Robynn Murray se ve svých devatenácti letech spolu s kamarádkami Amandou a Lilly dostala na titulní stranu amerického armádního časopisu. Vláda USA tak chtěla oslovit další ženy, aby narukovaly do války v Iráku. Dnes Robynn patří mezi tři sta tisíc veteránů a veteránek válek v Iráku a v Afghánistánu, kteří trpí posttraumatickým syndromem. Pronásledují ji děsivé zážitky z války, noční můry a výčitky svědomí. Účastní se proto protiválečných demonstrací a setkání, spolu s ostatními veterány přetváří vojenské uniformy a armádní propagační materiály v aktivistické umění a snaží se získat invalidní důchod. Každý den bojuje se stíny ve své paměti. Pronásledují ji myšlenky na sebevraždu, nespavost, úzkosti a deprese. Robynn vstoupila do armády s plnou podporou své rodiny a v dobré víře, že dělá správnou věc. Příliš pozdě však zjistila, že za nablýskanou fasádou oficiální propagandy se skrývá utrpení civilního obyvatelstva, krutost a nespravedlnost.
(Jeden svět)
