Největší přání
Režie:
Olga Malířová ŠpátováScénář:
Olga Malířová ŠpátováKamera:
Olga Malířová ŠpátováHudba:
Aleš BřezinaObsahy(1)
Hrdinové celovečerního filmu Největší přání jsou po čtyřiceti letech komunismu první dospělou generací, která se utvářela ve svobodné společnosti. Mladé lidi zamýšlející se nad zdánlivě banální otázkou 'Jaké je tvoje největší přání?' natáčela režisérka Olga Špátová ve školách, věznicích, na demonstracích, ve městě i na venkově. Svá srdce jí otevírají vyvrhelové společnosti, ambiciózní profesionálové, zamilovaní, věřící nebo občanští aktivisté. Je přítomna zrození i umírání. Příběhem prochází studenti z iniciativy Inventura demokracie, dvacetiletá vězenkyně Michaela odsouzená za vraždu, rodina Červeňákových z romské osady, těhotná kominice Martina, světově uznávaný dirigent Jakub Hrůša nebo zpěvačka Aneta Langerová. Režisérka využila jedinečnou možnost porovnat hodnoty svých vrstevníků se dvěma předchozími generacemi použitím archivních záběrů z let 1964 a 1989 ze stejnojmenných filmů svého otce, klasika českého dokumentu Jana Špáty. Tento ojedinělý dokumentární počin je inspirací pro vrstevníky a zároveň vzkazem bývalým mladým, že ti současní v sobě nesou překvapující a podivuhodnou naději. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (37)
Špátová se talentem sice nepotatila, ale to neznamená, že by byla neschopná dokumentaristka. Co lze vytknout, je místy prvoplánové hraní na city a politické odbočky. Ty jsou povrchní, nic neřeší a nic nového nepřinášejí. A do očí to bije o to více, že „proti nim“ autorka nasazuje otcův materiál z původních dvou dílů, který je v tomto ohledu ve všech ohledech působivější. V jejím podání je to prázdné tlachání (a ne není to v tom, že bychom žili v prázdné době), které zkoušce času jen těžko odolá; a tak zatímco zde použitý otcův materiál (ten je tu možná až nadužíván a stává se tak spíše obezličkou) je o náladě mladých i atmosféře doby stále vypovídající a působivý, tak z tohoto potomek Špátové za pár desítek let v případném čtvrtém dílu jen těžko něco použije. Nemá to co říci dnes a natož pak v budoucnu. Co naopak dcerce jde kromobyčejně k duhu jsou pasáže, kdy se nesnaží jít po „velkých otázkách“, ale nechá prostor osobním přáním a příběhům. V tom je silná a na to se měla soustředit především. ()
Rozporuplný pocity mísí se ve mě, na jednu stranu se zjevují věci takřka odstrašující, tak třeba když mi pustíte hrozně sympatickou mámu od rodiny umírající na rakovinu, necháte ji procházet se zelení v doprovodu koně a psa, při čem začne hrát tklivá melodie... Holt jsem asi cynickej parchant, ale na mě takové zbytečné ždímání emocí prostě působí negativně. Navíc jsem si přibližně okolo čtyřicáté minuty začal říkat, proč je sakra ta stopáž natahovaná až na skoro 80 minut čistýho času, když už ztrácí tempo? Jenže ono se to začalo zvedat a začali přicházet zajímaví lidé, nebo zajímavé střety vyznění viděného (šťastní a veselí homosexuálové vs. plešouni řvoucí se zavilým výrazem permanentní zácpy kombinované s obrnou mimického svalstva "buzny! buzny!" a celý efekt dotváří malá skupinka Mladých Křesťanských Demokratů ). A vlastně mám skoro chuť si pustit zavěrečných cca dvacet minut znova. Mimochodem, první dvě Největší přání jsem neviděl. ()
Autorka měla při výběru protagonistů pro tento unikátní dokumentární počin šťastnou ruku. Díky tomu vznikla výjimečná podívaná, která je velkolepou oslavou života. Stáčí-li se vaše úvahy poslední dobou kolem myšlenky na sebevraždu, zajděte si do kina na Největší přání. Možná po doběhnutí závěrečných titulků uvidíte najednou věci v jiném světle. Snad by tomuto dokumentu bylo možné vytknout občasné náběhy ke kýči (především vinou zvolené hudby), ale jako celek je to odzbrojující tragikomická koláž lidských osudů, které skýtají inspirující látku k přemýšlení o našem světě a životě obecně. Nebál bych se prohlásit, že jsem lepší dokument v kinech asi neviděl. ()
naozaj skvelý dokument, plný emócií, nádeje, humoru a citu, ľudskosti, ktorá si preráža cestu v tomto svete neľudskostí ()
Hodně nevydařená snaha dosáhnout kvalit svého otce, tohle jedno téma je na 80 minut hodně málo a snaha přidat k některým osobám je akorát naprosto zbytečným odbíháním od tématu. Postavy a jejich nicneříkající výpovědi jsou naprosto nelogicky poskládány za sebe, prostřihy Špátových dokumentů mají občas poentu, jiné jsou ovšem pouhou nicneříkající vsuvkou do nudně se táhnoucího snímku. Představení otce na začátku ve stylu 'byla jsem hodná tatínkova holčička a teď z něj chci vytěžit co nejvíc' nemá absolutně žádný smysl, a vůbec, mnohem víc by mě zajímaly současné názory (tenkrát) mladých ze Špátových filmů... ()
A na "tomhle" jsem byl dneska v kině (se školou)... Parádní zážitek...:/ ()
Možná to po vzoru prvního dílu režisérčina otce měl být radši film půlhodinový. Takhle tu máme spousty demonstrací za všechno možné a nějaké ty vyloženě klišovité záběry, což výpovědní hodnotu materiálu docela snižuje. Hodně dělá i výběr aktérů. Věznice, romská osada, kostel, těhotná kominice, skoro jsem se bál, co všechno ještě přijde. Ale celkově to není špatné, jen to mohlo být i výrazně lepší. ()
Hezké sociologická sonda do české společnosti. Jeden z dojmů z dokumentu mám , že nejúspěšnější skupinou u nás jsou Romové s největší inkluzivní zdatností s mnoha dětmi, zatímco vysokoškoláci na sobě se svými přáními provádí holocaust. Naštěstí nás doplňují cizinci z východních zemí. ()
Za dvacet let možná uznám, že je tento dokument alespoň zajímavou dobovou výpovědí. Možná. Pravděpodobnější však je, že Největší přání Olgy Špátové do té doby v mé mysli upadne v zapomění. Jsem zklamaná ze slabého odvaru, jímž režisérka chtěla navázat na dva stejnojmenné snímky svého otce. ()
Ačkoli nemá tento dokument v podstatě žádnou koncepci ani pointu, tak mě obohatil na duši i na mysli takovým způsobem, jakým jsem rozhodně nečekal. Za mě maximum, ale rozumím všem zdejším kritikám. ()
Výborný nápad navázat na Špátovo Největší přání a v trochu jiné době se opět podívat na přání stejné generace. Tak jako se mi nelíbí většina současných hraných českých filmů, tak se mi líbí současné české dokumenty. 7/10 ()
to moje: žiť dobrý a poctivý život. ()
Ze všeho nejvíc bych si přál se pro příště podobným amatérsky vyhlížejícím dokumentárním zvěrstvům s povrchními poselstvími vyhnout !! Tak snad se mi to splní.. Protože Největší přání bylo opravdu velmi ŠPÁTné..;) ()
Největší přání, jak jednoduchá a přesto nejtěžší otázka. Největší přání je žít, říká Tereza, která bojuje s rakovinou. Kéž by si to lidé uvědomovali každý den. Zajímavě natočený pestrý dokument, prolínání "staré" a "nové" doby i osudů nejrůznějších lidí. ()
Olga Špátová převzala koncept svého otce a ukázala, že má cenu jej přenést do současné společnosti a tím jej vlastně logicky završit. Zatímco Špáta sledoval, jak se z povrchnějších, egoističtějších i vágnějších názorů let šedesátých lidé po dvaceti letech upínají k nadosobnějšímu pojmu svobody a morálky, jeho dcera se zaměřila na to, co se s těmito hodnotami stalo po dalším čtvrtstoletí. Jakýmsi společným bodem se zdá být obava z křehkosti demokracie, možnosti ji opět ztratit společně s lidskou svobodou. To vede k hlubším myšlenkám nad směřováním současné společnosti, jež si vyžaduje nutnost aktivismu, ale i přání být vždy spokojen s každým svým životním krokem a udržet si soulad s vlastním svědomím. Problematické se může jevit to, že se Špátová především zaměřuje na mladé jedince se zralým a jasným názorem, byť často značně svérázným a neotřelým. Tím vytváří až