poster

Největší přání

  • Slovensko

    Největší přání

  • Slovensko

    Najväčšie prianie

    (festivalový název)

Dokumentární

Česko, 2012, 80 min

Režie:

Olga Špátová

Scénář:

Olga Špátová

Kamera:

Olga Špátová

Producenti:

Adam Polák

Střih:

Jakub Voves
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Tommassi3
    *

    Ze všeho nejvíc bych si přál se pro příště podobným amatérsky vyhlížejícím dokumentárním zvěrstvům s povrchními poselstvími vyhnout !! Tak snad se mi to splní.. Protože Největší přání bylo opravdu velmi ŠPÁTné..;)(27.10.2013)

  • Vančura
    *****

    Autorka měla při výběru protagonistů pro tento unikátní dokumentární počin šťastnou ruku. Díky tomu vznikla výjimečná podívaná, která je velkolepou oslavou života. Stáčí-li se vaše úvahy poslední dobou kolem myšlenky na sebevraždu, zajděte si do kina na Největší přání. Možná po doběhnutí závěrečných titulků uvidíte najednou věci v jiném světle. Snad by tomuto dokumentu bylo možné vytknout občasné náběhy ke kýči (především vinou zvolené hudby), ale jako celek je to odzbrojující tragikomická koláž lidských osudů, které skýtají inspirující látku k přemýšlení o našem světě a životě obecně. Nebál bych se prohlásit, že jsem lepší dokument v kinech asi neviděl.(20.9.2012)

  • Slarque
    ***

    Možná to po vzoru prvního dílu režisérčina otce měl být radši film půlhodinový. Takhle tu máme spousty demonstrací za všechno možné a nějaké ty vyloženě klišovité záběry, což výpovědní hodnotu materiálu docela snižuje. Hodně dělá i výběr aktérů. Věznice, romská osada, kostel, těhotná kominice, skoro jsem se bál, co všechno ještě přijde. Ale celkově to není špatné, jen to mohlo být i výrazně lepší.(11.9.2013)

  • Quisp
    ****

    Jaké je vaše největší přání? Jednoduchá otázka, která skýtá netušené dokumentaristické možnosti. Před mnoha lety se na tuto otázku ptal pod tíhou komunismu odpovídajících Čechů slavný Jan Špáta. Na tradici svého otce se s demokratickou lehkostí snaží navázat jeho dcera Olga. Místy vyloudí úsměv na tváři, jindy donutí nebohého diváka k zařčervenání se, vždy ale dokáže dojmout, ne lacině, ani vykonstruovaně. Že v závěru všem protagonistů dochází dech? Vždyť je to vlastně úplně jedno, upřímná lidskost vše nedokonalé lehce zakryje.(22.9.2012)

  • DaViD´82
    ***

    Špátová se talentem sice nepotatila, ale to neznamená, že by byla neschopná dokumentaristka. Co lze vytknout, je místy prvoplánové hraní na city a politické odbočky. Ty jsou povrchní, nic neřeší a nic nového nepřinášejí. A do očí to bije o to více, že „proti nim“ autorka nasazuje otcův materiál z původních dvou dílů, který je v tomto ohledu ve všech ohledech působivější. V jejím podání je to prázdné tlachání (a ne není to v tom, že bychom žili v prázdné době), které zkoušce času jen těžko odolá; a tak zatímco zde použitý otcův materiál (ten je tu možná až nadužíván a stává se tak spíše obezličkou) je o náladě mladých i atmosféře doby stále vypovídající a působivý, tak z tohoto potomek Špátové za pár desítek let v případném čtvrtém dílu jen těžko něco použije. Nemá to co říci dnes a natož pak v budoucnu. Co naopak dcerce jde kromobyčejně k duhu jsou pasáže, kdy se nesnaží jít po „velkých otázkách“, ale nechá prostor osobním přáním a příběhům. V tom je silná a na to se měla soustředit především.(11.9.2013)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace