Obsah
-
Dokument o živote a díle svetoznámého scénografa Josefa Svobody. Hlavní linií filmu je osobní pátrání vnuka Jakuba po jeho zesnulém dědovi, slavném scénografovi Josefu Svobodovi. Film představuje tuto výjimečnou osobnost tak, jak ji dosud málokdo zná. Navíc tak činí s obdivuhodnou objektivitou, bez zbytečného patosu a s překvapivým, někdy až černým humorem. DIVADLO SVOBODA je jediným českým dokumentem, který se osobností a dílem Josefa Svobody komplexně a hlouběji zabývá. Objevují se v něm i unikátní, dosud nikdy nezveřejněné archivní materiály týkající se Svobodovy práce, ale i jeho soukromého života. (oficiální text distributora) -
U zrodu portrétu fascinující osobnosti, divadelního scénografa Josefa Svobody (1920–2002), stálo přání jeho vnuka, střihače Jakuba Hejny, dozvědět se více o svém dědečkovi. Před divákem se prostřednictvím vzpomínek pamětníků a Svobodových blízkých i díky archivním materiálům postupně skládá obraz člověka maximálně oddaného své práci, vizionáře, jehož tvorba byla uznávána po celém světě a který působil na nejprestižnějších světových divadelních scénách. (MFF Karlovy Vary)
Komentáře uživatelů k filmu (13)
-
Houdini
Český Lev 1 nominace: Dokument(4.3.2012)
-
bassator
46th KVIFF 2011 - DOCUMENTARY FILMS - OUT OF COMPETITION - Dokumentární filmy - Mimo soutěž (Divadlo Svoboda / THEATRE SVOBODA / Divadlo Svoboda)(24.8.2011)
-
Payushka
U tohoto dokumentu je velká škoda, že to nejzajímavější na něm je jeho obsah, jeho hlavní aktér. Rozhovory s charismatickým Svobodou, úryvky z jeho her či fotografie se znázorněním systému dané kulisy. Jakmile ale vystoupíme z historických záznamů a přejdeme do reality, dokument začne být mírně rozpačitý. Především jeho autor Jakub Hejna, který jím diváka provází a hned na začátku vysvětlí, že je Svobodův vnuk. Už v tomto sdělení můžeme hledat zákeřnost, jež pak nahlodá celý snímek. Je osobní. Až přespříliš.(9.11.2011)
-
Vodnářka
Když postavíte na pódium židli, stává se součástí scénografie. Když k ní přijde herec a začne vařit večeři, uvidíte kolem židle celou kuchyň, když k ní nakráčí honosně člověk s korunou, stává se ze židle trůn. Když vidíte strhující kulisy Josefa Svobody, nikdy by vás nenapadlo, že ve světě stále velmi známý divadelní scénograf začínal jako bytový architekt a o divadle toho musel nejdříve sám hodně natudovat. Ovšem vyplatilo se a netrvalo vůbec dlouho a prkna, co znamenají svět žila nehmotnými stěnami, hedvábným větrem, pohybujícími se panely, projekcemi, hrami se světlem, zrcadly i plastickými detaily. A nic z toho nepoužívá bezvýznamně, naopak, každičký předmět plní několik funkcí, posouvá příběh dál, rozvíjí ho a dodává mu nové rozměry. Celý dokumet ovšem stojí hlavně na úspěchu a genialitě této divadelní osobnosti a slávě těch, kteří na něj vzpomínají. Kratší sestřih by mu přece jenom slušel víc a utápění se pořád v těch stejných vyprávěcích postupech mu ničí image každým záběrem...(4.7.2011)
-
Slarque
Dobře poskládaný a pečlivě vyvážený dokument o předním divadelním scénografovi. Dokázal zaujmout i mne, který o scénografii neví naprosto nic. Osobní pohled z úhlu vnuka zkoumaného subjektu má i své stinné stránky, každopádně ale takhle dokázal proniknout mezi jeho nejbližší spolupracovníky i rodinu a známé.(22.4.2012)
-
anais
Přehledně, ze všech stran, je zvěčnělá busta Josefa Svobody podrobena zevrubnému průzkumu. Světlé i stinné stránky slavného scénografa odhaluje bez kompromisů jeho vlastní vnuk, čímž film získává na osobnějším vyznění. Film stojí za vidění nejen coby doplnění znalostí, ale i jako zajímavá studie člověka, který všemu nadřazoval vlastní práci.(7.7.2011)
-
M.Macho
