Recenze (2)
Z bláta do louže je zašpiněnou adrenalinovou filmovou reportáží při zdolávání indonéského ostrova Sumatra na trase Medan - Padang - Palembang - Telukbetung. Rozmáčené nezpevněné cesty v podobě bahenních lázní a enormní fyzické vypětí pro čtveřici Čechoslováků. Další pohlednicí ze Sumatry je Samosir - ostrov na ostrově. Krátké zastavení na sopečném ostrově jezera Toba. Bývalý lovci lebek Batakové nechávají nahlédnout na tradiční způsob života i s aspekty moderního pokroku a naděje budoucnosti. Třetí filmové zastavení na Sumatře nese název Minangkabau. Horská oblast u rovníku s městečkem Sulitair prozradí něco o dříve luxusní komoditě hřebíčku, více o nejzákladnější indonéské potravině rýži a o monotónním zvuku mlýna při jejím loupání, prozpěvuje legendu o býčím triumfu nad lidmi z Jávy a snaží se upoutat pozornost tradičními folklórními tanci vln, talířů i dýky. Etnografie v poetizujících obrazech zvědavě nakukuje pod pokličku a kreslí slunce do symbolů lodí. ()
Natočit dokument o tom, že jedete z jednoho místa na druhé po rozbahněné silnici, to si mohou dovolit jen Hanzelka a Zikmund. Nenechají si poradit od místních, že v tomto období dešťů jsou vnitrozemské cesty na Sumatře nesjízdné. My jsme čeští kluci a nenecháme se odradit. Nejsme přece zhýčkaní slaboši! Kvůli těmto zážitkům jsme sem přijeli. Celou dobu sledujeme, jak zapadávají a dostávají se z bahnitých kaluží s čtyřtunovými auty, jak pomáhají cestujícím autobusovou linkou, kteří už jsou na cestě devět dní a bojují s bahnem. Naši kamarádi cestovatelé z Československa projeli z jednoho konce ostrova na druhý vzdálenost jako z Kyjeva do Lisabonu. Průměrná vzdálenost, kterou ujeli za den byla padesát kilometrů. Na konci dvacetiminutového dokumentu cítíme katarzi, když si auta i muži dávají očistnou koupel v křišťálově čisté vodě jedné řeky. Film je první z patnácti krátkých dokumentů z cesty po Indonésii. ()