poster

Největší přání

  • Slovensko

    Největší přání

  • Slovensko

    Najväčšie prianie

    (festivalový název)

Dokumentární

Česko, 2012, 80 min

Režie:

Olga Špátová

Scénář:

Olga Špátová

Kamera:

Olga Špátová

Produkce:

Adam Polák

Střih:

Jakub Voves
(další profese)
  • Vančura
    *****

    Autorka měla při výběru protagonistů pro tento unikátní dokumentární počin šťastnou ruku. Díky tomu vznikla výjimečná podívaná, která je velkolepou oslavou života. Stáčí-li se vaše úvahy poslední dobou kolem myšlenky na sebevraždu, zajděte si do kina na Největší přání. Možná po doběhnutí závěrečných titulků uvidíte najednou věci v jiném světle. Snad by tomuto dokumentu bylo možné vytknout občasné náběhy ke kýči (především vinou zvolené hudby), ale jako celek je to odzbrojující tragikomická koláž lidských osudů, které skýtají inspirující látku k přemýšlení o našem světě a životě obecně. Nebál bych se prohlásit, že jsem lepší dokument v kinech asi neviděl.(20.9.2012)

  • Vodnářka
    **

    Hodně nevydařená snaha dosáhnout kvalit svého otce, tohle jedno téma je na 80 minut hodně málo a snaha přidat k některým osobám je akorát naprosto zbytečným odbíháním od tématu. Postavy a jejich nicneříkající výpovědi jsou naprosto nelogicky poskládány za sebe, prostřihy Špátových dokumentů mají občas poentu, jiné jsou ovšem pouhou nicneříkající vsuvkou do nudně se táhnoucího snímku. Představení otce na začátku ve stylu 'byla jsem hodná tatínkova holčička a teď z něj chci vytěžit co nejvíc' nemá absolutně žádný smysl, a vůbec, mnohem víc by mě zajímaly současné názory (tenkrát) mladých ze Špátových filmů...(15.9.2013)

  • DaViD´82
    ***

    Špátová se talentem sice nepotatila, ale to neznamená, že by byla neschopná dokumentaristka. Co lze vytknout, je místy prvoplánové hraní na city a politické odbočky. Ty jsou povrchní, nic neřeší a nic nového nepřinášejí. A do očí to bije o to více, že „proti nim“ autorka nasazuje otcův materiál z původních dvou dílů, který je v tomto ohledu ve všech ohledech působivější. V jejím podání je to prázdné tlachání (a ne není to v tom, že bychom žili v prázdné době), které zkoušce času jen těžko odolá; a tak zatímco zde použitý otcův materiál (ten je tu možná až nadužíván a stává se tak spíše obezličkou) je o náladě mladých i atmosféře doby stále vypovídající a působivý, tak z tohoto potomek Špátové za pár desítek let v případném čtvrtém dílu jen těžko něco použije. Nemá to co říci dnes a natož pak v budoucnu. Co naopak dcerce jde kromobyčejně k duhu jsou pasáže, kdy se nesnaží jít po „velkých otázkách“, ale nechá prostor osobním přáním a příběhům. V tom je silná a na to se měla soustředit především.(11.9.2013)

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • - Natáčení filmu zahájila režisérka přesně dvacet let po revoluci, a to 17. listopadu 2009 ve vzpomínkovém průvodu z Albertova na Národní třídu. [Zdroj: mediafax.cz] (hippyman)

  • - Špátová pracovala i s archivními záběry z let 1964 a 1990 ze stejnojmenných filmů svého otce, klasika českého dokumentu Jana Špáty. Ten natočil filmy Největší přání I. (1964) a Největší přání II. (1990) v historicky zlomových okamžicích této země - v šedesátých letech a v posledním roce totalitního režimu. [Zdroj: mediafax.cz] (hippyman)

  • - Scéna s procesím, které vede Tomáš Halík, byla natáčena během tradiční velikonoční poutě ze Srbska podél Berounky do Svatého Jana pod Skalou. Pouť má komorní atmofsféru, která byla natáčením mírně negativně poznamenána, neboť natáčení přílakalo množství lidí, kteří by se za normálních okolností nezúčastnili. (Kirman)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace