Reklama

Reklama

Recenze (1)

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

Řada thrillerů buduje napětí pomocí zasazení do uzavřených prostorů, tohle je po Coppolově Rozhovoru snad druhý případ, kdy na mě vyloženě mrazivě zapůsobily naopak i ty obrovské prostory, velké místnosti či hodně široké a dlouhé chodby. Zvláště prostřihy na monotónní sled oken firemní budovy, s nekonečným procházením chodbou ve stresu, mají v sobě v kombinaci s protřásaným tématem AGORAFOBIE (opak klaustrofobie) docela děsivý nádech. Stejně tak výtvarné provedení osudového pokoje s bledě modrobílým zbarvením silně nabírá na působivosti od první chvíle. Celý příběh se odvíjí od události v podobě sebevraždy mladé ženy, níž – ač byla provedena čistě z její vůle – zanechává pro přeživší kolem nejednu výčitku na svědomí s pocitem viny a nutí se zejména hlavní postavu poznamenaného manžela vracet se k onomu incidentu, s cílem objasnit si každý detail. Spočátku děj až nepřehledně přeskakuje ze současnosti do retrospektivy a občas zanechává za sebou podivnou pachuť, ale přesto dokáže po celou dobu napínat, gradovat a určitě mě chytl. Můj nizozemský oblíbenec Peter Faber, zde v poněkud netypické vizáži civilního současníka s dioptriemi, mě naštěstí nezklamal a předvedl opět vynikající výkon. Fascinoval mě tu tentokrát zvláště svými minimalisticky zkleslými pohledy očí a určitě pozvedl celkový zážitek o stupínek výš. Byl jsem trochu na pochybách, co z téhle Otázky života a smrti vypadne, nakonec šlo o hodně zdařilý psychothriller, který za to zhlédnutí rozhodně stál a prakticky mu ani nescházelo mnoho k pomyslné dokonalosti. [85%] ()

Reklama

Reklama