Režie:
Ladislav SmoljakHudba:
Jan KlusákHrají:
Ladislav Smoljak, Miloň Čepelka, Jaroslav Weigel, Pavel Vondruška, Genadij Rumlena, Josef Koudelka BergsteinObsahy(1)
V luxusně zařízeném salonním coupé mezinárodního rychlíku cestují tři pasažéři: slavný český policejní inspektor Trachta, průmyslník Meyer, který vyrábí všechno pro zahřátí (kožichy, rum, šamotové cihly), a továrník Bierhanzel, výrobce masti pro houstnutí vlasů. Ve stanici Istanbul přibude k této trojici inspektorův žák, policejní praktikant Jindřich Hlaváček, dokončující svou diplomovou práci o vlakové kriminalistice. Cesta probíhá klidně až do chvíle, kdy továrníka Bierhanzela rozbolí zub. Vlakový steward - jakýsi konduktér pro boháče - přispěchá se šlapací vrtačkou a továrník se po zákroku cítí mnohem lépe. Záhy bolest pomine úplně, neboť Bierhanzel zemře. Takto efektně otevřel Jára Cimrman svou detektivní hru "Vražda v salónním coupé", v níž zúročil své zkušenosti z policejní služby na vídeňské "čtyřce". O jeho kriminální a kriminalistické kariéře nás poučí série fundovaných přednášek, polemizujících s rakouským středoškolským profesorem E. Fiedlerem. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (172)
Vražda v salóním coupé se odehrává čistě pod taktovkou Ladislava Smoljaka a ač absence Svěráka trochu zamrzí, ostatní si bez něj poradit poměrně slušně. Přednáška nás opět, aniž by hypnoticky uspávala, jako přednášky ve škole, příjemně naladí na následující hru a jízda může začít... Ono přesněji jízda to kdovíjak adrenalinová není, ale vzhledem ke konstatnímu přísunu zábavy bez výrazně slabších míst by neměl být nikdo zklamán. 7/10 ()
Bohužel, ze všech cimrmanovských her je tahle jedna z nejhorších (i přesto ale nemůžu říct, že je špatná :-). Asi nejvíc je tu patrná Svěrákova absence, který jinde tvoří se Smoljakem většinou skvěle doplňující se dvojici. Ale i tady jsou skvělé hlášky i nápady, kvůli kterým stojí za to si ji pustit znovu.. ()
Jedna z těch, nechci úplně říct, slabších, ale pro mě ne až tak zábavných, respektive, svůj potenciál plně využívajících her. V rámci kompletní opětovné projekce DJC bych ji umístil na pomyslném žebříčku níže. I přesto jde pořád o skvělou zábavu, která je svou úrovní jinde, než drtivá většina toho, co dnes kdokoliv v tuzemsku vypotí: -Jindro, jestlipak už se holíš? -Vyšetřující: Holím. (...) -... a tvoje matka? -Matka byla běhna, pane... (Smoljak) ____ 72% (1970) ()
Těch cimrmanovských kousků, které jsem ještě neviděl, už moc nezbývá - a je to takové malé požehnání, že mám šanci je vidět poprvé, kdy ještě dopředu neznám největší frky a mohu se nechat překvapit. Rovněž zde jsem se několikrát hezky zasmál a velmi dobře se bavil, byť jsou i povedenější hry od této tvůrčí dvojice (trojice?) - za mě solidní nadprůměr. ()
"To byl šrapnel Hlaváčku, už jsme probírali šrapnel?" "Ty, že máš les Majere? Mám. Hovno Majere, hovno máš!" "Ta bezvládná ruka, co mi spadla do klína je Vaše? Mohu si sáhnout? Ne, to není moje ruka." "Když se přiznáte Majere, můžete si vybrat: Krkonoše, Beskydy, Jáchymov..." Absolutně bez pochyb: 5 hvězdiček! ()
Galerie (7)
Zajímavosti (11)
- V této hře se nachází nejdelší seminář. (mnaucz)
- Zdeněk Svěrák v jednom rozhovoru řekl, že prý hry jak stárnou, tak se občas objeví něco, co diváky neúmyslně rozesměje. Zdeněk Svěrák uvedl přímo příklad: „No a když ten Mayer řekne: ‚Říká každému obžalovanému Miloši, to bylo nesnesitelné,‘ tak to v publiku zašumí a to tahle věta v textu je už od premiéry.“ (mnaucz)
- Praktikant Hlaváček je nejoblíbenější rolí Petra Bruknera. (Kulmon)
Reklama