moralizující leporelo, které dosti apelativně promlouvá do duše a nabízí zkreslený vzorek jakéhosi ideálního modelu pro celou dnešní společnost. Chybí větší prostor onomu povrchnímu, scestnému, nezralému... Navíc sázka na jistoty co se týče proměnlivého hudebního doprovodu a snaha dosáhnout dvojnásobné emoce za každou cenu není zrovna známkou skromnosti (ale nakonec to není tak markantní jako u Oka na Prahou). Na druhou stranu - volba situací a zástupců společnosti umožnila vytvořit opravdu reprezentativní vzorek toho, čím dnešní česká společnost žije a co je pro ni emblematické. Zobrazené trendy, nejistoty, paradoxy, to je skutečně obraz dnešních dní a troufnu si říct, že za nějakých dalších dvacet let bude Největší přání 3 skutečně jedním z nejkomplexnějších a nejvěrnějších portrétů naší současnosti, jejích bílých a černých stránek. Velmi důležitý a silný je i pocit naděje - většina dokumentaristů zabývající se aktuálními společenskými otázkami přispívá přesvědčení, že naše cesta nevede nikam jinam než kamsi do hlubin, Špátová naopak nachází i přes jemné náznaky existenční nejistoty a netolerance spíše světlé body. Snaží ukázat, že nic ještě není ztraceno, že mladá generace sebou stále nese silné přísliby a toto poselství s jistou naléhavostí a důrazem předat. Proti tomu nelze nakonec nic namítat, film má skutečně až terapeutický účinek pro schváceného občana, a i tato jeho "nevinná ideologie" bude jistě po letech dalším významným otiskem naší současnosti. ()
Citim zklamani, s otcovymi dokumenty temer nesrovnatelne. Celkove tech nejvetsich prani na stopaz filmu je vyrceno hodne malo a nic moc zajimaveho jsme se z nich nedozvedel. Je to takove obycejne a bez jiskry, bohuzel. ()
Pestrá škála cest ( někdy důstojných až obdivuhodných, leckdy plytkých ) nové generace dospělých za štěstím v éře demokracie. Hudba ♫ náladově podtrhuje celkově humanistické vyznění v duchu Jana Špáty. ()
Výborný dokument,který se ptá na zdánlivě jednoduchou otázku.Jaké je Vaše největší přání?Chvílemi úsměvné,chvílemi trpce dojemné a přesto působivé a srozumitelně podané.Měl jsem i tu možnost se osobně setkat s režisérkou Olgou Špátovou a její půvab a skromnost mě upoutala.Příjemný človíček,který má velký přehled o dnešní době a situaci,jaká u nás v ČR panuje. ()
Tolik po ní toužíme, když ji nemáme a často si nevíme, co s ní, když ji máme. Tedy, mluvím o svobodě. Slušně natočený dokument s poměrně zdařilými paralelami z doby komunismu a současnosti. Považujte si demokracie se všemi jejími chybami. Je typickým lidským neduhem, že dokud to má, považuje to samozřejmé a prozří až po ztrátě, ať už se jedná o svobodu nebo zdraví. Olga Špátová projevila solidní cit pro nastavování protikladů. Malinko mohla ubrat v počtu mládežníků, jejichž největší přáním je udělat maturitu a dostat se vejšku. ()
Velmi oceňuji zařazení těch sdělení, která měla co říci divákovi. Žádné zdůrazňování tuposti davu, Olga Špátová preferuje ty, kdo myslí. Jistě, jednoznačné ladění dokumentu ve směru naděje do budoucna a apelu na lidskost, rozum a cit, jichž se často vzdáváme. A co je na tom špatně? Pro mě nic! Dobře odvedená práce o našem světě, kde si každý stýská a hraje, žije a předstírá, umírá a věří. Výpověď o tom, že jsou stále lidé, kdo mají vůli něco změnit, kdo vidí, že je něco špatně a živí naději ve změnu. I když se zdá, že je to boj s větrnými mlýny a výkřiky do prázdna, ale tohle jsme my, kýčovitá, přemoudřelá i z hlediska vyššího principu mravního stále živoucí generace Y. Před námi nic, za námi všechno? ()
Související novinky
Best Film Fest 2012
Volné seskupení čtyř klasických artových kin v Praze: Atlas, Evald, Lucerna a Mat pořádá od 13. do 19. prosince tohoto rokuBEST FILM FEST, týden nejúspěšnějších a divácky nejnavštěvovanějších filmů… (více)