Téměř dvě hodiny tvrající dokumentární film o gigantovi, jakým byl Josef Svoboda by mohlo dopadnout klidně nevalně a někdo by si na jeho pověstném truhlářském stole mohl ujet ruce. Nic takového se však nestalo a vzniklo kompaktní dílo s mnoha přednostmi. První rovinu tvoří široké spektrum názorů a pohledů - teatrologický, osobní, rodinný. Ač je režisér Svobodův vnuk, snaží se k postavě dědy přistupovat s odstupem. Film srší nápady. Vrcholným obrazem je promítání jednoho z dřívejších dokumentů o Svobodovi na jeho rýsovací prkno... Vemi prosvětlené!(17.5.2011)
-
Domec
Kdyz budu srovnavat s ostatnima dokumentama na festivalu, tak tohle je rozhodne podprumer. Ano Svoboda byl impozantni postava co stala za vznikem moderni scenografie, ale sam dokument jich tak uchvatny neni. 95 min je sakra dlouha doba a kdyby Hejna o pul, co o pul o trictvrte hodin ubral, tak by se nic nestalo. Natahovany jak blazen, podle me pomerne malo pohledu na svobodu a to jeden z toho naprosto zbytecnej; ano, je to ten reziseruv, on prakticky zadnej vztah se Svobodou nemel a kdyz tak asi po desaty rekl "dedecek tohle, dedecek tamhle to, kdyz byl dedecek pryc" tak jsem umirala. A kdyz ke vsemu tomuhle jeste dodam to jak se tam snazil Svobodu ospravedlnovat kvuli tomu, ze spolupracoval s komousema, tak to uz bylo prilis. Slaby, slaby a jeste horsi. **IFFKV 46th**(17.7.2011)
-
ipapuchalk
Na české poměry nezvykle plastický a otevřený portrét osobnosti světového divadla. Nechápu proč se o tomhle dokumentu mluví tak málo, obzvlášť ve srovnání s některými medializovanými snímky průměrné úrovně z posledních let. V dokumentu plní kromě scénografie i životního a profesního příběhu důležitou roli hudba. V této rovině režisér občas tlačí víc na pilu než by bylo rozumné, ale na druhou stranu bez výrazné hudební složky se silný dokument už málokdy obejde (třeba Errol Morris). Dokument zodpoví řadu otázek, ovšem některé nové se během filmu vynoří. Po shlédnutí nejde opomenout především dvě, které v něm přímo zazní. Proč tak rychle zapomínáme a nevážíme si hodnot nedávno vytvořených, jejichž tvůrci nemohou jejich odkaz již dále rozvíjet, ale současně, může obstát velké dílo bez morálního základu?(5.7.2011)
-
Naimad
Skvělé propojení osobního přístupu a nestranného pojetí. Fascinujícím způsobem pojímá faktografii a zároveň nad vším nechá viset mravní otazník. Výsledek je velmi estetický a hlavně plastický.(10.3.2012)
-
Chicony
Téměř určitě bych nešel na dokumentární film do kina sám od sebe. Škola nás tam však vytáhla a ačkoliv jsem nejdřív nebyl nadšen, jelikož dokument v kině není to pravé ořechové, po skončení projekce jsem si řekl: "Ten chlap byl sakra dobrej". Přiznám se, že jsem Josefa Svobodu předtím neznal, vůbec neznal. O to víc jsem udiven, jaký génius se našel v našem malém státě a stal se světoznámým. Dokázal si vyhrát se vším a vzhledem k tomu, že byl truhlářem, tak dost věcí i vyrobit. Jednoznačně se tak zasloužil o zkvalitnění světového divadelního umění. Moc se mi líbil především nápad se zrcadlem a takovým osvětlením, které vytvoří "průchozí stěnu". Styl natáčení je... poněkud zvláštní, přesto zajímavý a dobrý. Jen bych tak často neukazoval některé nepodstatné záběry (koupání v moři, wtf?). Tak nějak i z tohoto důvodu hvězda dolů. Přesto díky za zobrazení tak geniálního člověka s někonečnou představivostí a smyslem pro detail. Svob je prostě machr. ----- "Mě bavila technika, mě bavilo všechno, mě bavilo to... rozkmitat vzduch..."(2.4.2011)
-
Mylouch
Středoškolsky investigativní vnouček v autorské roli je osou i největší vadou hry na dokument, což nebývá dobře. Naopak scénografické návrhy a autentické záběry výpovědí samotného Svobody i pamětníků jsou kladem, který ( narozdíl od formálního experimentu se Svobodovou bustou a laciné historicko-StBácké exkurze vysoko nad síly autorů ) je ovšem v rámci rozsáhlého tvaru nutno doslova vyzobat ze se schválností namíchané směsice.(21.4.2012)
-
Mikesz__ff
[MFF KV 2011](6.7.2011)
