedná o velmi sofistikovaný výsměch filmovým fandům. Postavy starého Weylanda a androida Davida jsou ekvivalenty filmových fandů (první investuje nemalé prostředky do svých obsesí, druhý absorbuje veškeré vědění, stylizuje se podle oblíbených postav, neustále trousí hlášky a vše, co ví o lidech a životě, má z filmů). Jejich společným cílem je vydat se na bájné místo, kde byl stvořen jejich vesmír, aby se setkali s Tvůrci (jak příznačné označení), kteří jim mají zodpovědět veškeré otázky. A když se k nim konečně dostanou, Tvůrce je jejich otázkami akorát popuzen a vyjebe s nimi. Rovina reálného života je zde také zastoupena postavou Elizabeth. Coby obraz manželky filmového fandy je démonizována jako lůno, z něhož vzejde zdeformovaná bestie, ale když fanda přijde o všechno po traumatizující a vpravdě kastrační zkušenosti s Tvůrcem, nakonec stráví zbytek své existence jako impotentní schránka, která jen bude vozit starou za jejími zájmy. ___ Více v recenzi pro Cinepur. (15.06.2012)