Nosso Lar
Our Home: The Astral City
Režie:
Wagner de AssisKamera:
Ueli SteigerHudba:
Philip GlassHrají:
Rosanne Mulholland, Othon Bastos, César Cardadeiro, Nicola Siri, Lisa Fávero, Ana Rosa, Kika Freire, Inez Viana, Rodrigo dos Santos, Amélia BittencourtObsahy(1)
O člověku, který umře a poznává svět jako "duše z druhého břehu". Film byl natočen podle knihy Chico Xaviera, která popisuje život jeho duchovního učitele - duše, se kterou byl Chico Xavier ve spojení. (sator)
Recenze (42)
Ako bude po smrti? V zhode s filmom Náš domov ponúka najlepšiu odpoveď básnik Krchovský. Citujem: "duše má, čeho ses lekla – očistce, mučení, plamenů pekla? to je moc humánní, mírné a všední...Jak bude po smrti? Tak jako před ní.". Pretože čo iné je strádanie duší, túžba navštíviť blízkych tam dolu a dlhodobý pobyt v ozdravovniach? Ak sa veľmi snažíte, tak po rokoch Vám pridelia dom. Alebo môžete skúsiť po smrti pozemskú púť v inej koži odznova ("tak jako před ní"). Naoko vyzerá vydizajnovaný svet bielych, čistých priestorov a nebeských záhrad ako čosi skvelé. Ide však len o ideál sna o svete, vymodelovaného už v pozemskom živote. Prečo iné by si ľudia budovali domovy plné harmónie, načančaných záhrad a voľkania si pri raňajkách pod korunami stromov? Mimochodom, sám hrdina takto spomína na vlastnú pozemskú púť. Milióny ľudí túžia podobne žiť, hoci im chýbajú zdroje. Tak fajn, po smrti budú mať tú možnosť - vraví film. Ale len ak máte v sebe vnútorné dobro. Samozrejme, veľa rečí je i o duši, o potrebe zbaviť sa egoizmu, o dôležitosti pomoci a udeľovaní energie. Liečivá sila dotyku a trpezlivosť robí zázraky. Ale to isté i tu, na Zemi. Nedá sa nesúhlasiť. Za to a za skvelú Glassovu hudbu tri hviezdy. Horšie je to s kázňami, pripomínajúcimi pozemské systémy riadenia. Zdôrazňovanie potreby práce, zdokonaľovania sa, odriekania a disciplíny. To je vzdialené slobode. Tá predsa spočíva v umožnení čohokoľvek, čo upokojí dušu. V tomto ponímaní je zaháľka, či túlanie rovnako dôležité ako tvrdá drina. Astrálne mesto naproti tomu pripomína skôr varovný prst šéfa, ktorý káže o potrebe neustálej vyššej výkonnosti na ceste k dosiahnutiu tých pravých hodnôt, ambícií. V duchovnom svete sa analogicky zdôrazňuje potreba neustáleho duchovného rastu, sebapoznania. Pokiaľ až, kde je strop? ()
I mně během sledování napadla jistá shoda s filmem Jak přicházejí sny. Tam však byl - říkejme tomu ráj - ztvárněn pro mne mnohem přirozenější formou. Ani mně zde zcela nesedly moderní budovy jednotlivých institucí a vznášedla jak z románů J.M.Trosky... Ale přes těchto pár vskutku nepodstatných detailů má film stále silný potenciál zasáhnout hloubavého diváka a to troufám si říci napříč všemi vírami a dokonce i nevěřícího. Tam nahoře jsou totiž lidé hodnoceni podle svých dobrých skutků vykonaných zde. Zde (na zemi) je míněna přestupní stanice do života tam. Doporučuji vidět. Velmi originální, velmi poutavé, nutící k zamyšlení. No odpovězte si sami - co dobrého (pro ostatní) jste za poslední týden udělali? * * * * ()
