Domek z karet

Spacey tady exceluje a jako senátor Underwood má všechny na háku, jenže jednak mu chybí silný protivník, protivníci a hlavně, seriál celkově trpí absencí zajímavých postav, vše je docela dost předvídatelné a co hůře Frank Underwood mě sice vtáhnul do své mocenské hry a jeho charakter je fakt super (ať hlášky, úvahy, nebo jednání), jenže, tak nějak pár dílů před koncem první sezóny to pro mě ztratilo napětí, bylo mi úplně jedno, co se dále stane! A to jsme teprve v první sérii, absence nosné linie a většího formování příběhu se prostě časem projeví, bez ohledu na charisma hlavního představitele a bandy jeho dočasných protivníků, pomocníků. Je mi líto, ale promrhaný potenciál, další šanci to už nedostane... Mírný update, druhá série byla celkově určitě zajímavější, trochu prolomila ledy ve vývoji postav, ovšem v žádném případě, to nemá na třetí sérii, která je skutečně povedená a zvyšuje skokově sázky. Konečně sálalo z obrazovky nefalšované napětí, žádná linie příběhu nebyla zbytečná naopak velmi zajímavá a docela jsem zvědav, zda Frank Underwood bude pokračovat... (04.08.2013)

"Jistě, pane ministře!" pro odrostlejší možná do druhé řady. Třetí si přestává hrát s politickými archetypy a vytváří skutečné postavy, aby se v dalších seriál přelil do toxického destilátu moci. Do našeho prostředí ovšem nepřenosné, podobné praktiky mohou fungovat jen tam, kde jakákoliv chyba vyústí v odezvu médií, občanů a okamžitou odpovědnost politika. U nás by si Frank Underwood ani neškrt. (02.01.2014)

Vnitřek se mi svírá, když si po zhlédnutí uvědomuji, že první série může ve své dokonalosti být jen předehrou pro sérii druhou. Sžíravé drama, které postupně dávkuje napětí skrze kvalitní scénář, děj je ve své spletitosti dokonale přehledný, a zejména perfektní živé postavy. Čistá filmařina a čirá radost z jejího sledování. První snímek, u kterého mi nevadilo promlouvání hlavní postavy do kamery. (14.04.2013)

Seriálové překvapení roku... Teda v tom smyslu, že jsem nečekal, že něco, za čím stojí David Fincher a kde hraje Kevin Spacey, mě nebude nijak zvlášť bavit. Proč? Ono je to dobře natočené, skvěle zahrané, správně temné.... Jenže zaprvé mě asi politika až tolik nebaví a zadruhé se mi asi těžko kouká na seriál, ve kterém nemůžu NIKOMU fandit. Opět, nemyslím to jako kdovíjaký zápor, je fajn, že postavy mají své klady i zápory... Ale na mě to ve výsledku působilo tak, že mě nijak zvlášť nezajímá, jak jaká postava dopadne, což je u seriálu průser. Jinak takto politický je i výborný seriál Brotherhood, kde ale máte jak vysokou politiku, tak i nějakou tu "nízkou" mafii. Ale v House of Cards už na mě bude politiky až moc. (6/10) (26.09.2014)

Dva první postřehy po první sérii: 1. Mám strašnou chuť na žebírka. 2. Každý za sebe a všichni proti všem. To je asi nejstručnější popis toho, o čem to je. Nebudu kritizovat scénář, protože je výborně napsaný, nebo herce, protože zapadají. Problém je, že je to tak plné hnusných lidí, že vlastně nevím, proč jejich osudy sledovat. V tomhle případě mě nelákají ani nekonečně vtipné střety Humpheyho Applebyho s Jimem Hackerem (souvztažnost, s níž jsem potenciálně hazardoval, a jež nepostrádala jistý element reciproční utilitárnosti a snad i vzájemnou satisfakci, dospěla do bodu nezvratné separace a je blízka politováníhodné definitivní terminaci), ani potřeba s některou z postav více sympatizovat a starat se o ní. Člověk by mohl alespoň respektovat ústředního Spaceyho kongresmana Underwooda, podobně jako jiné antihrdiny typu sarkasticky vtipného Jurije Orlova z Lord of War, ale když si zbytečně začne s ošklivou novinářkou (to myslím vážně - z té postavy je blivno než že by jakkoli přitahovala), tak to jednak zbytečně zdržuje děj, jednak to k postavě nesedí. Odporné charaktery tu jde najít všude, jak v politice, tak v novinařině, pokud tu někdo některé kroky neudělá, pak spíš proto, že je slaboch, než kvůli svědomí. Při střetu takových individuí jako je Underwood, jeho manželka (plno řečí o prospěšných projektech, ale za svými cíli jde stejně tak přes mrtvoly), ambiciózní novinářka, co je stejně bezskrupulózní mrcha jako politici, Underwoodův poskok Stamper, slabošský Russo, prezident co nemá důstojnost, a tak dále, zkrátka když jdou tihle lidi proti sobě, mám maximálně tak chuť zavřít je do místnosti s hladovým tygrem a zamknout, ne sledovat, co udělají příště. Tu a tam se někdo normální spíš mihne, obvykle se nechá využít a zase jde pryč. Jak jsem už napsal, problém je, že to není ani vtipné jako Ministr, ani zas tolik sarkasticky postřehové jako Lord of War. Od Underwoodova obracení se na diváka bych čekal něco jako předváděl právě Orlov, případně postřehy o životě a o lidech jako třeba od Emila Magise ve Vajíčku. Takhle je to vlastně jen popis technologie moci a její přitažlivosti pro specifickou skupinu lidí, ať už se pohybují v politice, novinařině nebo neziskovkách. Přitažlivost samotnou mocí popisuje v románu 1984 Winstonu Smithovi O'Brien. To, co vnitřní stranu motivuje, je čirá moc sama o sobě. Podobně mluví Underwood. Jenže ten v seriálu nemá svého Winstona Smithe a to mi na něm asi chybí. Je to můj vlastní problém, ale brání mi to proto ohodnotit vyšším počtem hvězd, což by si za jiné své stránky toto dílo možná zasloužilo. (07.09.2014)