Lid dosud prosí (neoficiální název)
-
Még kér a nép
-
Red Psalm
Drama / Fantasy / Muzikál / Válečný
Maďarsko, 1972, 88 min
Režie:
Miklós JancsóHrají:
Andrea Drahota, Gyöngyi Bürös, Erzsi Cserhalmi, Mari Csomós, Ilona Gurnik, Éva Spányik, Zsuzsa Ferdinándy, József Madaras, Lajos Balázsovits, Tibor Orbán, Jácint Juhász, András Bálint, Bertalan Solti, Tibor Molnár, János Koltai, István Bujtor, Gábor Kiss, František Velecký, László Csurka, Elemér RagályiKomentáře uživatelů k filmu (9)
-
Houdini
Zlatá Palma - výběr(17.5.2006)
-
Pohrobek
Velmi zvláštní snímek o socialistické revoluci v Maďarsku, jenž se zaobírá především idejemi a myšlenkami, zcela úmyslně rezignovav na charaktery a děj. Proto se nejedná o nic divácky jednoduchého a atraktivního. Ve své době se s přílišným pochopením setkat nemohl, i když abstrahované poselství až tak nesocialistické není. V každém případě velmi zajímavé z hlediska toho, jak také může film nakládat s realitou a jakým způsobem si ji může dotvářet k tomu, aby vypověděl, co mu leží na srdci.(20.12.2006)
-
raroh
Karnevalová a folklorní kultura v revoluci.(19.10.2010)
-
Revanx
Jeden z 1001 filmů, které musíte vidět, než umřete.(14.2.2009)
-
Bajda
Na rozdíl od univerzálního poselství Elektry a její pravdy je Lid dosud prosí poměrně čitelnou alegorií na poválečná léta v Maďarsku. Jancsó tentokrát zcela rezignuje na postavy, které bychom mohly označit za hlavní. Herci se tak stávají pouhými historickými kulisami a hlásnými troubami myšlenek a idejí, případně ztělesněním zastánců určitých východisek. Jednotlivci sugestivně promlouvají k davu a vtloukají mu do hlavy socialistické pravdy. Lidé si postupně připínají na různá místa rudou stuhu, která symbolizuje narůstající sílu komunistického režimu. Ta se pak objevuje i na krucifixech a dalších předmětech (stejný motiv byl použit ve Svěžím větru). Církev v osobě kněze je umlčena stejně jako kapitalistický elegán, kostel je zapálen a když je ze scény vyprovozena postava ne-náhodou nesoucí příjmení Nagy, vystřídají ji vojáci, kteří za zvuku veselé hudby postřílí ostatní. Lid dosud prosí (v zahraničí známý hlavně jako Rudá stuha je další Jancsóovou povedenou alegorií nesoucí všechny jeho oblíbené prvky, včetně tance, dlouhých záběrů a specifických scén (například předávání zbraně její odhozením na zem atd.).(20.2.2012)
-
dezorz
V biografii M. Jancsa vydanej asociaciou filmovych klubov sa mimo ine pise, ako ludia zabudli vnimat obraz, vnimaju slova, rozpravany pribeh, nie obrazy. Ak sa pribeh rozprava obrazmi su strateni, komercne slovne rozpravanie ich uplne vymazalo. Nieco na tom bude, nieco bude na tom, ze majstri filmoveho platna rozpravaju obrazom, vedia, ako komponovat obraz, ako ho pouzit, dokonca aj ked ako v tomto filme je len cca 30 strihov. Jeden z najpodranejsich jancsovych filmov.(8.7.2007)
-
pijavica
7,0/10 Je trochu zarážajúce, že na rozdiel od Jancsóových filmov zo 60-rokov tento neobsahuje žiadnu kritiku dobových pomerov (alebo som ich aspoň ja nedokázal identifikovať). Pokiaľ máte vytvorenú imunitu na romantizujúce agitky, môžete sa plne sústrediť na "trademarky" režisérovej tvorby, teda dllllhoočizné, komplikované a precízne komponované zábery, davovú choreografiu či poetiku silne inšpirovanú folklórom.(1.4.2010)
-
garmon
Na půdorysu motivů reflektujících represe po neúspěšné revoluci v roce 1848 v Maďarsku, vystavěl Jancsó filmový tvar na pomezí folkového muzikálu a podobenství o útlaku moci napříč lidskou historií. Jednotlivé epizodické příběhy shrnují revoluční zkušenost lidí na obou stranách barikády – panny nabízejí vojákům odhalenou hruď, oficír, který má pochopení pro revoltu je zabit svými kolegy, naopak příliš umírněného revolucionáře vylučují ostatní ze svého středu. Někteří hrdinové jsou však oblečeni do kostýmů květinových dětí, někteří do kožených bund „tajných“ z šedesátých let. - ve výčtu typů by se dalo pokračovat, Jáncsó však akcentuje ještě jeden mimořádně důležitý prvek a tím je skupinový hrdina – ve filmu po většinu času jedná masa lidí proti mase vojáků. Celý film je točen v plenéru maďarské pusty, dlouhé horizonty rovinaté krajiny umocňuje velmi dynamická kamera, pohybující se mezi choreograficky rozpohybovanými skupinami lidí desítky minut téměř beze střihů a v kruhových záběrech; řízené pohyby lidí v krajině působí až dojmem neznámého magického rituálu. Scénář je zčásti složen ze skutečných dobových dokumentů (Engelsův dopis) zčásti z lidových či zlidovělých maďarských písní a balad, opět s texty protestujícími proti útlaku. Překvapující je, že tahle "rudá agitka" může být zároveň pochopena jako ostrá kritika negativních atributů tehdejšího systému zemí východního bloku. Je to jeden z nejlepších Jancsóových filmů, co znám!(12.10.2010)
-
Bazinka
Toto byl první Jancsóův film, který jsem viděla. Ještě dlouho po jeho zhlédnutí jsem se v mysli vracela k několika scénám. Především k finální choreograficky zajímavé masové scéně: tančící dělníky obstoupí vojáci, chvíli se přidávají k tanci, ale pak je náhle znovu obstoupí a postřílí. Dále scéna, ve které je zpěvák zastřelen, ale nepadne dřív k zemi, než dozpívá svou píseň. Nahé dívky svírající ve svých dlaních holubice, rudé skvrny měnící se v rudé kokardy a další – to jsou symboly a prvky, které skládají výjevy jednotlivých scén. Vše má své místo, stejně jako hudební motivy – trubky, sborové zpěvy. Stejně tak nápěvy nejsou voleny čistě náhodně – marseillaisa nebo skotská revoluční píseň Charlie is my darling. Velmi se mi líbila také práce s krajinou a přírodním světlem. Film balancuje na hranici mezi muzikálem a historickým dramatem.(17.5.2012)
