Největší přání
Režie:
Olga Malířová ŠpátováScénář:
Olga Malířová ŠpátováKamera:
Olga Malířová ŠpátováHudba:
Aleš BřezinaObsahy(1)
Hrdinové celovečerního filmu Největší přání jsou po čtyřiceti letech komunismu první dospělou generací, která se utvářela ve svobodné společnosti. Mladé lidi zamýšlející se nad zdánlivě banální otázkou 'Jaké je tvoje největší přání?' natáčela režisérka Olga Špátová ve školách, věznicích, na demonstracích, ve městě i na venkově. Svá srdce jí otevírají vyvrhelové společnosti, ambiciózní profesionálové, zamilovaní, věřící nebo občanští aktivisté. Je přítomna zrození i umírání. Příběhem prochází studenti z iniciativy Inventura demokracie, dvacetiletá vězenkyně Michaela odsouzená za vraždu, rodina Červeňákových z romské osady, těhotná kominice Martina, světově uznávaný dirigent Jakub Hrůša nebo zpěvačka Aneta Langerová. Režisérka využila jedinečnou možnost porovnat hodnoty svých vrstevníků se dvěma předchozími generacemi použitím archivních záběrů z let 1964 a 1989 ze stejnojmenných filmů svého otce, klasika českého dokumentu Jana Špáty. Tento ojedinělý dokumentární počin je inspirací pro vrstevníky a zároveň vzkazem bývalým mladým, že ti současní v sobě nesou překvapující a podivuhodnou naději. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (37)
Autorka měla při výběru protagonistů pro tento unikátní dokumentární počin šťastnou ruku. Díky tomu vznikla výjimečná podívaná, která je velkolepou oslavou života. Stáčí-li se vaše úvahy poslední dobou kolem myšlenky na sebevraždu, zajděte si do kina na Největší přání. Možná po doběhnutí závěrečných titulků uvidíte najednou věci v jiném světle. Snad by tomuto dokumentu bylo možné vytknout občasné náběhy ke kýči (především vinou zvolené hudby), ale jako celek je to odzbrojující tragikomická koláž lidských osudů, které skýtají inspirující látku k přemýšlení o našem světě a životě obecně. Nebál bych se prohlásit, že jsem lepší dokument v kinech asi neviděl. ()
Rozporuplný pocity mísí se ve mě, na jednu stranu se zjevují věci takřka odstrašující, tak třeba když mi pustíte hrozně sympatickou mámu od rodiny umírající na rakovinu, necháte ji procházet se zelení v doprovodu koně a psa, při čem začne hrát tklivá melodie... Holt jsem asi cynickej parchant, ale na mě takové zbytečné ždímání emocí prostě působí negativně. Navíc jsem si přibližně okolo čtyřicáté minuty začal říkat, proč je sakra ta stopáž natahovaná až na skoro 80 minut čistýho času, když už ztrácí tempo? Jenže ono se to začalo zvedat a začali přicházet zajímaví lidé, nebo zajímavé střety vyznění viděného (šťastní a veselí homosexuálové vs. plešouni řvoucí se zavilým výrazem permanentní zácpy kombinované s obrnou mimického svalstva "buzny! buzny!" a celý efekt dotváří malá skupinka Mladých Křesťanských Demokratů ). A vlastně mám skoro chuť si pustit zavěrečných cca dvacet minut znova. Mimochodem, první dvě Největší přání jsem neviděl. ()
Tomuto dokumentu by obrovsky pomohly nůžky střihače! 80 minut je, dle mého názoru, neúnosných a zcela zbytečných. Silné momenty dokumentu jsou tak rozmělňovány banalitami a opakujícími se výpověďmi se stejnými přáními. Takže se film pohybuje v jakési sinusoidě. Nevyváženě na mne působily archivní záběry a taktéž jich bylo použito neúměrně mnoho. Jak by dokumentu prospěly nůžky a dodaly mu švih a tempo, bylo patrné ze závěrečné rapidmontáže. Celkem jsem měl pocit, že stopáž celého dokumentu byla volena jen proto, aby to vydalo na projekci v kině. Dokument by byl výborný, pokud by měl tak 40 minut. Autorka by se měla pokusit o podstatně kratší stopáž, jako TV verzi. Dle mého názoru kvalitní komentář má Fugazi. ()
Co dodat k tak výtečnému a v české kinematografii (která se ubírá snadnější cestou sebeshazování, sebemrskačství a pověstnému "humornému nadhledu", kterým se řeší nedostatek filmařské invence a odvahy chopit se velkých témat) výjmečnému filmu? Asi snad jenom: "Chcete ušetřit peníze za psycholga a antidepresiva? Tak jděte na tento film." ()
Výborný dokument,který se ptá na zdánlivě jednoduchou otázku.Jaké je Vaše největší přání?Chvílemi úsměvné,chvílemi trpce dojemné a přesto působivé a srozumitelně podané.Měl jsem i tu možnost se osobně setkat s režisérkou Olgou Špátovou a její půvab a skromnost mě upoutala.Příjemný človíček,který má velký přehled o dnešní době a situaci,jaká u nás v ČR panuje. ()
Galerie (6)
Photo © Aerofilms
Zajímavosti (3)
- Špátová pracovala i s archivními záběry z let 1964 a 1990 ze stejnojmenných filmů svého otce, klasika českého dokumentu Jana Špáty. Ten natočil filmy Největší přání I. (1964) a Největší přání II. (1990) v historicky zlomových okamžicích této země - v šedesátých letech a v posledním roce totalitního režimu. [Zdroj: mediafax.cz] (hippyman)
- Scéna s procesím, které vede Tomáš Halík, byla natáčena během tradiční velikonoční poutě ze Srbska podél Berounky do Svatého Jana pod Skalou. Pouť má komorní atmofsféru, která byla natáčením mírně negativně poznamenána, neboť natáčení přílakalo množství lidí, kteří by se za normálních okolností nezúčastnili. (Kirman)
- Natáčení filmu zahájila režisérka přesně dvacet let po revoluci, a to 17. listopadu 2009 ve vzpomínkovém průvodu z Albertova na Národní třídu. [Zdroj: mediafax.cz] (hippyman)
Související novinky
Best Film Fest 2012
Volné seskupení čtyř klasických artových kin v Praze: Atlas, Evald, Lucerna a Mat pořádá od 13. do 19. prosince tohoto rokuBEST FILM FEST, týden nejúspěšnějších a divácky nejnavštěvovanějších filmů… (více)
Reklama