poster

Stoker

  • Česko

    Tajemství rodiny Stokerů

  • Česko

    Stokerovi

    (festivalový název)
  • USA

    Stoker

  • Velká Británie

    Stoker

  • Slovensko

    Stokerovci

Mysteriózní / Thriller / Drama / Psychologický

USA / Velká Británie, 2013, 99 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Traffic
    *****

    Obavy z toho, že Park Chan-wook po přesunu do Hollywoodu vyměkne nebo se bude muset podřizovat tamním pravidlům, se ukázaly jako zcela liché. Naopak, Park ve Stokerových všem svým americkým kolegům ukázal, jak neuvěřitelně účinným a opojným způsobem pracovat s některými základními principy hollywoodských filmů. S tím souvisí i to notně pomýlené srovnání s Terrencem Malickem, protože zatímco texaskému stydlínovi jde v první řadě o vytváření poetických impresí, Park podobně vypadající záběry působivě zužitkovává v narativním opakování (a variaci), čímž jim dává i jiný účel než čistě atmosferický nebo symbolický. Dále jsou samozřejmě nesmyslná všechna ta silácká obvinění z manýrismu nebo "vizuální onanie", jelikož - podobně jako v Lady Vengeance, kdy se přestylizovanost filmu zrcadlila v touze hlavní hrdinky vykonat "krásnou pomstu" - je ona všudypřítomná prostupnost časových a prostorových rovin (potažmo práce z mimozáběrovým zvukem) motivována schopností Indie slyšet a vidět věci, které jiní nevnímají. Ve Stokerových jsou minimálně dvě křížově stříhané sekvence, které jsou natolik sofistikované a geniálně vygradované, že mi u nich padala čelist a popravdě nevím, kdy jsem naposledy viděl něco tak dokonalého. Svým způsobem chápu, že je to hodně formalistická potěcha, ale u filmu, který tak důmyslně pracuje s očekáváním (a jeho několikanásobným podvracením), napětím a distribucí informací, bych i u "imerzivně" naladěných diváků čekal víc než jen otrávená hlášení o neskonalé nudě. Spolu s Lady Vengeance nejlepší Park.(6.6.2013)

  • Davies182
    ****

    Who watches the Stokers? Po režijní stránce minimálně unikát roku.(4.11.2013)

  • Madsbender
    *****

    "Krásná květina si svou barvu nevybírá..." ...a ani svoju vlastnú krv. Veľmi empirický a trochu empiriokriticistický film. Akoby som sledoval rendez-vous Lyncha s Hitchcockom, ku ktorému im menu prichystal Lars von Trier v spolupráci s Ki-duk Kimom s Amerom ako hlavným chodom... Apropo, Park si zobral na mušku úplne obyčajný námet, ktorý spracoval absolútne nekategorickým spôsobom. Alebo inak - povýšil neinvenčnú schému na umenie. Formálne film balansuje na rozmedzí dobrej desiatky žánrov a pre dej zásadných motívov - od fyzickej snímky o dospievaní cez komornú štúdiu rodinnej tragédie, psychologický thriller či dusnú drámu obostrenú mystériom až po antihollywoodsku vyhliadku na nekonvenčný pure-art. Navzdory prvotnému dojmu vo filme nejde o to, či je alebo nie je všetko tak, ako sa zdá - tak, ako to rád robil Hitchcock. Park vnáša do deja otázku nie či, ale prečo tomu tak je. Navyše sa s divákom rafinovane pohráva prostredníctvom početných flashbackov, počas ktorých rád využíva významové a obrazové paralely medzi minulým a súčasným. Docieľuje tak pomocou tých najbanálnejších detailov ako melodickosť, zvuk, pohyb či objekt - nie však ako nepostrehnuteľnú maličkosť, ale stavia ich do popredia a schválne zdôrazňuje tak, aby ich pozorný divák nemal šancu prehliadnuť. Podobné paralely však neraz používa aj v súčasnom deji a musím povedať, že je radosť sledovať, ako sa s každým z nich po významovej, výtvarnej aj hudobnej stránke vyhral. Tým sa dostávam k audiovizuálnej stránke filmu, ktorá je jedným slovom... nadpozemská. Podmanivá, vťahujúca, cielene útočí na vedomie a podvedomie diváka a hypnotizuje prostredníctvom úchvatných obrazov, štylizovaných luxusných interiérov, neopakovateľne vyvedených exteriérov, doplnkov, nábytku, sôch, stromov, trávy, šiat, vlasov, tvárí... A k tomu hrá lahodné, jemne tónované, miestami hravé, miestami temné melódie Clint Mansell. Hra na klavíri, interiéry a kostýmy ako z prvej polovice 20. storočia, dej zasadený do súčasnosti, ktorú zdôrazňujú len automobily či oblečenie hostí na smútočnej hostine. Artové detaily ako šaty, nedbalo povievajúce vo vetre, česanie vlasov, pavúk lezúci po stehne či praskanie koženého opasku a ďalšie, dôkladne servírované zvuky a obrazy, ale aj samotné prostredie a určité motívy (najmä tie späté s Indiou) pripomenú styčné body s Amerom. Skrz-naskrz perverzne prevrátené postavy zasa dajú spomenúť na Americkú krásu. A tak by sa dalo dlho pokračovať. Pomalý, mnohovrstevnatý príbeh idúci proti formálnym hollywoodskym očakávaniam stojí mimo umeleckej roviny na chémii hercov - a tá je bez výnimky brilantná. Mimika tváre, náznaky. Čo všetko sa môže skrývať za nevinným úsmevom? Dospievajúca krásna mladá India, jej atraktívna zmyselná matka Evelyn, a šarmantný, desivo dokonalý strýko Charlie. Postavy s psychologickou hĺbkou sú vizitkou scenáristu (i keď má svoje muchy, Wentworth Miller mi vyrazil dych - na to, že je to scenáristická niekdajšej prvotina hviezdy Prison Break...) a režiséra - a tak sa opäť dostávame k Parkovi. Prvý kontakt s ním som dlho odkladal, ale teraz vidím, že to bola veľká chyba. Možno jedna z najväčších, aké som doteraz v oblasti filmu urobil. Nadišiel preto čas ju napraviť. 100% Záverečný (a pomerne markantný) významový spoiler, dosť možno potrebný pre správne uchopenie deja: výtvarná stránka a sloh spolu s názvom nenápadne odkazujú na Brama Stokera a jeho gotický román Dracula. To v kombinácii s morbídnym nádychom asi nebude náhoda :-) Koniec spoilera.(31.5.2014)

  • castor
    ***

    Tak tohle byla hodně divná rodinka. Jihokorejec, který přišel s Oldboyem, teď lehce nepříjemně zaskočil s touhle látkou, která je plná bizarního humoru a zvláštních postav. A krve. Za vším může po tragické smrti otce/manžela/bratra návrat záhadného a značně suverénního strýčka, který do rodiny „vybledlých“ přinese i odhalování několika nepříjemností. A vizuálních orgií. V čele stojí podivná neteř s tváří Mii Wasikowské, která stejně jako tvůrce nabídne několik zvláštních výjevů a nálad. Park možná lpí na detailu, možná na kompozici, možná na zvuku, možná na stylizaci. A výsledek je možná hravý, jenže u závěrečných titulek jsem si položil ono nelichotivé – A CO?(26.8.2013)

  • StarsFan
    ***

    Kamarád, který film viděl dva týdny přede mnou, mi Stokera vychválil do nebes, čímž je možná nakonec způsobeno to, že já opouštěla kino lehce zklamaná. Parkova kreativita může být nezměrná a vizuálně to může být krásné, pokud ale scénář není ani originální, ani strhující, celkový dojem to nezachrání. Tak trochu jsem čekala, že mě rozuzlení příběhu dojme, rozzuří, nadchne, prostě jakkoliv emocionálně zasáhne. Namísto toho mé pocity při závěrečné scéně vyjadřovalo nezaujaté: "No a co?" a o hodinu později už jsem málem zapomněla, že jsem nějaký film vůbec viděla. Tento komentář ostatně píšu v době, kdy od mé návštěvy kina uplynulo pár dní, a zodpovědně mohu prohlásit, že ve mně i přes své krásné zpracování Stoker nezanechal naprosto nic.(6.3.2013)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace