Saranghanda, Saranghaji anhneunda
-
Come Rain, Come Shine
Romantický / Drama
Jižní Korea, 2011, 105 min
Hrají:
Su-jeong Im, Bin HyeonObsah
-
Po piatich rokoch manželstva mu nečakane oznámi, že je s iným a sťahuje sa k nemu. On to prijme so stoickým kľudom, avšak v deň, keď si ona balí veci, ohlásia hustú prietrž mračien, ktorá nedovolí čo len nos vystrčiť z domu. Podarí sa mu udržať si vzťah, alebo ju nechá nakoniec odísť? (sochoking)
- komentáře
- zajímavosti
- ext. recenze
- galerie
- videa
- v bazaru
- ve filmotéce
- diskuze
Komentáře uživatelů k filmu (6)
-
Traffic
Láska je jako kočka. Honíte se za ní, snažíte se ji chytit a ona vás akorát škrábne a uteče. Necháte ji být, hledíte si svého a ona se najednou sama objeví a začne se vám otírat o nohy.(16.7.2011)
-
Folpa
Příběh muže a ženy, která ho podvedla a stěhuje se pryč. Zastaví jí nebo ji nechá jít? Jo a samozřejmě téměř celou dobu prší :)(6.8.2011)
-
sochoking
Tak sa úprimne priznám, mal som pripravených tisíc komentov v priebehu filmu, ktoré som mal v pláne použiť, ale koniec ma skutočne šokoval a skutočne som zostal nepripravený v nemom úžase! Po dlhej dobe ma niečo korejske nadchlo a hlavne, prekvapilo. Práve toto je to, čo ja vo filme potrebujem.(13.11.2011)
-
Lacike
Forma ma prilis nenadchla, ale v tom nie je hlavny problem. Neskutocne ma srali charaktery ustrednej dvojky. On je strasny chudak, ktory si necha pomaly aj skakat po hlave a ona je zase dost velka mrcha. Obidvoch som mal chut poriadne prefackat.(2.5.2012)
-
mischaaa
Nevím no... celou dobu jsem čekala, že se začne něco dít, ale ono nic. Přišlo mi to trošku nudné. Asi neumím filmy takového typu pořádně ocenit.(19.10.2011)
-
valda.mat
Pro film jsou stěžejní dvě skutečnosti: snaha popřít bolest tím, že je sama bolest zpochybněna , a neschopnost vyjádřit cokoli niterného (jednak neschopnost vyjádřit jakékoli vnitřní pnutí skrze jasnou a nezastřenou promluvu i neschopnost "to" říct lidské bytosti). Člověk se bojí cítit bolest, a proto nekomunikuje. Negování jakékoliv intence komunikace probíhá jak vzhledem k dvěma jedincům obývající jeden dům, tak i přeneseně nedochází k sebereflexi v rámci člověka obývajícího své tělo, tedy jakýsi "dům" své duše. A přece dochází ke komunikaci, avšak tato komunikace je specifickým rezultátem nezáměrného: skrze zcela fádní proklamace a komentáře k banálním událostem všednodenního života jsou konstruovány charaktery, jejich vztah a celý jejich společný život. Další rovinou může být dům jako takový. Je plný harampádí, ne vše funguje, jak má, ale právě "konzert" dvou cizinců, kteří se v něm ladně pohybují dává na vědomí, že právě onou nevědomou souhrou jsou si stále blízcí a potřebují se. Nejen v striktně fyzickém smyslu, ale i sublimovaně - muž potřebuje být usměrněn ženou a žena mužem. Obě dvě postavy přestaly tuto skutečnost vnímat, vše jim zevšednělo, ale právě prostřednictvím své dokonalé souhry je nám ozřejmováno to, co postavy nevidí: jejich vztah stále existuje, jen potřebuje úklid podobně, jako jejich dům. Potřebuje vynést na světlo to, co se bylo pomalu zapomenuto. Konec krásně demonstruje dřívější výstavbu, ačkoli ji do určité míry popírá: muž v zrcadle uvidí sám sebe, přizná si slzy a žena poprvé dá najevo rozbolavěné nitro a zároveň něžnou starost o muže, byť je to adresováno kočce. Tak tedy, byla to demonstrace naděje či neustálé nemožnosti komunikovat přímo? Film tímto okamžikem končí - demonstruje otevřenost. Nejde o záležitost se začátkem a koncem, ale o výsek časové periody z života (budí velmi realistický dojem). Pokud toho nemáme dost, můžeme do všech úvah ještě zakomponovat neustálé prokládání obrazů slunce pronikajícího do domu (byť v okamžiku děje neustále prší). Tento motiv je klíčový, ale jeho zvážení je už na divákovi samém, nicméně se váže na všechny předestřené roviny. Film sám svou podstatou vede diváka, aby každým okamžikem reflektoval sám sebe zároveň bedlivě dumal nad tím, co je mu předkládáno. Nesnadný film.(24.6.2011)