Theatre Svoboda
Režie:
Jakub HejnaHrají:
Jakub Hejna, Josef Svoboda (a.z.), Václav Havel, Jan Kačer, Jaromír Pleskot, Otomar Krejča st., Marie TomášováVOD (1)
Obsahy(1)
Dokument o životě a díle světoznámého scénografa Josefa Svobody. Hlavní linií filmu je osobní pátrání vnuka Jakuba po jeho zesnulém dědovi, slavném scénografovi Josefu Svobodovi. Film představuje tuto výjimečnou osobnost tak, jak ji dosud málokdo zná. Navíc tak činí s obdivuhodnou objektivitou, bez zbytečného patosu a s překvapivým, někdy až černým humorem. DIVADLO SVOBODA je jediným českým dokumentem, který se osobností a dílem Josefa Svobody komplexně a hlouběji zabývá. Objevují se v něm i unikátní, dosud nikdy nezveřejněné archivní materiály týkající se Svobodovy práce, ale i jeho soukromého života. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (18)
U tohoto dokumentu je velká škoda, že to nejzajímavější na něm je jeho obsah, jeho hlavní aktér. Rozhovory s charismatickým Svobodou, úryvky z jeho her či fotografie se znázorněním systému dané kulisy. Jakmile ale vystoupíme z historických záznamů a přejdeme do reality, dokument začne být mírně rozpačitý. Především jeho autor Jakub Hejna, který jím diváka provází a hned na začátku vysvětlí, že je Svobodův vnuk. Už v tomto sdělení můžeme hledat zákeřnost, jež pak nahlodá celý snímek. Je osobní. Až přespříliš. ()
Přehledně, ze všech stran, je zvěčnělá busta Josefa Svobody podrobena zevrubnému průzkumu. Světlé i stinné stránky slavného scénografa odhaluje bez kompromisů jeho vlastní vnuk, čímž film získává na osobnějším vyznění. Film stojí za vidění nejen coby doplnění znalostí, ale i jako zajímavá studie člověka, který všemu nadřazoval vlastní práci. ()
Na české poměry nezvykle plastický a otevřený portrét osobnosti světového divadla. Nechápu proč se o tomhle dokumentu mluví tak málo, obzvlášť ve srovnání s některými medializovanými snímky průměrné úrovně z posledních let. V dokumentu plní kromě scénografie i životního a profesního příběhu důležitou roli hudba. V této rovině režisér občas tlačí víc na pilu než by bylo rozumné, ale na druhou stranu bez výrazné hudební složky se silný dokument už málokdy obejde (třeba Errol Morris). Dokument zodpoví řadu otázek, ovšem některé nové se během filmu vynoří. Po shlédnutí nejde opomenout především dvě, které v něm přímo zazní. Proč tak rychle zapomínáme a nevážíme si hodnot nedávno vytvořených, jejichž tvůrci nemohou jejich odkaz již dále rozvíjet, ale současně, může obstát velké dílo bez morálního základu? ()
Téměř dvě hodiny tvrající dokumentární film o gigantovi, jakým byl Josef Svoboda by mohlo dopadnout klidně nevalně a někdo by si na jeho pověstném truhlářském stole mohl ujet ruce. Nic takového se však nestalo a vzniklo kompaktní dílo s mnoha přednostmi. První rovinu tvoří široké spektrum názorů a pohledů - teatrologický, osobní, rodinný. Ač je režisér Svobodův vnuk, snaží se k postavě dědy přistupovat s odstupem. Film srší nápady. Vrcholným obrazem je promítání jednoho z dřívejších dokumentů o Svobodovi na jeho rýsovací prkno... Vemi prosvětlené! ()
Středoškolsky investigativní vnouček v autorské roli je osou i největší vadou hry na dokument, což nebývá dobře. Naopak scénografické návrhy a autentické záběry výpovědí samotného Svobody i pamětníků jsou kladem, který ( narozdíl od formálního experimentu se Svobodovou bustou a nahozené historicko-StBácké exkurze, která přesto sama o sobě naznačuje více než mediální výstupy celého ÚSTR ) je ovšem v rámci rozsáhlého tvaru nutno vyzobávat ze se schválností namíchané směsice. ()
Galerie (1)
Photo © Cinemart
Reklama