Hodný syn

Co má Zaida Bergroth zmáknuté velmi dobře je psychologie jednotlivých postav, kdy vzájemnou interakcí mezi generacemi velmi trefně pojmenovává a poukazuje na slabosti jednotlivých postav, zároveň však ukazuje kde si myslí, že tyto problémy mají kořeny. A činí tak s citem, jaký se vidí málokdy a který je jemnější než u mnoho jiných známějších kolegů ze severu. Problém je v tom, že se tak soustředí na jednotlivé postavy, až zapomíná na děj a hlavně na jeho gradaci. Scény, které se odehrávají na začátku, by se klidně mohli odehrávat na konci (a krom samotného závěru) a pravděpodobně by si toho málokdo všiml. A taky mě čím dál tím víc štvou introvertní hošíci, kteří do kamery šeptají metaforické pseudointelektuální bláboly. Je to teda jen za 3* - ale je to hezky zakulacená trojka. No a na závěr se přiznávám, že jsem se zamiloval do modrooké nymfomanky. :) (10.10.2013)

Aneb co se stane, když zavřeme nejspíš normálního člověka do baráku s ne úplně normálními lidmi. Cíl vytvořit ledově vypjatou atmosféru, kdy se postavy na obrazovce i diváci v sále budou cítit jako po špatně provedeném high fivu se dle mého názoru vydařil až moc, protože u mě spíše vyhrávaly pocity nepohodlí než nežádoucí wtf výrazy. Z čeho jsem byl dost zklamán (možná malinký spoiler) bylo rozvláčné tempo, které příliš rychle přešlo do rychlé gradace a s tím spojené nelogické chování matky, která ve zlomku okamžiku změnila svůj tolerantní postoj v zatracení. Kdyby změna přišla více plynule a na matce by bylo vidět postupné uvědomování místo přechodu šokem, možná bych sahal po vyšší známce. Takhle však "jen" za 3. (08.11.2013)

Takhle nějak vypadá letní pohoda na chatě u jezera ve Finsku. Citově neukotvená matka - patrně slavná herečka - unikající před sebou sama a bulvárem; synek, který je divnej a ještě k tomu fixován na matku a sám nejraději kouká do dálky, v předtuše, že se něco stane nebo se nudí; nejmladší synek, který je ještě divnější, běhá s kamerou, filmuje hmyz a skřítky v sauně - ve filmu se o něj nikdo nestará a tak si dělá co chce. Zprvu komedie, posléze romantika a na závěr dusivé psycho rodinné idyly plné pokřivených vztahů a bublajících běsů. Nevyrovnaný, typicky severský a obávám se, že do českých kin se ne-moc hodící snímek. (15.05.2012)

Klasická severská ujetost. 1)  Hodný syn se zkratovitým chováním je vskutku hoden své neurotické matky. Ovšem všichni ve filmu jsou nějak cáklí, někteří více, jiní méně._____ 2)  Parádní hudba podkresluje výbornou atmosféru filmu._____ 3)  Ovšem co tím vším chtěli tvůrci říci, mi zůstalo skryto._____ 4)  Zaujal mě 25letý Samuli Niittymäki (starší syn Ilmari). (15.10.2021)

Jsou severské chladné pecky, které vás vtáhnou atmosférou, nechají vás přemýšlet a donutí vás si něco odnést. Z tohoto snímku si toho zas tak moc odnést nemusíte, atmosféra je v podstatě jen chladná, gradace je prakticky nulová a herci nejsou příliš zdatní, aby jejich výkon zaujal, postavy se nerozvíjí, vztahům chybí nějaký náboj a rozbitá flaška o hlavu a pád ze žebříku nepomohou tomu, aby vám lezl mráz po zádech. (02.11.2012)