O lásce a jiných běsech
-
Del amor y otros demonios
-
Of Love and Other Demons
Drama
Kostarika / Kolumbie, 2009, 95 min
Režie:
Hilda HidalgoHrají:
Pablo Derqui, Eliza Triana, Jordi Dauder, Damián AlcázarObsah
-
Snímek podle stejnojmenného románu představitele magického realismu Gabriela Garcíi Márqueze se odehrává v kolumbijské Cartageně konce 18. století. V den dvanáctých narozenin pokousal Siervu Maríi, jedinou dceru markýze de Casalduero, pes nakažený vzteklinou. Přežila, ale byla označena za posedlou a na pokyn katolické církve podrobena obřad obřadům vymítání ďábla. V klášteře svaté Kláry, kam byla Sierva María uvržena, začíná milostný vztah dívky s knězem, který má na vymítání dohlížet, avšak namísto Satana objevuje lásku.
Hraný debut kostarické režisérky Hildy Hidalgo je mistrovskou směsí střídmých hereckých výkonů a snové atmosféry, navozené všudypřítomným šerosvitem. Márquerzův román v režisérčině pojetí není jen poutavým příběhem zakázané lásky, ale také úvahou nad dilematy spojenými s možností překročit omezení spojená s tradicemi a náboženstvím. (Cinema Mundi)
Snímek podle stejnojmenného románu představitele magického realismu Gabriela Garcíi Márqueze se odehrává v kolumbijské Cartageně konce 18. století. V den dvanáctých narozenin pokousal Siervu Maríi, jedinou dceru markýze de Casalduero, pes nakažený vzteklinou. Přežila, ale byla označena za posedlou a na pokyn katolické církve podrobena obřad obřadům vymítání ďábla. V klášteře svaté Kláry, kam byla Sierva María uvržena, začíná milostný vztah dívky s knězem, který má na vymítání dohlížet, avšak namísto Satana objevuje lásku.
Komentáře uživatelů k filmu (9)
-
Bluntman
(CINEMA MUNDI 2011) Mám za to, že by filmové adaptace literárních předloh měly obstát samy o sobě, aniž by divák musel znát onu novelu. I přes údajné zjednodušení (vynechání retrospektivních částí) a soustředění se na původně vedlejší dívčí postavu debut Hildy Hidalgo není dostatečně pochopitelný pro nečtenáře, jelikož ten nemá důvod prezentovanému kvůli nízké definiční hustotě iluze uvěřit. (Proč jsou zde postavy rodičů, když scény s nimi pozbývají smysl? Jaktože je tak velice snadné proniknout do žaláře? Z jakých důvodů ti dva spolu neutečou, když můžou? Uniklo mi něco, nebo motivem k zamilování se navzdory zákonům byl pouze sen? Tak by se dalo pokračovat do nekonečna, ale při zodpovězení jakékoliv z těchto otázek by se došlo akorát k tomu, že fikční svět nemá svá jasná pravidla, jednání postav je nemotivované atd.) Nejhorší ze všeho je ovšem svéřepá naivita díla, které je zaslepeně proticírkevní, na místo toho, aby vzbuzovalo nejistotu (tak je posedlá, nebo není?), polemiku a diskuze. Končí se akorát kýčařským výjevem, který dává jasně najevo, že jde především o vydolování emocí. Neplakal jsem, protože mi O LÁSCE A BĚSECH nedalo důvod uvěřit, nedonutilo k zamyšlení.(6.3.2011)
-
papaJA21
Zajímavý počin. Děj plyne pomalu a rozvláčně. Přestože zápletka původní knižní předlohy je mnohem hutnější, netrpí film častým zjednodušením příběhu na úkor dějové logiky. Tady si autoři pomohli tím že se zaměřili na podstatnou část vyprávění. Ale především bych vypíchl skvělou kameru. Některé obrazy mi přišly jak vystřižené fotografie Manuela Alvareze Brava. Možná jen těch snových vizí mohlo být více.(18.9.2011)
-
gabin(a)
V televizi jsem o tomto filmu slyšela, tak hned koukám sem a sem zděšená! Opravdu je to tak špatné? Knížka je totiž náááádhernáááá, jako ostatně všechno od Garcíi Márqueze. Fakt je, že Lásku v čase cholery jsem doteď neviděla a bojím se ji vidět, protože film obecně vždycky více či méně přistřihne fantazii a rozlet, se kterými čtete knihu. A G.Márquez vám obojího poskytuje dosytosti! Viděla jsem Kroniku ohlášené smrti a to se mi moc líbilo. Je fakt, že aby někdo zfilmoval jakékoli jeho dílo alespoň se ctí, musí být sám vynikající. Nestačí jen mít rád G.Márqueze. Je to můj nejoblíbenější spisovatel. Přála bych mu, aby jednou někdo zfilmoval některé jeho dílo tak dobře, jako se to povedlo Peteru Brookovi s Pánem much mého taktéž nejoblíbenějšího spisovatele Williama Goldinga, taktéž nositele Nobelovy ceny. Podle mého názoru by tou správnou osobou mohl být snad István Szabó, který je bedna, má srdce a umí točit filmy na jedničku....Ještě mě napadají Giuseppe Tornatore, Bernardo Bertolucci a Miloš Forman. Nejlíp by to ale asi uměl Fellini, jenže smolík...(13.3.2011)
