poster

loudQUIETloud: A Film About the Pixies

Dokumentární / Hudební

USA, 2006, 85 min

Režie:

Matthew Galkin

Komentáře uživatelů k filmu (5)

  • Splasher
    *****

    Dokument zachycující velkolepý návrat černé eminence rockové hudby. V mém případě to byl paradoxně právě až jeden z reunion warm-up koncertů, který mě přinutil tuto kapelu více sledovat a objevovat perly typu Bailey's Walk nebo I Bleed. Ještě teď se usmívám při vzpomínce na jejich první rozpačité zahraní La La Love You z Winnipegu.(15.11.2011)

  • Tjaden
    *****

    "Vpodstatě jsem se pokoušel vykrást Pixies." Kurt Cobain o skladbě Smells Like Teen Spirit pro Rolling Stone magazine, 1994.... Netřeba nic dodávat. Snad jen- Díky bohu, že se tahle různorodá parta dala v roce 2004 zase dohromady...(2.12.2011)

  • spacylemon
    *****

    Demytizační dokument - svým způsobem dost smutný - David Lovering je kouzelník na valiu a Kim Deal není cool ale zfetovaná; všichni se navzájem nesnáší a bez Pixies jsou totální loseři (no dobře, Frank-Blackovo country je fajn, Breeders ale, i přes relativní úspěch, příšerní)... Jak je ale potom možné, že když se tihle 4 pošuci sejdou, je z toho (objektivně) nejlepší kapela všech dob?(6.5.2012)

  • Horác
    *****

    Tenhle život na kolečkách, to by jednoho piclo.(27.3.2011)

  • Alvin
    *****

    V záplavě vyvoněných kapel co dbají na imidž a pí-ár vypadají Pixies jako špatný vtip. Postava Franka Blacka se po letech ještě víc přiblížila standardu Homera Simpsona, zadek Kim Deal už se taky jen stěží vejde do kalhot, když začne David Lovering mluvit o své lásce k magii, tak by člověk pochyboval o jeho duševním zdraví a jako nejnormálnější z téhle party tak vychází „rodinný typ“ Joe Santiago. Ani tvůrci tohohle dokumentu se nesnaží o obvyklou glorifikaci kapely, nejsou tu povinné příběhy o tom, „jak jsme složili náš největší hit“, ani hra na „jednu velkou rodinu“. Tahle disfunkční rodina by spíš potřebovala pomoc psychologa a nijak se s tím netají. Upřímnost je fajn, ale po pár dialozích zakončených trapným tichem je ještě víc fajn, když konečně dojde na hudbu. A stačí začátek Where Is My Mind, čtyři akordy, jednoduchá melodie a rytmika abych si vzpomněl, čím jsou Pixies tak dokonalí. Krása je v jednoduchosti.(4.3.2011)