Mal som pocit, že pozerám nejaký zfilmovaný jehovistický leták plný pastelových farieb a ľudí s nasilu vyhrotenými idiotskými úsmevmi, ktorí sa pokrytecky tvária šťastní, za čo by som im všetkým najradšej popridrbával na držku! A ešte aj za to ich neustále chytanie sa za ruky a potľapkávanie sa po pleci! Ak podľa tejto agitácie ma čaká '' hore'' práca, tak im na to z vysoka seriem, lebo to vyzeralo, že sa tam nič iné nerobí, len chodí do rachoty, lebo bez nej si nič nezaslúžite ani tam! Avšak niečo na tom filme bolo, čo mi bráni, aby som tomu dal odpad. Nejak, až podozrivo, ma nevytáčal. ()
Dlouhoo jsem nedal odpad, ale tohle fakt ne! ()
Zvláštní film. Ale co je zvláštní, tak komu se chce, tak může přemítat nad tím, proč je to zvláštní, a třeba ho to bude zajímat. Já mám z tohoto filmu rozpačitý pocity, protože mi přijde až moc schématický. Postrádám přesvědčivé charakteristiky postav, a rovněž víc propracované možnosti, které jsou důvodem proč zde člověk, lidstvo tohoto druhu, ke kterému patříme, je. K čemu bychom byli někomu, kdo nás stvořil? Co z nás má? http://www.youtube.com/watch?v=fwCKg16moGs ()
Mystický film na úrovni, tu netreba brať ohľad na svoju vieru či ateizmus, ale na predstavivosť autora. Každý si môže predstavovať život po smrti ako chce a nikto z nás nemá tú istotu. Tak prečo film odsúdiť za to, že niekto si predstavuje, že očistec je život v službe, kde si človek musí odpracovať svoje hriechy? Alebo že pripúšťa reinkarnáciu ako vykúpenia za predošlý život? Odsúdime snáď aj Danteho za jeho predstavu Raja, Očistca a Pekla? Ešte som nepočul, že by niekto Božskú komédiu zavrhol. A tak neváham dať vyššie hodnotenie, lebo toto je skutočný art, skutočná fantázia, hoci spracovanie nie je špičkové a sám s niektorými myšlienkami nesúhlasím. No a kritikom, ktorým sa film nepáči, pretože majú iné predstavy sa dá len odkázať: natočte si vlastný film. ()
Očistec? Ano, tím je tahle země. Tady se můžeme rozhodnout, kde ztrávíme věčnost. A duchovní špitál s nevědomým sebevrahem? To nemá vůbec nic společného s křesťanstvím. Možná pár myšlenek k zamyšlení, jinak je tento film obsahově prázdný. Rozhodně tedy nepatří do sekce o Bohu stvořiteli - je v podstatě úplně antinábožný. ()
Film, který chce být "duchovním" - avšak jen ve smyslu New Age vlny (reinkarnace, přirozený řád, matička příroda apod.), ale přitom hraje na sci-fi strunu ("očistec" či co to bylo, světelné město, létací stroje, "ministerstva"). Ve výsledku hodně nevyvážený film, kde skvělou nebo alespoň zajímavou scénu následuje jiná, která je jak z grotesky (voda v puse například). Je fakt, že new age se hodně daří právě v Jižní Americe a hodně přednášejících po celém světě pochází odtud. Inu, v chudé zemi se nějak vydělat musí. Na druhou stranu film proti materialismu brojí. Každopádně lidem, kteří jej vezmou spíše jako sci-fi, dá pár podnětů k zamyšlení, skutečně věřícím lidem a zarytým ateistům pak přijde nejspíše zbytečný - věřící v něm budou postrádat myšlenku Boha (dokonce i lidské modlitby k Bohu jsou mírně bagatelizovány), pro ateistu půjde stále o blábol, protože prostě odmítá věřit, že po smrti může život, třebas v jiné, nehmotné rovině, pokračovat. --- Mimochodem, přesvědčivější než postava doktora mi přišla postava průvodce, tuším v podání Césara Cardadeiroa. ()
Podobné téma mi není cizí, zde je ale zpracováno ve stylu jehovistických letáků, což mě sere. ()