-
Miloš
Gerald Martin ve svém životopise G. Garcíi Márqueze konstatoval, že García Márquez měl sice vždycky rád film, ale že to k jeho smůle byla jednostranná láska. Nejinak to dopadlo u adaptace novely O lásce a jiných běsech. Um a vidění režisérky filmu se nejenže zcela míjí s poetikou autora předlohy, ale zároveň je kinematografickým (a neumětelským) běsem.(5.3.2011)
-
danliofer
Velmi citlivé zpracování Márqueze. Dle mého soudu nejlepší z těch, co jsem dosud měla možnost vidět...(26.9.2011)
-
kostej_
Film z dobré tradice kubánské filmové školy, která dokázala přinést několik skvělých kostýmních dramat se svébytnou estetikou, rytmem a vznešeností, oživuje původem kostarická režisérka se svěží zručností. Drsnost předlohy byla sice utlumena, ale tím spíš se pozornost diváka mohla zaměřit na věcný mechanismus, který držel Marii díky předsudkům její doby uvězněnou, a na jednotlivé role, které vedlejší postavy v rámci tohoto mechanismu zastávaly. Tím spíš se také divák mohl ztotožnit s její naivní zasněností a pohledem upřeným za moře, i když se každá z postav na jejím neštěstí nějak podílela, a jediní, kdo zůstali stát na její straně, byli outsideři společnosti (ať už jimi byli předtím, v případě spoluvězeňkyně, nebo se do této role dostali vzpourou, v případě mladého kněze). Závěr pak potvrzuje ústřednost jejího bezelstného pohledu na svět, a jen v dálce tušíme postoj mocenské společnosti, kterým je vymítání, extrémní forma vynucení si psychické změny.(7.3.2011)
-
Hank
Příšerná neumětelská kýčařina...po přečetní knížky možná změním názor, ale to té doby, jen a pouze jedna hvězdička. I když bych vzal v potaz atmosféru knihy a vykreslení postav a příběhu, tohle dílko bylo opravdu příšerně natočeně, herci mizerní, emoce nevěrohodné a ve výsledku až k rozčilení slabé.(6.3.2011)
-
Arcipes
Možná nejsem způsobilý hodnotit film, jehož předlohu jsem ještě nečetl (!!!) a neviděl jsem ho od začátku, nicméně pochybuji, že by se dal v prvních dvaceti minutách zkazit tak, že by to zkazilo dojem z celého filmu. Ten jsem si udělal poměrně jasný – dokázal mě zaujmout okamžitě poté, co jsem na něj přepnul (z nějaké půlnoční hovadiny na komerční televizi) – už to vypovídá o kvalitách tohoto nenápadného klubového filmu, velmi netradičně a krásně pracujícího s obrazem, „Márquezovským“ magickým realismem, hudbou a náhlým zvratem na konci. Velkou zásluhu na působivosti, snad vůbec nejvyšší, má dvojce představitelů hlavních rolí – oba krásní lidé, XXX má navíc v obličeji něco živelně tragického, už jenom jeho výraz předznamenává tíživé psychologické drama. Jenom YYY by mohla trošičku víc hrát, nevýraznost její mimiky byla sice překvapivě funkční, někdy se však mohla i nepatrně víc odvázat. Přečtu si knihu a shlédnu od začátku. Takže prozatím 4/5(29.9.2011)
-
Barkku
Film mě zaujal hlavně dokreslováním hlavní postavy pomocí malých živých rekvizit - broučků a šnečků poeticky se plazících v jejích vlasech a dýchajících stejného boha jako Sierva, vychovávaná černoškou chůvou. Režisérka dokonale proniká do duše dospívající dívky, která neví "Jak chutnají polibky" ,celé dny se nudí ve velkém prázdném domě vedle rodičů, jejichž životům rozumí ještě mnohem méně než tomu svému. Zcela nevinně se dostane do situace, kterou není ze své pozice schopna ovládat, ale najde spřízněnou duši. Poprvé v životě se stylizuje do role svůdkyně, přestože neobratně a vlastně nevědomě, jelikož v jejím chování převládá ještě vliv dětství a necírkevní výchova. Pomalý vývoj milostného vztahu umocněný příliš silnými pocity kněze, který na ni dohlíží, a pro něž jde o zakázané ovoce, je v závěru dovršen snovou scénou nadčasového významu splynutí duší.(3.12.2011)
