Nastala chyba při přehrávání videa.
  • kiddo
    ****

    Až doteď jsem si neuvědomila, jak moc mi v dnešní americké kinematografii přetékající bezkrevnými figurínami a superschopnými karikaturami chybí pořádní, lidští, smradlaví chlapi. Django Unchained se dá chápat mimo jiné i jako oslava mužství, které neztratí nic ze své kulervoucnosti snad ani tehdy, kdyby bylo opravdu zkráceno, a díky skvělé kameře nabírá skoro až ikonických kvalit (už abych si mohla ze záběru Djanga uhánějícího na koni a mávajícího puškou udělat gif). Největším šokem pro mě je, že Tarantino se s rasovou stránkou vypořádal překvapivě citlivě (a já ho tudíž již nadále nebudu moct označovat za fachidiota). Prakticky jediným ošemetným aspektem je postava S. L. Jacksona, která bez problémů funguje ve světě filmu, ale jakmile se začneme jen povrchně zabývat tím, co nám DU říká ve vztahu k našemu světu – k čemuž žánr, otázka rasismu a hudební doprovod přímo vybízejí -, okamžitě se objevuje kontroverze a průser, jelikož trop „bílého negra“ praktikujícího kargo kult, napodobujícího bílé a škrábajícího se k postavení díky zradě vlastní rasy znamená dnes pomalu každého, kdo vystoupil ze škatulky otrocké oběti a dokončil základku. Je naprosto mylné domnívat se, že Stephen představuje nějaké korektní „vyrovnávací“ popíchnutí ve filmu, který je zaměřen především na pomstu bělochům, neboť touhle postavou se bude cítit dotčena tak maximálně černošská elita. Z tvůrčího hlediska je největší slabinou snímku lineárnost, kterou Tarantino zvládá jen o chlup líp než v Death Proof – DU má jasně nejepičtější a nejrozmáchlejší téma za celou Tarantinovu kariéru, a přesto kvůli kombinaci lineárnosti a typické ukecanosti a roztahanosti budí dojem pouhé nezávazné epizodky, v níž zas tak o moc nejde, o poněkud divné časové posloupnosti nemluvě (tak byl ústřední MacGuffin skupinově znásilňován, či nikoli, a jak dlouho?!) Christopher Waltz hraje zcela stejnou postavu jako v Basterdech, pouze lehce odstíněnou do pozitivna, a já bych tímto chtěla poprosit, aby mu někdo už konečně napsal nějakou jinou roli, neb všichni ti neortodoxní, výmluvní záporáci a antihrdinové mě začínají pomalu, ale jistě nudit. Ech, ale co, ještě párkrát mi pusťte scénu s KKK, která jako by vypadla ze South parku, a jsem si jistá, že to nakonec na těch pět přece jenom hodím.(15.1.2013)

  • Lima
    ***

    Ne moc pocta spaghetti westernům, navzdory camea Franca Nera, spíše jen takové protirasistické (chválím) popíchnutí, které v závěru ani nedává moc smyslu. A zážitek se podobá sinusoidě. Dokud se na plátně producíruje Waltz se svým entuziasmem, je to lahoda, která ctí i westernová pravidla. Ale od setkání s DiCapriem jede film kvalitativně sešupem dolů, kdy žánrové pojmenování by nejlépe pasovalo ke slovnímu spojení „typická tarantinovská kecárna“ a kdy moment „zatykače v kapse“ (to je mi náhodička!) je tak lacinou, nelogickou scenáristickou berličkou, že mu to může sežrat jenom naivní divák. Od Tarantina bych čekal leccos, ale takové klišé opravdu ne. A zde prezentované násilí, s hektolitry stříkajícího kečupu, je tak přehnaně přestylizováno (zejména v závěrečném maskaru), že už mě vlastně ani nebaví.__PS: Scéna s ku-klux-klanem asi rozesměje každého, včetně mě.(13.1.2013)

  • Bluntman
    *****

    V předchozích Tarantinových filmech byly postavy součástí popkulturního světa: bavily se o něm, používaly tamní díla k definici sama sebe či k přepsání velké historie tak, jak ji známe. Tentokrát je ale vše jinak, protože se cinefilům známý svět popkultury, který je zkombinovaný do důsledně promyšlené koláže, využívá k velmi podvratnému komentáři společnosti. (Ve Spojených státech je třeba se ušpinit, jelikož fungují na principu "komoditního fetišismu" a lidé jsou nuceni hrát své role, čímž ztrácí svou identitu.) Vedle toho si ale poslední tarantinovku lze užít jako epickou podívanou, u které je dobré být obeznámen s inspiračními zdroji. Těch je přehršel (napříč kontinenty, roky i žánry) a velmi důmyslně se přepracovávají (hixploatace) či se sebeuvědoměle poukazuje na to, v čem předtím selhávaly, aby mohly být stvrzeny jako soběstačný žánr (blaxploatační western). Ovšem i necinefilové by mohli ocenit hru s diváckým očekáváním, jež je systematicky neuspokojováno (a když uspokojeno je, je dobré mít po ruce Kleenex), či efektivnost užitých stylistických prostředků a postupů (Django je Jackie Brownová s koulema, písně taktéž vyjadřuje myšleky či komentuje dění, kostýmy slouží - jako u Billa nebo Panchartů - k sebeurčení). Ačkoliv je mi stále nejbližší válečná eskapáda, nemám problém uznat, že druhý díl lekce alternativní historie je nejlepším snímkem QT. Více v polemické kritice.(8.1.2013)

  • ORIN
    *****

    Jistě, není to film bez poskvrny, pár rudých skvrn se najde. Django se taky pošpinil. Pořád je to ale film plný zábavy, akce, násilí, vybroušených dialogů a skvělé hudby. Quentin opět nezklamal, Quentin prostě nemůže zklamat, na to je příliš dobrým režisérem a znalcem popkultury.(21.1.2013)

  • Marigold
    ****

    Černej dynamit. Provokativní kopanec do koulí, který Tarantino uštědřuje xenofobii a rasismu na poli žánru "bílého muže", jakým je western (zároveň ale svým způsobem nešetří ani "niggaz"). Pokud bych Djangovi něco vytýkal, bylo by to vedle toho, že některé části skutečně působí, jako by je střihal zfetovanej negr autogenem, pak snad jen hodně digitální look. Vím, že Tarantino prostě westernovým lokacím chtěl dodat moderní patinu, vím, že se nechtěl zbytečně svazovat konvencemi spaghtetti westernu, ale Django na některých místech vyhlíží stylisticky dost chatrně (spíš nestylově - vlastně myslím, že Django je v kině důležité vidět hlavně proto, aby si člověk užil sborové salvy smíchu). Tam bych ale skončil. Dokonalé punch lines (ty nedávají rány, ale trhají koule a rvou je do huby), skvělé herecké výkony přišité ke znamenitým postavám, absurdně černý humor, neodolatelné těkání mezi velebnou epikou, blaxploitation a grindhouse krvákem, dramatický timing, který si mě Tarantino získal po letech odporu v Panchartech. Co mě na jeho nových filmech baví nejvíc je, jak svou lehkou krvavou a neuctivou ruku obrací proti velkým dějinám a "sociokulturním" konceptům. Tahle černošská verze Nibelungů, kde bílá pýcha z KKK nevidí přes pytle na cestu a proti kolonelům v bílé bojuje Němec popíjející pivko... no prostě mě chytla za pytel.(8.1.2013)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace