Doteky osudu

Po prvej sezóne sa mi do hlavy snaží natlačiť slovíčko NEZMYSEL. Rád by som ho tam vpustil, keby ma tento nenápadný po hudobnej stránke až komorný seriál nechytil svojou odvahou. Odvaha nie je v ukazovaní chorých detí a trápenia ich rodičov, na to sú predsa iné citové vydierače. V tomto prípade zabrali tvorcovia a naservírovali veľmi chytľavú tému ako na tanieri. Kauzalite a vzájomnému prepojeniu ľudstva, sa len málo kto venuje s takým presvedčením ako Tim Kring. Už jeho mutantský Hrdinovia koketovali s filozofickými myšlienkami kauzality a chaotickej (ne)náhodnosti. Teraz svoje myšlienky dotiahol do heroického výsledku. Príbehy sú bravúrne vybalancované na hrane vykonštuovateľnosti a takmer dokonale do seba zapadajú - isté úlety mu treba prepáčiť. Vymyslieť totiž sieť vzájomných vzťahov, ktoré sa majú vzájomne nejako uveriteľne ovplyvniť v dlhšom časovom horizonte si vyžaduje um. Dlhodobá zápletka je rovnako na dobrej ceste a v závere sezóny ostáva stále prezieravo tajomne visieť v pozadí. Treba už len dúfať, že ak séria prežije, neskĺzne k podobnému nešťastnému myšlienkovému tápaniu ako v závere spomínaní Hrdinovia. (23.06.2012)

Ale jo, pilot byl skutečně zajímavý, napínavý, slušně připravující půdu pro další díly. Ale tím to taky skončilo. Další díly zas jak přes kopírák, strašně "nečekané" náhody, chvilka pobíhání Kiefera za Jakem, surprise, surprise, všechny linky se protnou, konec, titulky, za týden znova. Tim Kring je prostě amatér. Tak když mám sakra námět na kraťas, tak nepíšu seriál, ne? (18.11.2012)

Nemůžu se ubránit naprostému rozčarování, protože to obrovské, ano, přiznávám, že možná z toho důvodu jsem tak zklamaný, očekávání, nic ve zlém, Tomas, se s každou další epizodou ztrácí ve změti všech těch čísel, aniž bych měl alespoň pro svoji racionalitu a znalost tématu na chvíli pocit, že jde o tak vysokoškolskou matematiku, o jaké se diváka snaží scénáristé Robert Levine s Karyn Usher přesvědčit, a mě to tak prostě s každým dalším dílem baví méně a méně, což v souvislosti s neoddiskutovatelnou skutečností, že s tím fascinujícím motivem utajeného významu či magie čísel, potažmo numerologie obecně, na něž se dá našroubovat prakticky jakýkoliv příběh, hraničí se scénáristickým hrdelním zločinem, tohle Timu Kringovi příliš nevyšlo !! Jednoduše se mi zdá, že tohle by prostě fungovalo bez těch čísel, která se však naprosto nesmyslně pořád a pořád opakují, lépe !! Celkový koncept samozřejmě naprosto vylučuje možnost sledovat postavy, které by nepůsobily tak zoufale instantně, předvídatelně a nedaly se nejlépe vystihnout jako charaktery na jedno použití, nicméně Sutherlandova postava Martina Bohma mě prostě dostala, což je však vzhledem ke jejímu stěžejnímu významu a Kieferovu výbornému výkonu logické, a navíc si myslím, že mu opravdu hodně sluší !! Naprosto geniální se mi jeví pouze intro, které se neskutečně povedlo, byť jsem si právě u něj uvědomil velmi bizarní skutečnost, totiž že jak slabý se mi zdál soundtrack právě v rámci úvodní pasáže, o to mocněji funguje jako emocionální spouštěč během každičké epizody, takže nakonec to osvědčené duo Lisa Coleman, Wendy Melvoin znovu zabodovalo !! Vydržím do konce, který snad nebudou tvůrci příliš oddalovat, to by totiž tomuto křehkému projektu jedině ublížilo, ale názor pravděpodobně nezměním, i kdyby 1 a 1 byly tři !! ;) (10.02.2014)

Naprosto originální seriál. Mám ráda filmy a seriály, kde se v jednom dílu propletou ze začátku zdánlivě nesouvisející příběhy několika lidí. V tomto případě je vždy vše dovedeno k dokonalému závěru.......................... ,,Ten poměr je pořád stejný. 1 : 1,618. Pořád dokola. Vzorce máte přímo pod nosem. Ale nikdo je nevidí. Musíte vědět, jak se dívat. To, co většina lidí vnímá jako chaos, se ve skutečnosti řídí jemnými pravidly. Galaxie, planety, lastury. Vzorce nikdy nelžou. Ale jenom pár z nás chápe, jak to do sebe zapadá. Na téhle planetě žije 7 080 360 000 lidí. Tenhle příběh bude o několika z nich. Jedna stará Čínská báje vypráví o červené niti osudu. Říká se v ní, že bohové nám každému kolem kotníku uvázali červenou nit a tou nás propojili s lidmi, jejichž životů se máme dotknout. Ta nit se může natáhnout nebo zašmodrchat, ale nikdy se nepřetrhne. Všechno je předurčeno zákonem matematické pravděpodobnosti. A moje práce je ta čísla sledovat. Abych propojil ty, co se navzájem potřebují najít. Ty, jejichž životy se mají dotknout." (14.06.2016)

Pilot: Tak tohle mě dostalo už prologem, který dokonale navnadil a očekávání nezklamal . Přes občas poněkud krkolomné momenty mě nadchla úžasná atmosféra nabitá emocemi, vibrující tajemnem a momenty osudových propojení tak silně, až se mi z toho v několika momentech ježily chloupky. Originální mozaika s výtečně propojenými kamínky, které nespojuje zločin ani násilí, ale lidskost a dobro. Dojemné i napínavé, tak že člověk občas zapomínal dýchat. Má to skvělého Sutherlanda i specifický Kriegovský rukopis, který jsem si oblíbil už v Heroes, probudilo to můj zájem a já chci okamžitě vědět co bude dál. Pilot je výborný tak, že jsem se rozhodl přistoupit na hru, nešťourat se v detailech a lapsech v logice, ale prostě a jednoduše si užívat. 1. řada: Jak jsem řekl, tak jsem udělal a užival si celou sérii. Bavil jsem se proletenci náhod, kterými proplouvá téměř napdřirozený Jake a za ním vlající zmatený otec. Vychutnával si hru čísel i tu pozitivní energii, kterou to rozdávalo, skvěle budouvanou a udržovanou atmosféru i detaily, které zase udržovaly kontinuitu a současně nenápadně provázaly všechny epizody. Mrzí mě jen to, že tvůrci neudrželi čistotu a styl po celou sérii, že neodolali a museli do ní zkrátka přimíchat další zbytečné spiknutí, další všemocnou korporaci, která tahá za nitky světa. Ke konci už jsem jen čekal odkud se vynoří Kuřák s Blofeldem v patách a Kiefer odhodí inkognito a začne běhat s pistolí jako Jack Bauer, aby to všechno stihl dát do pořádku do dne a do hodiny. Dřív než na to všechno přijde Mulder. Z tohoto úhlu pohledu se docela bojím druhé řady. (13.01.2014)