CITÁT - ....a brzy jsem zjistil, že již nepatřím do světa živých......... Ty přechody z UMBRA (očistec) do reality (minulost) jsou velmi povedené. Pokud bude očistec vypadat takto, podle brazilské předlohy, tak to se máme po smrti na co těšit. CITÁT - Nadešel tvůj čas......... Vítejte v Nosso Lar. Že by to byl Ráj? Hlavní hrdina doktor André Luizi zemřel. Probudí se v očistci a zjistí, že modlením se dá postoupit o něco výš. Dostává se do jakého si ráje, ale jeho povaha je zatím neklidná. Příkladem je krádež polévky. Jsem zvědav, jak se s tímto novým světem zvaným Nosso Lar, vypořádá. CITÁT - Je škoda, že jsi sem přišel jako sebevrah......... A kdo by tušil, že hněv, nenávist, závist, egoismus a nesnášenlivost budou součástí diagnózy? Pěkná kamera (Ueli Steiger ASC), dobrá hudba, zajímavý námět. Je to hodně o víře, lásce, životě, smrti a reinkarnaci (znovuzrození). CITÁT - Díky Bohu, že jsem ateista.......... Svět ve kterém teď André žije je sice nádherný, plný barev, života, budoucích technologií, klidu a uzdravování, ale za mlhou je vidět byrokracie, zamlžování a....práce. CITÁT - Možná to není to nebe, o němž jste snili, budeme ale o každého pečovat s láskou............ André Luizi prožívá své Peklo. Je to hodně o náboženství a víře, ale je to divákům vkládáno postupně a nenásilně. Stačí se věnovat hudbě a vizuálním efektům a zapomenete na Boha. Jedna věc se tomu dá vytknout. Kdyby to všechno fungovalo tak, jak je v příběhu naznačeno, byla by naše Planeta plná dobrých lidí, ale opak je pravdou, zlo a nenávist se spíše množí. CITÁT - Život nekončí a Smrt je temná hra iluzí.......... Konec příběhu je fakt síla a já brečel víc než černá služka Ismálie. Během příběhu jsem si celkem klidně naplánoval svou příští inkarnaci. A co André Luiz? Ten dodnes pokračuje v práci. Natočeno podle spisů média Chico Xaviéra, jenž zatím napsal šestnáct knih o životě v duchovním světě. Sám si ve filmu zahrál malou roli a to sedícího a meditujícího muže u rybníka. ()
Uf, konečne som po roku a niečo dopozerala posledných 20 minút. Utrpenie, utrpenie. Toho, kto na niečo také verí, to osloví. No pre zvyšok, to bude iba pouhopouhý film o astrálnom cestovaní a tam to končí. Pôvodne, som bola zvedavá ohľadom celej veci astrálneho cestovania, no osobne mi spracovanie filmu nevyhovovalo. A navnadenie vyprchalo. (+súhlasím čo napísal užívateľ sochoking) ()
Mierový pohodový film s duchovnom a dobrom, škoda, že niekde v polovici to stratilo zaujímavosť. Knihu som nečítal, no nemám dojem, že tu ide o akúsi náboženskú agitku, ono sa to celkom dalo, malo to v sebe dávku mystiky, akýsi futurizmus spojený s prírodnom, s vyššími zmyslami, proste taká kúzelná oddychovka. ()
Aby bylo jasno, všechny tři hvězdy patří vizuální stránce filmu, za to futuristické zobrazení astrálního města by se nestydělo ani lecjaké vysokorozpočtové scifi. Očistec je tu jaksepatří temný a hnusný, naopak "ráj" zase načančaný až běda, všichni tu chodí v mravní čistotu symbolizující bílé, celé je to zalité zlatou září a příjemně se na to celé kouká. Pokud ale čekáte nějaké hluboké ponoření do úvah o smyslu a naplnění víry v duchu např. Scorseseho Posledního pokušení krista, budete zklamáni. Náš domov je sbírka nejběžnějších New Age klišé o smíření se sebou samým, reinkarnaci, lásce...no, vždyt' to znáte sami. Myslím, že to je film pro lidi, co jedí makrobiotickou stravu, vždy po ránu si zaběhnou na zahradu či do lesa obejmout strom, aby z něj načerpali životní energii a vždy za všech okolností věří, že pravda i láska zvítězí - hlavně proto, že je to zrovna v modě. ()
Mystika, která obklopuje snímek a vše kolem jako takové je mnohem silnější než triviálnost příběhu. Ovšem nerada bych, aby existoval život po životě - snažit se o zásluhy, mluvit se všemi uctivě a pomáhat "bližním" není vůbec nic co bych po smrti chtěla dělat :-D. Podle mě život končí smrtí a posmrtný život jako takový neexistuje. Sice o tom vím prd i když věřím v něco mezi nebem a zemí, tak si nemůžu pomoct. Ovšem jednoho dne se snad dostanu ke knize Chico Xaviera, která je rozhodně famózní alespoň z poloviny jako tento barevný a čistý mystický film. ()
"Člověk se musí umět pohybovat ve svém dramatu či komedii. Dokud nepřekročí vsechny cesty duchovního vývoje. Teprve pak nalezne vody božského oceánu." ()
Radko*** se ptá a jak bude po smrti, a odpovídá slovy J. H. Krchovského; v našem regionu si asi vystačíme sami - já bych zůstal u Ladislava Klímy. Brazílie je velká země, a tutíž i osetá mnohými proroky, kteří - na rozdíl od největšího proroka, který nenapsal jediné slovo (a léčil), popsují stohy papíru (a neléčí). Podobným velkoproducentem jako Chico Xavier, je i Phil Glass, který také ví, co se lidem líbí, a dá jim to při jakékoli příležitosti. ()
Už dlouho jsem neviděla takovou slátaninu. S maximálním sebezapřením jsem ten film dokoukala, protože někdo byl hrozně zvědavej, co si o něm budu myslet. Nuda, nuda, nuda, kecy, nuda, kecy. Astrální superhovadina pro povznesení choré mysli. ()
Je to takové What Dreams May Come po jihoamericku... ()
Téma, které osloví a napoví (mě určitě :-) ). Přesto mi astrální svět (město) v tomto podání nebyl zrovna nejsympatičtější – mám na mysli to high-tech vyobrazení jednotlivých institucí, chyběla mi tam víc určitá řekněme esencialita. Ta přítomná v podobě lyrického sezení na trávníku a naslouchání překrásné hudby mi právě nekorespondovala s technologiemi budov a zařízení „třetího tisíciletí“ – trochu mi to připomnělo jednu ruskou pohádku, na které jsem byla v první třídě se základkou v kině a jejíž název jsem třeskutě zapomněla (bylo to o duších dětí, které se připravují na svůj vstup do těla a mají se narodit té které konkrétní mamince, děti předtím, než se narodí maminkám vyrábí různé dárečky, tenkrát mi to naprosto učarovalo….kdyby někdo věděl, o co jde, uvítám název pohádky, děkuji). Vyhovovalo by mi víc lazení astrálu do Harmonie s přírodou, potažmo s vesmírem, ne s hudbou technologií budoucnosti....Ale jinak je Nosso Lar opravdu pozoruhodné a velmi jiné dílo. Nejsilnější scéna ve filmu pro mě byla ta, ve které zástup Duší vítal zbídačené příchozí židovské duše….Nevím, jak hodnotit, něco mezi třemi až čtyřmi hvězdičkami. ()
Vážení přátelé... film mi byl puštěn, sám bych si ho asi nepustil... Vydržel jsem to do poloviny a vzdal... Kýčoidní astrální agitka, velmi připomínající (jak už zde bylo trefně napsáno) kýčovité jehovistické obrázky, v tomto filmu tedy převedené do pohybu. Strnulé, toporné, nezajímavé, nudící... Ač vlastně hlavně o duši, bohužel paradoxně výsledný film bez duše... nemastný, neslaný, prázdný... 1000 x raději si pustím Malého Budhu, nebo Ježíše Nazaretského ()