Sbohem Berlíne

-"And the book I'm now writing is perhaps an attempt to set the record straight, well as straight as it's possible to be." Hehe. Film samotný je bohužel/paradoxně až příliš krotký na to, aby byl něčím jiným než nevýraznou jednohubkou. Ale čím déle nad tím přemýšlím, tím míň jsem si jistá i tím. Jednohubka by měla být aspoň zábavná během sledování, i kdyby na ni člověk hned potom zapomněl, ale "Christopher and His Kind" byl zapomenutelný už během sledování. "Hahaha koukejte na toho pána, který pociťuje sexuální rozkoš z bolesti" střídající se s "heh heh náckové nás vymažou z tváře světa". Nemyslím, že se filmu podařilo vystihnout, jakou osobností Isherwood vůbec byl, nebo aspoň vědomě pojmenovat, že byl nepostihnutelný a rozporuplný. Výsledek je povrchní a nefungující. (30.12.2022)

Film má šanci zaujmout především ty, co chtějí vidět Doctora (Who) muchlovat se s mužem, i proto, že Christopher (Isherwood) není v česko-slovenské kotlině asi zrovna nejznámnější. Taková aspoň byla situace pro mě a výmluvný fakt, že si po třech týdnech od shlédnutí nevybavuji žádnou významnější scénu, tomu moc nepomáhá. Z Hitlerova Německa mě jen zákonitě zamrazilo. (29.07.2011)

Pořád jsem uvažovala o tom, jestli podobnost s Kabaretem je čistě náhodná. A vida - není.Pokud jde o další čistě náhodnou podobnost, Matt Smith mi zpočátku připomínal Jana Hrušínského a jako starší Nicka Nolteho. Zaujala mě propracovanost scény pálení knih: Isherwoodův přítel W. H. Auden byl druhým manželem Eriky Mannové, t.j. zetěm Thomase Manna, jehož knihy byly (kromě jiných) tímto způsobem likvidovány. A propos, distributoři, kam se poděla čárka před oslovením? (13.05.2012)

Velice příjemně obsazené a zahrané historické drama, která ale ve své podstatě není tak dramatické, jak by být mohlo a možná i mělo. Na druhou stranu, kdyby tvůrci tlačili na pilu příliš, také by to nebylo to pravé ořechové. Film je tak relativně zajímavou sondou do života bohémského homosexuálního spisovatele, který se stal svědkem mrazivého období v německé historii, ale projekt sám o sobě nezanechává až tak hluboký dojem, aby si na něj po pár dnech člověk vzpomněl. 7/10 (06.12.2013)

Osobne by som sa nepohnevala, keby to bolo v červenom, ale to je môj problém. Priznám sa, chvíľami som rozmýšľala, o čom to celé ako má byť. Pána Isherwooda som doposiaľ poznala iba z akejsi "povinnosti“, no pochopila som, že tie roky v ktorých nám priblížil značnú časť jeho života, preňho evidentne znamenali veľa (moje stredné meno je dôvtip). A asi sa oňho začnem zaujímať viac, práve vďaka Mattovmu stvárneniu, z ktorého vyplýva moje indi-vindi subjektívne hodnotenie. „This is how I want to die!“ Ja tiež. I know the feeling, bro. (19.11.2013)