Kluk na kole

Předem se omlouvám za intelektuální autismus, na nějž mají na ČSFD patent jiní, ale Kluk na kole to ve mně vyvolal a nemohu to již déle dusit. Zastávám názor, že naše existence ve světě je založená na symbolické matérii, které říkáme realita a pohyb v této matérii se řídí klíči před-rozumění, postojů, hodnot a re-prezentací, které nám umožňují a) světu rozumět b) patřit do skupiny těch, kteří mu rozumí stejně nebo podobně (takové divné bandě se pak říká "společnost"). Francouzský filozof Louis Althusser zhruba takhle definuje ideologii. To, že vidíme ideologie jiných a nevidíme tu svou, není výsledkem toho, že žádnou nemáme, ale že tu svou verzi vnímáme jako zcela přirozenou podmínku vlastní společenské existence (je pro nás "skutečnější než skutečnost sama", abych parafrázoval svůj oblíbený slovinský tým SK Slavoj Žižek). Filmy jako Kluk na kole či Rozchod Nádera a Simin jsou jedinečné právě v tom, že dokáží na plátno přenést fragment "nepředpojaté" situace, na níž si člověk může uvědomit, jakým způsobem skládá a deformuje obraz skutečnosti. Natočit Kluka seveřané, pravděpodobně tu bude určitá viktimizace hlavního hrdiny, který by byl obětí sociálních podmínek (pochopitelné u kultury postavené na hodnotách silné sociální solidarity). Nekompromisní analytik typu Hanekeho by se zaměřil na patologii chování a odvodil by z něj patologii moderní společnosti. Veristický přístup Dardennů ale spočívá v tom, že žádnou podobnou oporu v Klukovi nenajdeme, jsem neustále nuceni přehodnocovat zaujaté postoje, nemáme možnost utíkat ke klasickým (sociálním, třídním, náboženským) vysvětlením toho, proč se postavy chovají tak, jak se chovají -- sám kluk působí zpočátku jako oběť, ale posléze prokazuje až mrazivou aktivitu a bráním nám se prostě dojímat na jeho čistotou (to, že nepáchá zlo z materiální zištnosti ho paradoxně nečiní o moc čistším a důvěryhodnějším, ale spíš vyvolává otázku nad schopností citově manipulovat -- podobně, jako se ostatní pokoušejí manipulovat s ním). Jedeme v tom prostě s postavami -- relativně svobodní ve volbě, vystaveni nejistotě této svobody. Podobně jako Náder a Simin i tenhle film je fascinující volným plynutím smyslu, morální nepředpojatostí a zcela precizním zachycením vyhrocených i všedních situací. Pokud v dnešním svět obtěžkaném dominantními verzemi reality i aktivizovanými vzorci vnímání (často v dobré úmyslu fundamentálními) má sociální drama klíčový význam, je to právě na tomto poli -- jako připomínka toho, že žijeme ve světě zcela relativním, jehož se sice můžeme zmocnit ideologickou re-prezentací, ale jehož části vždy zůstanou "symbolickým přebytkem" (přízrakem), který nám unikne. Pro mne požitek z Dardennů znamená prožitek z proměn vlastního čtení toho, co se na plátně odehrává a z uvědomění si zaujaté pozice vykladače (občas má člověk prostě tendence zapomínat, jak moc si je jistý "správností" svého postoje). Tenhle film je naprostý unikát, alespoň pro někoho, kdo znal dosud Dardenny jen z doslechu. A navíc je to úchvatné řemeslo s tak promyšlenou stavbou, že to člověk v naprosté autenticitě skoro přehlédne (přitom to ale není konstrukt visící ve vákuu jako česká Poupata). Konec terapie. (23.03.2012) (méně) (více)