Prometheus

Velmi hezky zabalené "nic", které každou vteřinou více podporovalo můj dojem, že tady se někdo zapomněl rozhodnout, čím a o čem, tenhle film má být. Jako by někdo vzal kvalitní scénář (film) a půlku z něj vyhodil (režisérský sestřih aneb historie se opakuje?), aby to pro diváky nebylo moc složité a pro jistotu nevysvětlil vůbec nic, aby se mohl schovat pod roušku tajemství a divákovi fantazie... Když pominu příběh, jsou efekty a atmosféra chvílemi opravdu vynikající, ale nestačí to. Jediný kdo z posádky stojí za pozornost je Michael Fassbender (fakt velké překvapení) a do určité chvíle (setkání s kapitánem u mapy) Charlize Theron. Ostatní průměr, který nestojí za řeč, ale "naštěstí" je scénář u postav tak plochý, jak jen to jde. A hlavní myšlenka filmu, koncept? To nechám na každém, ať si o tom odnese své, ale já v tom vidím velké množství nedomyšleností, které film prostě zabíjí. Chci komplexní vizi, chci myšlenku, chci cítit soudržnost toho vesmíru... Jako povrchní zábava Prometheus funguje, ale mě to opravdu nestačí. PS: to propojení s alieny tam vážně není;-);-);-) PS: hudba je průměrná, skoro až armádní melodie s trumpetou mi spíš evokují US Army, ale budiž... při scénách s obrovskou 3D prezentací vesmíru tam byla cítit snaha o Vangelise:) (07.06.2012)

Sice blbě odvyprávěné (nedořečenosti, nelogičnosti, předvídatelné zvraty), ale v tomto případě jsem extrémně shovívavý, anžto jsem dostal, co jsem chtěl - velkorozpočtový vesmírný sci-fi horor na velkém plátně a konečně i film, který mytologii kolem Vetřelců razantně rozvíjí a neservíruje jen další vyvražďovačku s nimi. Hrozně mě bavilo sledovat všechny ty nové předvetřelcovské obludky a hledat v nich stopy budoucího Vetřelce. Prequelovitost mě tu narozdíl od TERMINATOR: SALVATION neotravovala, ale bavila, remakovitost už méně. Epické, technicky špičkové a napínavé od atmosférického začátku až do uspěchaného konce. Scéna operace sebe sama bylo silné kafe. (12.06.2012)

Nikdo nesliboval nultý díl Aliena ani Vesmírnou odyseu. Mně trailery přislíbily omračující vizuál, vydatnou porci napětí a nečitelného nepřítele. Film mi to do puntíku splnil a navrch přidal nevyzpytatelného Davida, zarputilou Elizabeth a dechberoucí příběh, kde se odpovědi na otázky musí hledat a ne je jen poslouchat. Prometheus se tak na svém konci stal až překvapivě delikátní sci-fi, která bude ještě pěkných pár let dozrávat. (19.06.2012)

Musím uznat, že studio Asylum tentokrát šlo do sebe. Scénář je sice stejně dementní jako v ostatních jejich flácích typu "Megažralok versus crocosaurus" nebo "Bitva o Los Angeles" a samozřejmě i tentokrát celý projekt okatě parazituje na zavedené mainstreamové značce, ale nyní tvůrci zainvestovali do krapet lepších herců a hlavně nalili víc peněz do efektů. Ani slepota z třpytek dokonale renderovaných obrazů ovšem nemůže zastínit klasické trademarky "ústavových" filmů jako jsou scénář vzpírající se jakékoli logice, herci křiklavě přehrávající šablonovité figury, jejichž motivace lze stěží shrnout na delším prostoru než je holá věta, schémata ohlodaná na samu esenci a samozřejmě zcela fantasmagorické a spoustou koksu vydupané absurdní nápady vyvolávající salvy smíchu (zde vládne útěk před gigantickou pneumatikou). Zatímco ostatní tituly od Asylum budou za třicet čtyřicet let zapomenuté, "Prometheus" bude mít stejný statut jako dnes nejtřeskutější a nejabsurdnější padesátková sci-fi béčka v čele s "Plán 9 z vnějšího vesmíru". Už se těším, jak ho budeme coby roztřesení pamětníci uvádět na Festivalu otrlého diváka pro pobavené publikum další generace. ----- Dobře, a teď trochu vážněji: "Prometheus" není nic jiného než "Ztracení", které někdo vyfutroval Erichem von Dänikenem a plácnul do universa inspirovaného vetřelčí ságou. Ve výsledku to znamená maximální dřenění atmosféry, permanentní tahání za fusekli, komplikované blafování hloubky a hlavně princip, kde divák je navnazen příslibem odpovědí, ale místo nich dostane jen stále absurdnější kontra-indicie a ještě více otázek. Ostatně není náhodou, že jedním ze scenáristů je právě člen losťáckého pisálkovského týmu. ----- Pokud bychom hledali koherentní interpretaci filmu, lze říct, že se jedná o velmi sofistikovaný výsměch filmovým fandům. Postavy starého Weylanda a androida Davida jsou ekvivalenty filmových fandů (první investuje nemalé prostředky do svých obsesí, druhý absorbuje veškeré vědění, stylizuje se podle oblíbených postav, neustále trousí hlášky a vše, co ví o lidech a životě, má z filmů). Jejich společným cílem je vydat se na bájné místo, kde byl stvořen jejich vesmír, aby se setkali s Tvůrci (jak příznačné označení), kteří jim mají zodpovědět veškeré otázky. A když se k nim konečně dostanou, Tvůrce je jejich otázkami akorát popuzen a vyjebe s nimi. Rovina reálného života je zde také zastoupena postavou Elizabeth. Coby obraz manželky filmového fandy je démonizována jako lůno, z něhož vzejde zdeformovaná bestie, ale když fanda přijde o všechno po traumatizující a vpravdě kastrační zkušenosti s Tvůrcem, nakonec stráví zbytek své existence jako impotentní schránka, která jen bude vozit starou za jejími zájmy. ___ Více v recenzi pro Cinepur. (15.06.2012)