Obsah
-
Normalis začíná v Praze roku 1968. Mladá režisérka Helena Winkelmannová se pouští do natáčení svého prvního vysněného filmu, potkává herecké hvězdy Honzu Fránu a Magdalenu Gallasovou a ještě netuší, že tenhle rok pro ni bude více osudový, než si myslela, a celý její příběh vyvrcholí až o patnáct let později... Film ukazuje na osudech 3 individualit lesk a bídu filmového průmyslu během minulých dekád. Rozbíjí sny mladých umělců, aby z nich udělal oběti doby, společnosti i jejich vlastních tužeb a snů. Nechává je prát se s osudem aniž by viděli světlo na konci pomyslného tunelu. Světlo, jenž je důmyslně skryto za vysokou hradbou překonání sebe sama... (oficiální text distributora) -
Praha roku 1968. Mladá režisérka Helena Winkelmannová se pouští do natáčení svého prvního vysněného filmu, potkává herecké hvězdy Honzu Fránu a Magdalenu Gallasovou a ještě netuší, že tenhle rok pro ni bude více osudový, než si myslela, a celý její příběh vyvrcholí až o patnáct let později... Film ukazuje na osudech třech postav lesk a bídu filmového průmyslu během minulých dekád. Ten rozbíjí sny mladých umělců, aby z nich udělal oběti doby, společnosti i jejich vlastních přání a snů. Nechává je prát se s osudem, aniž by viděli světlo na konci pomyslného tunelu. Světlo, jež je důmyslně skryto za vysokou hradbou překonání sebe sama… (FebioFest)
-
Život během normalizace - to je téma, které české filmaře momentálně velmi zajímá. Jenom za poslední dva roky jsme na dané téma v kinech viděli Zemský ráj to napohled, Pouta, Občanský průkaz, Osmdesát dopisů a svým způsobem o 70. a 80. letech byly také Piko a Kawasakiho růže. Tedy šest filmů! Normalis je sedmý.
Začíná jako reklama na krásnou, moderní, prosperující a úspěšnou Československou socialistickou republiku - elegantní ženy, nová atraktivní auta, moderní letiště, žhavé módní výkřiky, velké festivaly, světla reflektorů, hvězdy tuzemské i zahraniční, herecké i pěvecké... Celé je to ale schválně stavěno jako Potěmkinova vesnice. Obraz je přesvětlený, zrnitý, do toho „nekontrolovaně" z promítacího přístroje vyjíždějí značkované kraje filmových pásů, přičemž se dějí i jiné technické „nepatřičnosti", takže to celé vypadá spíš jako filmově-hudebně-výtvarná koláž oslavující konec 60. a žalující začátek 70. let.
Podobně koncipován je samotný příběh. Mladičká začínající režisérka Helena Winkelmannová dostala zelenou pro svůj celovečerní debut. S chutí a vervou se pouští do práce, přičemž prim v jejích plánech hrají Magdalena Gallasová a Honza Frána, dva mladí, krásní a talentovaní herci. Jenže ideály, touhy a sny narážejí na realitu všedního dne, kompromisy, nedorozumění, osudová rozhodnutí a společensko-politický tlak, který je spíš jen tušený, než nějak explicitně ukazovaný. Co začínalo tak bezstarostně, akčně a odhodlaně, to se nečekaně rychle proměnilo v šedou normalizační můru pasivity, rezignace, výčitek a vzpomínání ve stylu „líp už bylo".
Jan Wolf, absolvent vyšší odborné školy grafické v pražské Hellichově ulici, ve svém debutu proplétá časové roviny let 1967-1981 v jednolitý kus velkého toužení a hořkých zklamání. Světáckost (kromě Prahy se ocitáme mj. v Karlových Varech, New Yorku či Moskvě) je stále více prezentována nikoliv jako produkt úspěchu a důkaz kvality, ale jako hra před jinými i před sebou samým. Wolf na poučeného diváka pomrkává citacemi klasiků, ať už jde o Metropolis, Konkurz či snímky Jeana-Luca Godarda. V závěru se pokouší o zásadní dějový i časový zvrat, ale ze všeho nejvíc se svým formálně působivým (a hudebně dokonce výtečným!) filmem doplácí na neúnosnou délku a chatrný scénář. - Jaroslav Sedláček (Letní filmová škola)
Komentáře uživatelů k filmu (9)
-
Morien
Příliš dlouhé na to, aby to bylo požadovaně intenzívní. Krom toho začínám být přesycena šedesátkovým filmovým retrem, ale fakt že jo. Celkově na mě působí jako naprostá antireklama, pokud se v informacích o filmu dočtu, že se autor vrací k traumatu normalizace, okupace či jiné ace za komunistického režimu, zvlášť pokud je to mladý autor. Nenašla jsem klíč, jak vnímat zbytek filmu po první půlhodině, která mě vcelku omámila a navnadila. Závěr už byl vyloženě klopotný a protrpěný z mé strany.(13.10.2011)
-
Artran
odpad!Vášnivé selhání.(31.7.2011)
-
Botič
NORMALIS - magazín plný bezchybných obrázků, břitkých komentářů a povědomých charakterů, kterému však po rozpohybování chybí vnitřní provázanost a celistvost. První půlhodina i přes to šlape, ale postupné přibývání postav a rozpadající se příběh zapříčiňují, že druhou polovinu snímku musí divák prakticky protrpět. Nicméně vizuálně se jedná o neskutečný počin. Obsahově spíš klipovitá koláž s pár dialogy obšlehnutými z NINE a Devil Wears Prada, ale to je ve výsledku celkem jedno. Imaginární lásky a Single Man dostali českou vizuální odpověď. PS: Anna Forstová v hlavní roli - nová, svěží, neokoukaná a hlavně dokonalá.(30.3.2011)
-
Ruut
Kdyby to byla půlhodinová mozaika, tak je to téměř dokonalé. Ale dvouapůlhodinová? Brrr. musím pochválit režiséra amatéra (bez filmařské školy), který do Normalis vecpal za své peníze a během pěti let, kdy film natáčel, neskutečné množství detailů a má i cit pro hudbu. Ale to je asi tak vše.(28.3.2011)
-
Vodnářka
Že se občas ztratíte v ději? V tomhle případě žádný problém. Atmosféra snímku vás strhne, originální vizuální stránka, vtipné hry s barvami, modely šedesátých i sedmdesátých let, experimenty v záběrech a střihu společně s vkusně vybranými melodiemi vás přenesou na pomezí světa hrdinů a vašeho vlastního. Vnímáte film i sami sebe, vaše myšlenky se prolínají s těmi hrdinů, smějete se, vzpomínáte, přemýšlíte... Někdo k tomuto zážitku potřebuje Bélu Tarra, mně stačí Jan Wolf.(1.8.2011)
-
Katullka
odpad!Ani vizuálně to nestálo za to. Opravdu hovno rozmázlé po grafickém patlalovi. Lesba Barbora má plus. Už jsem se dostatečně vyjádřila po filmu. // 37. LFŠ UH 2011 P.S.: Upozorňuji všechny, kteří komentujete a hodnotíte tento film. Režisér je vášnivý stalker a vyhledává si naše/Vaše emaily. Po té Vás rád jimi obtěžuje a řeší s komplexy z dětství. Viz. můj milovaný csfd deníček. A pro světoznámého a nadějného režiséra Wolfa píši ještě adresu, ať na mne může poslat homosexuální svalnaté kamarády přímo do bydliště a nemusí pokoutně psát emaily: Kateřina Turečková, Kollarova 224, Kyjov, 697 01. Budu se na Vás těšit (na všechny).(31.7.2011)
-
Clarka
Pouze souhlasný komentář s těmi předchozími - krásná podívaná, dobové detaily neskutečně dotažené, hudba parádní, herci také, ale obsahově nesnesitelně dlouhé, člověk s postavami nic necítí, a tak ho po úvodní půlhodince přestávají zajímat. Každopádně klobouk dolů před panem režisérem. Holt jen příště nechat scénář na někom jiném.(3.4.2011)
-
insurgentes
Nevím, no, možná jen točili na FAMU instruktážní film o tom, jak se nemá točit film, a já jsem to jen nepochopil...(4.12.2011)
-
Prubner
odpad!Ryzí amatérština po všech stránkách, od režie, přes kameru až po střih. Režisér vůbec neumí vyprávět příběh, děj musíte ve spleti obrazů složitě luštit, film je vlastně jen sledem záběrů, které většinou ani nejsou logicky provázané. Takovéto experimenty nemají právo na život a v kinech, potažmo v televizi, nemají co dělat. Kdyby existovala nižší známka než odpad, dal bych ji. Ten film mě strašně nasral (s prominutím). Nebo je to nějaké velké umění, které jsem já bloud nepochopil ? Jestli tu něco stojí za to, tak jen výběr hudby.(17.3.2012)
