Velký Gatsby

K čertu s kýčem, k čertu s hnidopišským pitváním, k čertu s chytruškami a chytrušáky..... Luhrman mě nechal 5 let od Austrálie čekat na zábavný výpravný vizuální prožitek..... Mohu chtít víc? Já ne..... Pro mě je film zábava.... Vizuální.... taky zvuková..... P.S. Soundtrack je po Drive zas jednou pro mě zážitek..... 85% (27.09.2013)

,,VĚDĚL JSEM, ŽE KDYŽ TUHLE DÍVKU POLÍBÍM ... BUDU S NÍ SPOJEN NAVŽDY......“ /// Naleštěnej vizuál, kterýmu určitě podlehnou povrchní osoby, jako jsem já, kterým úžasný filmový představení nablejskanýho a vyvoněnýho prachatýho světa zatemní mozek (á bacha… to je zase myšlenka…) a místo emocí budou hledat způsob, jak onoho života dosáhnout (jen pro pořádek - plán Daniela Luga je na hovno…). Pak je tu příběh, kterýmu šéfuje Caprio (naštěstí mu brzo zdatně sekunduje J.Edgerton), kterej je plnej životní lásky a bohatství. Takže vlastně další gigantický filmový pozlátko, kterýmu bych i díky tomu, že je lehce prázdný, při druhým shlédnutí s lehkým srdcem fláknul vo hvězdu míň. Ale, když tohle je můj první Gatsby. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu, kterou napsal v roce 1925 Francis Scott Key Fitzgerald jsem nečetl. 2.) Neviděl jsem ani 4 předešlý adaptace. 3.) Mám mimořádnej dar doufat. A věřit ženskejm. 4.) Thx za titule ,,-OverLord-“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ ** (14.08.2013)

Baz zkrátka ví, jak na mě. Ano, příběhově to je hodně ploché, milovníci předlohy asi musí lézt vzteky po stropě a já se jim vlastně ani tolik nedivím. Má to ale přesně všechny prvky Luhrmannových filmů, které na mě vždy fungovaly a evidentně ještě nějaký pátek fungovat budou. Opulentní, záměrně balancující na hraně kýče a hlavně výtečná audiovizuální podívaná, kterou je nutné vidět na velkém plátně. Luhrman má propojení nádherných obrazů a nápaditého soundtracku stále v malíku a při kalících částech či songu Lany Del Rey jsem byl nadšen. Nepřišlo mi to ani nijak chladné a ty emoce fungovaly v některých scénách opravdu na výbornou. Herecky až na castingově nevhodně vybranou Carey Mulligan výtečné. Jen ten scénář je evidentně značně zjednodušený a malinké zkrácení stopáže by také neuškodilo. Luhrmann mě ovšem ani tentokrát nezklamal. (02.06.2013)

Už při čtení předlohy jsem měl pocit, že kromě atmosféry bujarých večírků nejde Fitzgeraldovu klasiku adekvátně adaptovat bez toho, aniž by se člověk musel opírat o verbální fráze vytržené z textu. A Luhrmann tuhle domněnku jenom potvrzuje. Bohužel pro něj ale ani relativně doslovná adaptace nestačí, protože zatímco Fitzgeraldův román skýtá myšlenky mezi řádky , Luhrmann co neodhrká v povrchních frázích (dokonce i jednu z point vám musí Maguire říct přímo do ksichtu, protože z celku ji nevykoukáte), to ve filmu prostě není. Ano, večírky jsou nádherné, dynamické a soundtrack božský (u Lany a ukazování sídla to bylo málem na slzičku), jenže zhruba po půlce, kdy by mělo konečně začít o něco jít, se děj začne tříštit, působí na plátně skoro až směšně a nechtěně parodicky, a finále je skoupé na jakoukoliv emoci i přes Tobeyho spider-manovsky naběhlou žílu. A to se DiCaprio o toho Oscara tentokrát tak hezky snaží. Nakonec mu ale jako už tradičně zůstanou taky jen ty pěkné košile a sny a Luhrmannovi audiovizuální cinkrlátka, za kterými se od Austrálie neskrývá už absolutně nic. Na to jak se Luhrmann v rozhovorech kasá, jak je film i o současné generaci, si nechal sociální témata románu úplně protéct mezi prsty. (15.05.2013)

Zpočátku omamující kýč, potom už jen únavná selanka, pajdající na obě nohy. Jak jde o samoúčelné kamerové fígle a čarování s obrazem, tam si je Luhrmann jistý v kramflecích, ale v prostém smysluplném vyprávění a ve snaze dostat se zúčastněným postavám pod kůži selhává. Zmínil jsem kýč – při všech těch opulentních večírcích si připadáte, jakobyste se dívali na velkého sádrového trpaslíka, ověšeného pestrobarevnými pentlemi a blikajícími žárovičkami. Potom, když má dojít na city, je to jak z plytké povídky v nějakém dívčím časopise – mám na mysli to kolovrátkovité „Má tě ráda, nemá tě ráda, má tě rád, nemá tě rád, odejde s Tebou, neodejde s Tebou…..“. Díky bohu aspoň za dvě věci – chlapáckou postavu Edgertonova Buchanana, jedinou to plnokrevnou postavu celého panoptika a pak za scénu opětovného setkání Gatsbyho a Daisy – jediný moment v celém filmu, kde byly cítit nějaké emoce. Luhrmann už začíná být nějak vyčpělý. (25.05.2013)