Prometheus

S odstupem se Prometheus jeví jako další (s Konzultantem) z nedoceněných pozdních filmů Ridleyho Scotta, které se svojsky odmítají podřizovat diváckým požadavkům spojeným s (vysokorozpočtovou) hollywoodskou produkcí. Scott například zatvrzele znemožňuje publiku prožívat uspokojení ze splněného cíle. Jeho hrdinové jsou často naivní, trochu přihlouplí snílci, ne nepodobní samotným fanouškům alieního univerza, kteří jako správní geekové očekávají jasné, do kánonu zapadající odpovědi na předestřené, ve Vetřelcích nezodpovězené otázky - když už tedy jde o něco jako prequel. Jenže tato očekávání jsou nakonec brutálně smetena ze stolu, a to jak ve vztahu k fikčním postavám, tak ve vztahu k fanouškům. K tomu chci jenom dodat, že Prometheus přitom nepostrádá sofistikovaný černý smysl pro humor, když řadu důležitých postav nechá ironicky zabít tím, po čem samy toužily (spoilers ahoy). Zhulenec Fifield s tím druhým pseudovědcem zažívá jasný homoerotický pnutí (Janek je napomene, aby tam spolu v tunýlku moc nelaškovali) a pak to dostane vaginopenisem přímo do pusy. Podobně Vickersová, která si to rozdá s Janekem, nakonec zahyne pod obřím tmavým ptákem (Engineerova loď). Weyland, kterej chce nesmrtelnost, to v nejvtipnější scéně filmu schytá od utržený Davidovy hlavy (sám nesmrtelnej android a jeho vlastní výtvor). A tak dál. Abyste si tyhle subverzivní hrátky užili, je potřeba přijmout určitou iracionalitu scénáře, která je ale opodstatněná výše uvedeným, a navíc - sami nemůžete tušit, co je v takové situaci "pravděpodobné", protože jste se v ní nikdy neoctli a nevíte, jak byste reagovali (paradoxně zastánci tohoto přístupu zhusta Prometheovi vytýkají právě nelogičnost). (01.06.2012)

Skvěle natočená stupidní debilita s vtipnými pseudofilosofickými vsuvkami. Není co víc dodat. Mezi dvěma (pokud upřednostníte druhou část sdělení) a třemi (pokud první). Možná jsem na Scotta přísný, ale upřímně si myslím, že vybrat si na zfilmování tak špatný scénář vypovídá samo za sebe... Řemeslné kvality jsou pěkná věc, ale tohle je za hranicí. Skutečně v tom vidím až urážení diváka. (01.06.2012)

Třetiřadá hororová srajda. Podotýkám, že kampaní jsem nepoznamenán a očekávání byla zhruba jen v tom smyslu "Sci-fi od Scotta, to by mohlo být docela fajn." Ale není, je to fail na tak mnoha levelech, že vážně pochybuji o duševním zdraví Scottově i producentů, kteří si naprosto nesmyslným scénářem rozhodli špinit si jméno. Vlastně to není ani scénář, spíše splácaná fanfiction dvou fandů, kteří viděli Vetřelce, četli Lovecraftovo V horách šílenství a dali to dohromady. Není tam jediná originální myšlenka, jen to ze začátku klade mnoho zajímavých otázek. Ale pak si tvůrci uvědomili, že vůbec neví, jak je zodpovědět, tak tam rozjeli krvavou řežbu a mutanty a výbuchy a přerostlé žížaly a doufali, že lidi budou omlouvat nelogičnost a zmatenost tím, že "je to sci-fi a to přece není reálný, tak jakýpak copak." Alibismus, nic jiného, tohle prostě není chytrý, ani zajímavý blockbuster, tohle je čiré zoufalství. Pláč nad tím, že Director's Cut to napraví neberu - když už teda musím film přestříhávat, měl by dávat v kině smysl, odmítám to totiž absolvovat znovu na domácím kině a doufat, že to možná pochopím. (08.06.2012)

Má to pár momentů, které jsou filmařsky silné, ale jako celek je Prometheus přinejlepším rozpolceným filmem – napůl velkolepou podívanou s mnoha postavami a motivy, napůl bezkrevný slasher horor. Nejprve se v nás film snaží vyvolat dojem, že jeho středobodem je hra s postupným odhalováním prostředí a tak i zápletky, leč ve zlomových chvílích se nám to jak scenáristicky, tak režijně značně drolí. Namísto toho, aby film plnohodnotně zpracoval, co si již stačil za hodinu naložit (každá z postav má vlastní důvody pro to, zde být, některé se nám tak neodkryjí vůbec, viz. David, jiné zas mají nedůstojný odchod ze scény), jsme nuceni sledovat nijak zvlášť vzrušivou hororovou řež. Jakoby se tvůrci vehementně snažili vyhnout jakýmkoli odpovědím, buď protože si je chtějí schovat do sequelu nebo je zkrátka nemají (ale do sequelu je stačí vymyslet, viďte, pane Damone „Lost“ Lindelofe?). V závěru tak má film malinko naspěch a některých odpovědí se přeci jen dočkáme, když je v tom shonu mimochodem vyřkne některá z postav, která by tuto informaci rozhodně mít neměla a neodpovídá jeho dosavadnímu naturelu (ignorantský kapitán Idris Elba odhalí, k čemu přesně planeta slouží apod.). Když už jsme u těch postav – členové posádky v prvním Vetřelci byli jasně definováni, z Cameronových Vetřelců vzpomeňme na Hickse, Hudsona, Vasquezovou, Gormana… V Prometheovi jsem si často ani nebyl jistý, kolik členů posádky se momentálně pohybuje kolem ústřední dvojice (Rapace/Fassbender), natož jim z paměti přiřadit jména a charaktery (nedisponují ani jedním). Celkově: první třetinu se film velmi pomalu rozjíždí, při druhé nahlodá zájem a v té závěrečné se raději vyhýbá zodpovědnosti za tuhle navařenou bramboračku. Zábava to po většinu stopáže je, smysl ale příliš nedává. (10.09.2012)

Když to vezmu kolem a kolem, vidím, že se toho tady ohledně Promethea už nakryndalo dost. Ale že mám potřebu taky k tomu něco nakryndat a čerstvě, hned po návratu z kina, tak jen v kostce: Tohle bylo, ty kráso, nejlepší čistokrevné sci-fi za poslední desítku let. Sci-fi, které si na nic nehraje (John Carter), nikde neopisuje (Avatar), nepřihazuje jiné žánry (všechny ostatní sci-fi/westerny/komedie/fantasy apod) a je inteligentní jako Vetřelec. Těším se na druhý díl. Neee, dělám si prdel! (08.06.2012)