poster

Co dělat?

  • anglický

    What Is to Be Done? (A Journey from Prague to Český Krumlov, or How I Formed a New Government)

  • český

    Co dělat? (Cesta z Prahy do Českého Krumlova aneb Jak jsem sestavoval novou vládu)

    (festivalový název)

Dokumentární

Česko, 1996, 216 min

  • bassator

    45th KVIFF 2010 - TRIBUTE TO KAREL VACHEK - Pocta Karlu Vachkovi (Co dělat? (Cesta z Prahy do Českého Krumlova aneb Jak jsem sestavoval novou vládu) / WHAT IS TO BE DONE? (A JOURNEY FROM PRAGUE TO ČESKÝ KRUMLOV, OR HOW I FORMED A NEW GOVERNMENT) / Co dělat? (Cesta z Prahy do Českého Krumlova aneb Jak jsem sestavoval novou vládu))(2.9.2011)

  • Šandík
    *****

    „Co dělat? Jak jsem sestavoval Českou vládu aneb cesta z Prahy až do Českého Krumlova“, to je "první skutečný“ Vachek. Režisér vstupuje před kameru a stává se aktérem svých dokumentů. Jakkoli je to neuvěřitelné (i vzhledem k délce) podíval bych se na „Co dělat?“ strašně rád znova, pokud by bylo kde. Nesmírně silným dojmem na mě působilo zklidnění a pročištění děje v poslední třetině. Krásná a nečekaná katarze, jakkoli bez racionálních důvodů, což režisér nepochybně zamýšlel jako důležitý vzkaz. Sám to na promítání v Ponrepu v roce 2004 charakterizoval podobenstvím o tanci: „dokud hraje hudba, jsme pod vlivem emocí a nenarážíme do sebe, jakmile dotančíme a začneme zase používat rozum, začneme do sebe také narážet“ Přes nepřízeň kritiků, silný film...(23.9.2006)

  • Radko
    *****

    Čím dlhšie o tejto extrémne dlhej jazde z Prahy do Krumlova uvažujem, tým viac vo mne dozrieva. Režisér Karel Vachek je poriadne hovado (v dobrom), parodujúci všetko na tretiu, sebastredne vstupuje do deja so svojimi úvahami o boji dobra so zlom, rečami o mágoch, tvorbe, spochybňuje, tlieska, ironizuje sám seba. Zo začiatku sa zdá, že pôjde o akýsi výlet intelektuálov v autobuse, čo budú plkať svoje neznesiteľné plkanice. Áno to tiež nechýba, ale určite nestojí v epicentre, rovnako ako nič, pretože do štruktúry tejto mozaiky rovnako zapadnú napr. zábery z vojenského cvičenia, kŕmenie medveďov, pašijové hry alebo domácke vynálezy... Pomedzi to sa režisérovi podarilo prostredníctvom strihu, úryvkov viet, vložením zvukov a časovou poprehadzovanosťou spolu s so synovým a Krumbachovej výtvarným vkladom podarilo čosi viac - prinútiť človeka, ktorý má tú silu dopozerať do konca 3 hodiny a 37 minút trvajúci dokument, premietaný v jednom kuse, aby sa zamyslel nad tým, čo z toho, čo bežne vykonáva a robí stojí naozaj za to. Opitosť, ukecanosť jalových slov politikov a primátorov, nacvičené tlieskanie nacvičovaniu zabíjania, fragmenty každodennosti v koláži vážnosti aj výsmechu, patetické reči aj skúsenosťami podopreté pravdy, frázy aj spomienky na vraždenie v Bosne, Hašek a Žižka a ich nápodoby, marxista na smrteľnej posteli a sled dejín na vlajke s portrétmi Darwina cez Freuda, Marxa až po Einsteina a Picassa ako sled geniálnych teórií s chybou, kde práve chyba určuje ďalší vývoj, nezmieriteľný antiboľševik Cibulka. Magor Jirous, napriek tomu, že väčšinou bol poriadne najebaný pôsobil oveľa dôveryhodnejšie ako celá plejáda naparujúcich sa trtkov-politikov. Nezabudnuteľné bolo jeho označovanie spolucestujúcich (inak vychvaľovaných predstaviteľov českej kultúry) ukazovaním prstami: to je estébák, taky estébák, tady estébáčka, pričom títo len čušali ako voš pod chrastou. Rovnako nezabudnuteľné sú slepačie kotkodákania vpadnúce náhle do reči, alebo záverečná teória hmoty v extrémne dlhej titulke ako alternatíva vládnúcemu relativizmu - stojí minimálne za prečítanie a celý film minimálne za jedno pozretie.(4.4.2006)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace