Sedm dní v Havaně
7 jours à la Havane
7 días en La Habana
Havana, milujem ťa
7 Days in Havana
7 Days in Havana
7 Days in Havana
7 Days in Havana
VOD (1)
Obsahy(1)
7 dní, 7 režisérů, 1 vášnivá Havana
PONDĚLÍ (Benicio Del Toro) – Americký mladík Teddy Atkins (Josh Hutcherson) se rozhodne využít nabídku taxikáře a zažít tak jedinečnou netradiční, okružní jízdu Havanou.
ÚTERÝ (Pablo Trapero) – Významný filmový režisér (Emir Kusturica) přijíždí na Kubu převzít ocenění za své dílo, jeho osobní život je však v troskách. Kdo by čekal, že pomoc nalezne u svého řidiče, z něhož se vyklube skvělý trumpetista.
STŘEDA (Julio Medem) – Kubánská zpěvačka Cecilia se nemůže rozhodnout mezi slibnou kariérou ve Španělsku a životem v Havaně se svým přítelem Josem.
ČTVRTEK (Elia Suleiman) - Palestinský novinář má za úkol udělat rozhovor s prominentní kubánskou osobností. Čekajíc na svou schůzku se potuluje Havanou a postupně zjišťuje, že to, co mělo být původně zabíjení času, se změnilo v test jeho skutečné osobnosti.
PÁTEK (Gasper Noé) – Rodiče atraktivní afro-kubánské školačky Yamilslaidi jsou přesvědčeni, že jejich dceru zbaví očistný rituál kletby: lásky k dívkám.
SOBOTA (Juan Carlos Tabío) – Jeden obyčejný den v životě Mirty, která se dvěma pracemi a výrobou cukrovinek snaží zajistit potřeby své rodiny.
NEDĚLE (Laurent Cantet) – Podaří se Marthě a jejím sousedům uspořádat obřad pro Pannu Marii, jež se jí zjevila ve snu a chce po ní veřejnou oslavu… a to ten samý večer?!
(oficiální text distributora)
Recenze (60)
Kuba 100% natural ()
Po shlédnutí filmu jsem si vybavil přednášku známého popularizátora vědy Václava Cílka, kde se přiznal, že motivem pro vznik jeho nejnovější knihy nebyl zápal pro její téma, ale grant, který náhodou získal a který by nebylo moudré odmítnout. U většiny zúčastněných režisérů jsem měl pocit podobné motivace. Nebyl to vysněný projekt, kvůli kterému si sáhli na dno tvůrčích sil, a nešlo ani o komerční záležitost, za kterou by nesli před producentem kůži na trh. Většina to pojala na způsob školního cvičení, někdy jsem dokonce cítil, jako by to bylo z povinnosti. V každém případě převažovaly režijní kvality nad scénáristickými - tam je leckdy znát vyložená bezradnost (Kusturicova alkoholem nasáklá návštěva filmového festivalu). Většina filmových fanoušků si tu svou povídku nejspíš vybere, jako celek ale 7 dní v Havaně po mém soudu neobstojí. Že budou mít jednotlivé příspěvky rozdílný styl a poetiku, bylo od počátku jasné, ale že si budu při srovnání kvality povídek připadat možná ne jak na horské dráze, ale určitě jako při jízdě na pouťové lochnesce, jsem přece jen nečekal. Celkový dojem: 45 %. ()
Z povídkových skládaček poslední doby (Paris, New York, I Love You, Tokio) jednoznačně nejslabší. Ani jeden segment mě do kolen nedostal. 60% ()
Týden v Havaně mi posloužil jen k tomu, abych se pobavila paralelou s českou normalizací aneb sháníme nesehnatelné v sobotu a v neděli maká celá ulice na rekonstrukci pokoje pro Pannu Marii i za cenu toho, že vyplaví sousedku. Za pozornost jinak stojí patrně jen jako extrémní easter egg povídka s Kusturicou, ve které hraje sám sebe. Případně Medemova romance s Danielem Brühlem. Největší mindfuck má na svědomí samozřejmě Noé, ale u něho se ničemu nedivíme a projdeme jen okolo do dalšího dne bez delší zastávky. ()
Ať miluji Havanu sebevíc.... CUBA SI - YANKEE NO! Přes fůru dobrých postřehů i nápadů, celkově tenhle slepenec nějak nefunguje....škoda. ()
Během prvních třech dnů mlaskal každý otvor mého těla. Od čtvrtého dne všechny otvory zmlkly, až na jeden, který začal nelichotivě pracovat. V pátém dni se všechny mé otvory zvedly a odešly z kina. ()
Zajímá mne kubánská mentalita, ale po 30-40 minutách jsem ztratil trpělivost a mé hodnocení se propadalo až skoro k propadáku. Prostě velké zklamání. Sedm příběhů v Havaně od sedmi různých režisérů je o ničem, bohužel nudné. Vidět podnapilého poloboha Kusturicu plácajícího se po Havaně, to mi tedy ke spokojenosti opravdu nestačí. Budu si muset sehnat nějaký skutečně kubánský film... ()
Pablo Trapero nabídl nejméně povedenou část – ožralý Emir Kusturica na filmovém festivalu snažící se dovolat domů do Srbska je o ničem. Elia Suleiman nabídl aspoň cit pro absurditu a pečlivě centrálně komponované záběry. Jinak první čtveřice jsou prostě povrchní turistické poznámky na téma hudba, Kubánky, rum. Gaspar Noé ovšem tuto pohlednicovou skládanku razantně narušil. Naprosto jiná atmosféra, svícení, kamera, práce s hudbou, absence dialogů – jednoznačně nejvýraznější část filmu. Ani poslední dvě povídky už nesklouznou k obrázkům pro turisty, takže to nakonec nebylo tak slabé, jak jsem se ještě v polovině filmu obával. ()
47th KVIFF 2012 - HORIZONS - Horizonty (7 días en la Habana / 7 DAYS IN HAVANA / Sedm dní v Havaně) ()
Del Toro **, Trapero ****, Medem **, Suleiman ****, Noé **, Tabío **, Cantet **. Velmi slabé, nějaký nápad a rozpoznatelný autorský rukopis měla jenom Traperova a Suleimanova povídka. A hodně se svou telenovelkou zklamal Medem, který jenom potvrdil svůj současný úpadek. Jinak z toho filmu doslova čiší, jak to všichni točili jenom z povinnosti, že se tomu kdysi upsali, hlavně ať je to rychle z krku a honorář v kapse. ()
Zajímavý projekt, který čím víc sledujete, tím víc vás nebaví. ()
Navštivte radši Tokio. Neprohloupíte! Co se týče 7 dnů v Havaně z nižšího standardu skrze umně užitou rapidmontáž nahrazující slova a hororový nádech vybočuje pouze páteční povídka G. Noého. Jako celek na mě filmová Havana ve své reprezentaci pak zapůsobila jako místo, které má svůj půvab, svou osobitost, nakonec se však před každým návštěvníkem uzavře do svých vlastních zákonitostí a labyrintů (ne nadarmo jsou tři ze sedmi povídek vyprávěné z pohledu turisty), takhle ale při pohledu zvenčí nutně působí každé velkoměsto. 50 % ()
Nevyrovnané, a to dost! Pondělí zábavné, ale zbytečně natahované. Středa, pátek a víkend nadprůměr, zbytek docela utrpení. Castrovskou Kubu nepoznáte (jedna karikatura Fidela je ovšem výjimečně povedená), ale určité kulturní rysy, sociální struktury a vzorce jednání či životní strategie místních obyvatel jsou zde zachyceny poutavě a určitě, alespoň do jisté míry, trefně. Tvůrci si dali záležet, aby ukázali na Kubě stejné symptomy morálního a společenského úpadku, jaké najdete kdekoli na Západě - tudíž různorodé modernity určitě, ale současně i nápadně podobné známky eroze. Chce to mít tu správnou melancholickou náladu na tento druh cestování (film s tímto obsahem a v takové formě), pak se vám MOŽNÁ i na této Kubě zalíbí. Recenze zde. 4/10! [15.08.2012_novinářská projekce_kino Atlas] ()
O čem tohle jako mělo být? I přestože je to povídkový film od různých režisérů, ještě neznamená, že musí být naprosto nesmyslný a o ničem. První příběh? Americký mladoch, trochu debil, si chce užít s nějakou kubánskou slečnou a užít si noční Habanu. Druhý příběh? Ztrozkotaný režisér je v kuse v lihu, jde si převzít nějakou bezvýznamnou cenu a oči mu otevře jamik. Třetí? Borka udělá velkou chybu, protože zahodí jedinečnou příležitost kvůli nefungujícímu vztahu, jen aby neměla černé svědomí. Čtvrtý? Nemám ani páru, co tenhle měl znamenat. Nějaký starý zmatený chlápek chodí po Havaně a čučí, spíš hypnotizuje, co se děje kolem. Pátý příběh snad taky vysvětlení nemá. Prostě rodiče se rozhodnou, že dcera musí podstoupit jakýsi rituál, kde ji vysleče a omyje vodou nějaký šaman bo co kvůli tomu, že něco měla s holkou. Šestý je o ženské, co se snaží zajistit rodinu a tak dře jak mezek ve dvou pracích a mezitím její chlap chlastá a dcera zdrhne na voru do Ameriky (a jestli na sebe měly příběhy navazovat aspoň trochu, tak to byla ta blbka, co odmítla jet do Madridu a mít kariéru, jen aby zůstala se svým borcem, a tady s ním uteče na voru do Ameriky.. fakt výhra děvče). No a sedmý příběh? Ten byl o babě, co jí úplně jeblo v hlavě, svolala celý barák, aby zbourali zeď, postavili uprostřed pokoje fontánu, ušili ji k tomu žluté šaty, vymalovali pokoj a přitom nehne ani prstem a jen buzeruje ostatní. Takže docela jsem se na to těšila, vypadalo to dost zajímavě, ale byla to s prominutím sračka o ničem /nebo o hovně?/. ()
Rozjíždí se to celkem slibně a skoro to vypadá, že to bude zajímavý náhled na život na Kubě. Hned první povídka jde ale s pointou do háje. Nejlepší je Kusturica, který tentokrát hraje, no a pak už je to film opravdu o ničem, u kterého je skoro jedno, kde se odehrává. Brát tohle jako hold kubánskému hlavnímu městu nemůžu. ()
Značně nevyrovnaná sbírka sedmi povídek je hodně rozporuplná. Začátek je velmi příjemný a svěží a první tři povídky jsou skutečně poměrně dobré. Kusturica si roli užívá, je tu i nějaký ten humor, zrežírované je to slušně a nechybí ani parádní latinskoamerická hudba, která vlije krev do žil. Pak to ale dost upadne a dostaví se povídky prazvláštní, bez hlubšího smyslu a pointy. Příběhy zkrátka jen naznačí zajímavé téma, ale nijak negradují, prostě skončí. Filmařsky možná nejlepší mi přišel Pátek Gaspara Noého, který má skvělou atmosféru a minimalisticky pracuje s napětím a beze slov dokáže obsáhnout úplně vše. Jeho celkový smysl mi ale bohužel unikl a se zbytkem filmu ostře kontrastuje - zatímco zbývajících šest povídek je víceméně veselých, tahle je temná a depresivní. Divácky nejpřívětivější je rozhodně závěrečný kousek, který přesně plní účel toho, co bych čekal od filmu o Kubě - bláznivý, potrhlý, směšný, ale zároveň energický. To tu bohužel chybí. Když to zhodnotím a tak nějak zprůměruju, vyjde mi ryzí průměr a tři hvězdy. 50% ()
Benicio Del Toro - 2*, Pablo Trapero - 3*, Julio Medem - 3*, Elia Suleiman - odpad!, Gaspar Noé - 3*, Juan Carlos Tabío - 3*, Laurent Cantet - 1*... Je to můj dům a ze stropu mi teče voda! :/ ()
7 dni a rovnako aj 7 pribehov z hodne osarpanej a teraz uz aj stavebne skaredej kubanskej Havany. Kubanske realie su vystihnute dobre, ale hereckych vykonov je malo. Su tu vsakdobri herci ako Emir Kusturica, Josh Hutcherson, zvysok hercov siel tradicne mimo mna. Mne sa videli poviedky odohravajuce sa v Pondelok, Utorok, Stvrtok a Sobotu. Dialogy dobre, ale obcas sklznu do siveho, sediveho priemeru. Rezisersky je to natocene na urovni . 80 % ()
Sedm plus jeden režisér. Ano, skutečně velmi nevyrovnaná kolekce sedmi přibližně dvacetiminutových filmových povídek sedmi režisérů, přičemž pojítkem mezi jejich příběhy se stává specifické prostředí kubánského hlavního města Havany. Je naprosto přirozené, že se v jednotlivých částech odrážejí různé režisérské rukopisy, přičemž propojené jsou povídky zcela minimálně. Jako nadprůměrné vnímám kousky Trapera (s v hlavní roli vystupujícím režisérem Kusturicou) a Suleimana, naopak mi do konceptu nejméně zapadl (ne špatný) krátký film Noého i Medemův patos. Závěr týdne, snímky Tabía a Canteta, se vyznačuje civilností a je důstojnou tečkou v této skládance odrážející život Kubánců, včetně jejich úžasné hudby. ()
Je to zajímavý povídkový soubor. Hravý a úsměvný. Některé pasáže jsou zábavné, jiné přinejmenším zaujmou divákovu pozornost. Samozřejmě sedm tvůrců znamená sedm rozdílných stylů práce. Některé sednou více, jiné méně. Sedm pohledů na život v bývalém karibském ráji. Z jistého pohledu je to ráj stále přetrvávající. Navíc kde jinde se dá jezdit ve starých majestátních autech americké výroby? A kde se dá bydlet v zašlé perle koloniálního Španělska? Dobré až nadprůměrné příběhy jsou La Fuente - Neděle od Laurenta Canteta a Dulce amargo - Sobota od Juana Carlose Tabía. Skutečnému životu se přibližují nejvíce. I když se satirickým nadhledem až bizarních situací. Ale jaké jiné situace mají nabízet příběhy ze španělsky mluvících zemí? Ale každá překážka se dá překonat, či obejít. A z výsledku je nutné se radovat. Diary of a Beginner - Čtvrtek od Elia Suleimana upoutá svým provedením a poskládáním obrazů. La tentación de Cecilia - Středa od Julia Medema je baladou lásky. Co také jiného by mohl Medem nabídnout, když je v tom nejsilnější. Jam Session - Úterý od Pablo Trapero pobaví svým Kusturicou. A pak je tu ještě El Yuma - Pondělí od Benicia Del Tora a Ritual - Pátek od Gaspara Noého. Nadhled, odlehčení satirou a sarkasmem, příjemné. ()